Síla country

Country není zrovna můj šálek kávy a ani Gwyneth Paltrow nijak zvlášť nemusím. Jediným důvodem, proč jsem si tenhle film pustila, byla úžasná Leighton Meester. Ta v mých očích roste jako herečka i jako zpěvačka. O Paltrow jsem věděla už z Glee, že zpívat umí. Jako herečka mě ale překvapila a rozhodně je to její nejpovedenější role. Mile překvapena jsem i výběrem písniček, které mi kupodivu netrhaly uši. A Garrett Hedlund byl nakonec sympaťák.4* a uznávám, že to mělo svoji sílu. (13.07.2011)

Silnější a emotivnější než loňský Crazy Heart, který trpěl nedostatkem kvalitní scénáristické výplně mezi songy. Country Strong se zdá se z některých jeho chyb poučil a kromě silné hlavní dvojice McGraw - Paltrow nabídl stejně silnou vedlejší dvojici Hedlund - Meester a dostatek prostoru i pro nějaké ty emoce, které naplno uvolňuje závěrečné a lehce mrazivé "Coming Home". PS: Leighton Meester chci domů. (11.09.2011)

"Zdejší zahradník by předskakovat nemohl? Je taky dobrej." Country mám docela rád pro jeho pohodovost, ale dramata alkoholiček mě moc nezajímají. Tady je obojího dost. Když se brnkalo na kytary v kovbojskejch kloboucích, tak jsem si podupával do rytmu a užíval si atmosféry. Jakmile se však začalo truchlit, chlastat a obviňovat, tak jsem zatoužil po kytarách. Na pódiu to prostě bylo dobrý a bylo celkem jedno, jestli to mistrovsky rozjela hvězda Kelly nebo se do toho nesměle pustili Beau s Chiles. Ale to drámo mě tedy nechalo chladným. (27.01.2022)

----- "Myslíš si, že jsem blázen ?" ----- "Jen si myslím, že láska a sláva nemůžou žít pohromadě." ----- Připravte se na vnitřně rozervané a velice osobní drama, které má široký záběr - a netrpí sebelítostí. Uvidíte, co srazilo do prachu ženu, která "byla jak švédská ocel" ... jestli dokázala vstát ... a jakou roli přitom sehrálo její okolí. (06.05.2014)

Kousky o klopýtnutí během cesty nahoru Američany prostě opakovaně berou. Gwyneth Paltrow je dalším příkladem držitele Oscara, který pooscarové filmové žně určitě nezažívá (mnoho silných rolí POTÉ skutečně nezískala - počítám rok 2000 nahoru). Oscarové „prokletí“ ale nechejme stranou, máme tu další z řady řemeslně zručných snímků, které neurazí, ale ani zdaleka diváka nedostanou do kolen. Vyberou si nějakou reálnou nebo fiktivní postavu a snaží se zakousnout do jejího osudu. Někdy ale docela bezzubě. Emociálně je to průměrné jako podobně uchopené drama Crazy Heart, kde bylo hlavnímu hrdinovi také nejlépe v přítomnosti flašky. Pořádně zdvižený palec bych dal tehdy, kdyby se tvůrci nebáli jít na dřeň, skutečně se dotknout dna, být osudovější, živočišnější. Gwyneth nicméně velmi slušná, pěvecky zrovna tak. Kombinace chlastu a country nakonec chutná, i když se přeci jen podřizuje nudným hollywoodským klišé. (06.05.2014)