Lake Mungo

Príťažlivo nakrútený found footage horor, kombinujúci všetko možné a celkom funkčne. Funkčnejšie by to ale išlo vtedy, ak by tie zvraty boli korunované zvratom záverečným, ktorý elegante všetko spojí v jeden celok. Takto je Lake Mungo lepší v jednotlivostiach ako v celku, ale dokáže byť intenzívny aj bez toho, aby využíval ľakačky. Tie tu nie sú dokonca žiadne, ale plíživá atmosféra dokáže byť miestami riadne hustá. Inokedy ale vôbec. Ono všetko sa tu dá obhájiť pointou o nemožnosti poznať vlastné deti a ich tajomstvá, predsa len niekoľko dní navyše pri dolaďovaní scenára by filmu prospelo. (01.11.2020)

Paradokument, námětem trochu podobný Městečku Twin Peaks, je místy lehce děsivý, jako celek ale až moc statický. S Blair Witch nebo Paranormal Activity se to vůbec nedá srovnávat, leda snad duchařskou tematikou. Formou to spíš připomíná takové ty televizní dokumenty, kde mluvící hlavy komentují možnost existence mimozemšťanů. (06.07.2014)

Nízkorozpočtový australský „duchařský“ film (dokument) se ke mně dostal jakýmsi omylem, ale jelikož mám tvorbu od protinožců docela rád, nepohrdl jsem jím a to i přesto, že to není zrovna můj šálek čaje. Ač jde o fiktivní příběh, musím uznat, že na mě do jisté míry zapůsobil. Ani tak ne svou kvalitou, jako spíše celkovými emocemi, které se režisérovi podařilo během natáčení vytvořit. A to ještě většina dialogů byla čistou improvizací najatých herců. Ztráta dítěte je vždy pro rodiče hotovým knokautem, ze kterého se jen málokteří dokáží pořádně znovu postavit na nohy a „žít normálně dál“. Vždy jim bude prázdný pokojík, fotky a rodinné videa připomínat jejich milovanou osobu. O to horší je, když se náhle začnou dít ve vašem domě podivné věci a slyšíte děsivé zvuky. Mnohdy jde jen o vaši bujnou fantazii, ale ve filmech je potřeba většinou za vším hledat nadpřirozeno a tady tomu nebylo jinak. Což asi málokoho překvapí. Divák se dočká řady rozhovorů se známými, sousedy, experty a hlavně rodinnými příslušníky, kteří se nám pokusí detailně popsat, jaká že Alice vlastně byla. Jenže postupem času začnou vyplouvat na povrch i tajemství, se kterým se nikdy nikomu nesvěřila a i ty zřejmě vedli k její smrti. Smůlou však je, že ač se Anderson snažil vytvořit co možná nejponuřejší a nejdepresivnější atmosféru, jeho dílo mělo velké množství slabších míst, které dost nudili a některé zvraty nepůsobili zrovna nejvěrohodněji. To ale musí posoudit každý sám za sebe. Navíc kvalita obrazu byla vážně dost mizerná – což se dá přičíst na vrub malému rozpočtu, ale to jej v žádném případě neomlouvá. 50% (24.10.2018)

Levný film? Začínající režisér? Neznámí herci? Dokumentární styl? Tomuhle filmu jsem nedával moc šancí, ale vyklubalo se z toho parádní překvapení které mě každou minutou překvapovalo. Film nikam nepospíchá a snaží se vypadat co nejdokumentárněji což se mu daří. A díky tomu že nikam nepospíchá dokáže pořádně vyděsit. Plno scén mi nahnalo solidní husí kůži a to nemluvím o konci kde jsem si musel dokonce rozsvítit, což se mi nestalo hodně dlouho. Herci jsou parádně civilní a atmosféra houstne dokonale. Je sice pravda že jsem čekal že film bude mít jinej konec ale nezklamal ani trochu. Překvapení. (25.09.2012)

Lehce Laura Palmerovský příběh po australsku, který mě ale slušně strhl svou čistě dokumentární formou s velkým zastoupením tzv. talking heads a valnou částí celého příběhu vlastně jen zprostředkovaně odvyprávěného. A ač se celou dobu prakticky nic zajímavého a strhujícího neděje, funguje to, začnete se cítit trošku divně nepříjemně, nesví a to je přesně ta paráda. Velmi slušné vítězství (zajímavé) formy nad (ne zcela originálním) příběhem, tentokrát to ovšem velmi vítám, protože je to rána kladivem přímo na hlavičku. Ty závěrečně titulkové sekvence si film mohl klidně odpustit, jsou zbytečné a snad dokonce i celý ten dojem kazí. Ovšem hudba u těch titulků je parádní. Překvapivě zajímavý kousek. 3,5* (28.04.2014)