Nothing Personal

Nic osobního, ale i introvence má své meze a za jejich překročení můžeme zaplatit až zjištěním, že se tulíme k mrtvole... Začalo to jako příběh o Mášence a medvědovi, pokračovalo jako ostrovní kuchařka a irský zahradníkův rok a eskalovalo jako ujetá agitka alternativního způsobu života. Ještě jednou - nic osobního, jen doufám, že až tý zrzavý čúze dojde kreditka, nakráčí do zalesněných oblastí severu, aniž by si pročetla manuál pro setkání s medvědem... A že taktéž zdravím porotu v Locarnu. (04.10.2014)

keby ta zenska mala aspon kozy a zadok poriadny, sak bola plocha jak doska. A kvalitne jej jebalo /jo, jebalo, vo Vasom mirekdusinovskom katolicko -evanjelickom svete plnom volovani a sakrovani Martin nevoluje a nesakruje, Martin kurvuje a picuje jak chora vrana. A na vela veci sa nevykasle, ale rovno vyjebe/ : 40 % (26.01.2021)

Zaujímavý snímok o dvoch introvertoch, a hľadaní spôsobu jeden druhému "nakuknúť" do vnútra. Mali na seba šťastie napokon sa im to podarilo. :). Martin mal o to väčšie, že to bolo na konci jeho života, nie každý také šťastie máva, až je to zvidenia hodné ale zaslúžené. Obidvaja herci veľa neprehovorili ale hrali naozaj dobre, a miesto kde sa to všetko odohráalo bolo neskutočne krásne zimuškavé daždivé veterné so zdravými priam interhotelovými raňajkami (až na to červené víno k langustám ... brrrr) (05.08.2016)

Netradične ponímaný komorný príbeh o dvoch stroskotancoch, ktorí si postupne a s počiatočnou nedôverou pokúšajú nájsť k sebe cestu. A o tom to je, o postupnom topení ľadovca medzi touto dvojkou a ich vzájomnom zbližovaní. Musím uznať, že aj napriek pomalšiemu tempu ma to bavilo, veľkou mierou aj vďaka uhrančivému dojmu, ktorý sálal z hlavnej ženskej postavy. Výborná vec! 80/100 (21.07.2016)

Na opuštěném pobřeží někde v Irsku se náhodně potkávají dvě ztracené duše – krásná rusovláska (a nenechte se zmást, ona je fakt krásná) prchající před svou minulostí a postarší intelektuál (můj oblíbenec Stephen Rea). Jaké byly jejich životy a co je trápí, to není vůbec důležité (i když se leccos dá vytušit), důležitý je ten čas, který prožívají spolu, postupné sbližování, pomalu se rodící důvěra a náklonnost. Velice silně na mě zapůsobil citlivý příběh s minimem dialogů, kde stačí se jen dívat, poslouchat muziku a nechat se uhranout drsnou uplakanou krajinou. Project 52 Films by Woman. (15.06.2016)