Režie:
Mamoru HosodaScénář:
Satoko OkuderaHudba:
Akihiko MacumotoHrají:
Rjúnosuke Kamiki, Micuki Tanimura, Ičiró Nagai, Riisa Naka, Sumire Morohoši, Džunko Fudži, Takaši Kobajaši, Tobias Diakow, Chuck Huber, Júki Imai (více)Obsahy(1)
Kenji Koiso (Ryūnosuke Kamiki) má od dětství vynikající matematický talent. Jednoho dne obdrží v anonymní zprávě šifru, kterou bez zaváhání vyluští. Prolomením této zakódované zprávy se Kenji nechtěně stane viníkem hackerského útoku na největší herní online komunitu, kde lidi nejen hrají hry, ale i uchovávají osobní informace. Kenji tak spolu s kamarádkou Natsuki musí bojovat za svoje virtuální a reálné osudy. (NGP)
(více)Videa (2)
Recenze (68)
Virtuální svět nedůvěryhodný a divný. Jde o jakýsi internet mixnutý s Matrixem, který je zabydlenými infantilními bytostmi, jež se ovládají zběsilým bušením do klávesnice. Opravdový svět se zase hemží nezajímavými a otravně afektovanými postavami (stydlivý kluk-loser, co všechny zachrání / sexy holka, která stydlivě miluje jiného / uřvaný žárlivec, který ji miluje / neustále řvoucí pětiletí fakani...). Snad jedinou normální postavou je oblíbená prababička, ale ta moc prostoru nemá. A příběh samotný nedává moc smysl - například hlavní rodinka, potažmo celý svět reaguje na hrozbu zničení celého světa poměrně apaticky. Možná je to kvůli japonský nátuře, u nás by byla česká rodinka víc rozhecovaná z akčních slev v Lidlu než tahle famílie z toho, že za pár hodin přestane existovat lidstvo (čemuž napomůže hned několik postav z rodiny, ale po krátkém ječení se jim všechno hned odpustí... takže nuda). Možná jako pohádka pro děti to může fungovat, ale jak je tam nacpané to sci-fi, tak bych čekal větší propracovanost (charakterů i příběhu). Nepříliš zajímavá podivnost. (4/10) ()
Je to sice hezké a neuspěchané (oproti Pokémon-rychlým-střihům, které tolik upřednostnují anime tvůrci) vyprávění režiséra Hosody, které odpovídá klasicky komponovaným obrazům a čistému vyprávění jeho příběhů. Ručně malované scény reálného světa jsou ohromující, zvláště v pečlivě vybraném pozadí, které si získají určitou úroveň pozornosti, ale neobtěžuje natolik, jak je v anime zvykem. Často se to zdá být poctou velkého režiséra Yasujiro Ozu. A to jak vizuálně (pomalé jízdy, rámující velkou skupinu lidů a jejich portrétování), tak tématicky. Ale místy je moc chvalozpěvů na dívku (go, Natsuki!), někdy až moc nerd (go, Kenji!) a někdy až moc důvtipně (go, Great-Grandma!). Druhá polovina filmu, která je zaměřená na hraní na počítači a snahu nalezení nového způsobu vyjádření solidarity, je příliš dlouhá. A celé to je vlastně pohledem na komplikované vztahy v rodině. Škoda jen, že to není tak promyšlené. A co si z toho máme odnést? Utéct od mocné síly internetu, je to moderní Frankensteinovo monstrum. ()
Mamoru Hosoda v časem skákající dívce předvedl odlehčenou lovestory řízlou sci-fi s hrdinkou plné nezodpovědné, ale sympatické žábovitosti, milostně mile nezkušenou, v sobě se nevyznající. Oč to bylo svěžejší než pevně soudržná rodina tmelená babičkou jež donekonečna opakuje větu: "Ty to dokážeš!" To samo stačí, aby všichni nabyli nekonečnou sebedůvěru, jež jim umožní vyřešit problém, který nezvládají nejlepší mozky všeho světa. Inu, řečeno slovy neklasikem doplněného klasika: "Rodina je základ státu." A celého lidstva. V tomto ohledu se tedy Summer Wars nijak neliší od všelijakých jiných plytkých filmů, jež nutí člověka těmi nejprimitivnějšími prostředky k všeobecnému semknutí, přičemž právě tím, že ono semknutí samo o sobě je vznešené, omlouvá svou sladkobolnou kýčovitost. V druhé rovině film vypráví o zranitelnosti informační společnosti, v níž všemu vládnou navzájem propojené počítače. Pokud se člověk dívá na ztvárnění a fungování zdejšího virtuálního světa jako na jeho metaforu spíše než realistické zpodobnění, nemůže být vyloženě nespokojen. Křídově bílé pozadí vytváří iluzi nekonečného prostoru, křiklavě barevné objekty v něm umístěné pak dávají představu o informačním bohatství a pestrosti binárního univerza. Jen se divák asi neubrání pocitu: "Kde já jsem už něco takového viděl?" A přijde na to, že šlo o záhyby prostoročasu z Dívky, která skákala časem. Nu, podruhé, to ještě není tak docela vykrádání sebe sama. Ale čirá originalita již také ne. Slabé ***. ()
Animefest 2010/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Animace 10/10/// +moderní příběh křížený s japonskou tradicí, příjemná hudba, výborná animace, vtipné a zábavné/// První filmové pokušení na letošním Animefestu a pravděpodobně jedno z těch nejlepších. Film, který má vše (lásku, drama, boj, vtip, emoce) a to vše dává svým divákům. Krásný a veliký příběh, nejen tradičně o lásce, ale i o moderní době a nebezpeční která přináší všemožné virtuální sítě. Přiznám se, že právě ta virtuální stránka na mě byla moc divoká, trošku nepřehledná, ale o to víc fascinující a nikdy dříve neviděná. A naopak reálný svět v sobě skrýval příběh o rodině, její minulosti a přítomnosti, soudržnosti a rozepří mezi postavami a ke konci snahy všech o záchranu celého světa. Parádní a nevšední zážitek podopořen krásnou japonskou animací. A ten potlesk v sále byl velkolepí./// Celkem 90%/// ()
Ze tří dosavadních setkání s režisérem Hosodou mi připadá tento kus jako nejslabší. Animace je sice skvělá a také hudební stránce nemám co vytknout, film přináší pozitivní poselství a vyzdvihuje úlohu rodiny, ale problém je, že ač svým tématem se Letní válka zdánlivě nejvíce blíží realitě (oproti vlkodlakům v příběhu o Ame a Yukim, či oproti dívce proskakující časem, je zde hlavní zápletka v dnešní době docela dobře možná), svým zpracováním je ale hodně neuvěřitelná, přehnaně naivní a místy už i dost infantilní (a to i na Japonce). Celkový dojem tak zůstává někde mírně nad průměrem. ()
Galerie (67)
Photo © FUNimation Entertainment
![Letní válka - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/160/264/160264314_a02ac4.jpg)
Zajímavosti (1)
- Velrybí strážci sociální sítě Oz se jmenují John a Yoko podle Johna Lennona a Yoko Ono, kteří jako autoři podpořili v roce 1971 necenzurovaný psychedelický hippy časopis OZ písněmi "God Save Us" a "Do the Oz". Písně byly vydány jako singly skupiny Elastic Oz Band. (MrPierc)
Reklama