Obsahy(1)
Kdo hledá, najde je klasickým normalizačním filmem své doby. Tento se konkrétně odehrává ve výrobním družstvu, které vyrábí pračky a klimatizační jednotky. Starý a poctivý ředitel Vyšín (Václav Švorc) jednoho dne zjistí, že závod neopouští výrobky v takové kvalitě, v jaké by měly být, a rozhodne se provést podrobnější kontrolu všech úseků výroby. Při tom zjistí, že se závod potýká s celou řadou problémů, ať už se to týká kvality dodávaných materiálů či pečlivosti dělníků při samotných montážích. Jeho náměstek Ing. Píchal (Miroslav Zounar) jej navíc od výroby problematických praček zrazuje a chce vyrábět jen nedostatkové klimatizační jednotky. Když ředitel zjistí, že výstupní kontrola horší pračky dává na domácí trh, zatímco ty dobré jdou na export, nařídí všechny vadné opravit. Je ale konec měsíce a tím pádem je ohroženo splnění plánu. A když nebude splněn plán, nedostane podnik prémie. A tak se v závodě rozhoří vnitřní boj vedení podniku i dělníků se starým ředitelem, který trvá na kvalitě, za niž družstvo dostalo nejeden řád.
Snímek se snaží kriticky poukazovat na šlendriánství ve výrobě, nepoctivost a korupci, což má nejen celorepublikový dopad, ale především dopad na obyčejné lidi. Třeba právě v podobě netěsnící či poskakující pračky. Nejedna kritická věta je říkána přímo do objektivu kamery jakoby to bylo sdělení k zamyšlení i pro ty před televizní obrazovkou.
(Big Bear)
Recenze (32)
Snahu poctivého a naivního ředitele podniku domoci se požadované kvality výroby, pojal Jaroslav Hužera téměř jako politický thriller. Pomohl si dramatickou hudbou a hypnotickými záběry, v nichž boří čtvrtou stěnu. Díky tomu, ucházející atmosféře a slušnému Václavu Švorcovi je film sledovatelný i dnes, a to není u normalizačních agitek úplně obvyklé. ()
Ačkoli to asi nebylo záměrem tvůrců, je tu pěkně ukázáno, proč socialistické hospodářství dopadlo jak dopadlo. Podniky v pohodě vyrábí zmetky a zákazníci to kupují, protože jim nic jiného nezbývá. Až jsem se chvílemi divil, že tenhle film radši nezakázali. Nakonec vše sice poctiví soudruzi v podniku napraví dobrovolnými přesčasy, ale je očividné, že takovýto systém fakt není životaschopný. Jinak film hodně připomíná seriály typu Okres na severu a hlavně méně známé Zákony pohybu. . Zajímavá je obsazení zhruba pětasedmdesátiletého Otomara Korbeláře do role pracující důchodce (alias prdůcha) ze staré školy, který zpovykaným kolegům připomene úctu k poctivé práci. ()
Myslím, že obdobně to funguje dodnes v nejedné firmě a fabrice: Takže bych zas až tolik zápletku tohoto příběhu nehanil. Myslím tím ten bordel a odrbáváni zakázek, kvality materiálu a úplatkářství (ne to, že každý ředitel je tak svědomitý). Stará garda ale ještě uznávala i čest a dobré jméno, no a samozřejmě i poctivost opravdu dobrých pracovníků…to už je dnes vzácnost. Co se hereckých výkonů týče, tak s nimi jsem taky neměl větší problém. Průměr tomu dám bez problému. ()
"Vyrábíme pochodující šrot!.... Nevěřím, že by lidem byla lhostejná čest podniku!....Jestli se v té pračce povrtal nějaký vesnický kovář, nemůžou se divit, že jim nepere." To je tzv. HC inscenace, ve které se řeší pračky, vývoz, úplatky takovým stylem, že i na můj lehce zvrácený vkus to bylo trochu moc. Opravdu pouze pro fajnšmekry. ()
Problém byl, že žádný ředitel v té době nebyl jako starej Kramešlic. Všichni řádně ,,Kovaní" herci zde tepají do výroby zmetků + morálky pracujících. Jediné co je na tomto ,,skvostu" pozitivního je poodhalení šlendriánu a velkého zmetku zvaného - Socializmus. PS pro budoucí generace: řešení a vyústění této frašky, je zcela zavádějící a lživé - žádný ,,šepot květin" se nekonal. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
- Hlavní bojovník proti šlendriánství ve výrobě ředitel Vyšín (Václav Švorc) má doma ve své domácnosti sám šmejdově udělanou elektroinstalaci, konkrétně v jednom záběru je patrné, jak elektrická zástrčka je tyčinkou uzemnění směrem dolů místo nahoru. (Jirka85)
Reklama