Letní válka

Virtuální svět nedůvěryhodný a divný. Jde o jakýsi internet mixnutý s Matrixem, který je zabydlenými infantilními bytostmi, jež se ovládají zběsilým bušením do klávesnice. Opravdový svět se zase hemží nezajímavými a otravně afektovanými postavami (stydlivý kluk-loser, co všechny zachrání / sexy holka, která stydlivě miluje jiného / uřvaný žárlivec, který ji miluje / neustále řvoucí pětiletí fakani...). Snad jedinou normální postavou je oblíbená prababička, ale ta moc prostoru nemá. A příběh samotný nedává moc smysl - například hlavní rodinka, potažmo celý svět reaguje na hrozbu zničení celého světa poměrně apaticky. Možná je to kvůli japonský nátuře, u nás by byla česká rodinka víc rozhecovaná z akčních slev v Lidlu než tahle famílie z toho, že za pár hodin přestane existovat lidstvo (čemuž napomůže hned několik postav z rodiny, ale po krátkém ječení se jim všechno hned odpustí... takže nuda). Možná jako pohádka pro děti to může fungovat, ale jak je tam nacpané to sci-fi, tak bych čekal větší propracovanost (charakterů i příběhu). Nepříliš zajímavá podivnost. (4/10) (07.08.2016)

Jasně, ke kritickým aplikacím, který by vůbec neměly bejt online (včetně odpalování jadernejch hlavic a ovládání dopravy veškerý městský infrastruktury) i prezidenti přistupujou přes virtuální realitu Oz, takže inteligentní virus napadající účty uživatelů může způsobit totální chaos, zabít spoustu lidí a zničit svět. Linie ve virtuálním světě je naprosto nerealistická a svět zachraňuje rodinka složená ze spousty Mary Sue + jeden kluk/geniální hacker, kterej měl jakože chodit s jednou holkou z rodiny a přijel na návštěvu do rodinnýho sídla. Hádejte jak to dopadne... BTW jde nejspíš o jednu z nejvlivnějších rodin na celém světě. Ve VR dostala logika pořádně na prdel a luštění nerozluštitelný šifry během pár minut s papírem a tužkou (nakonec i z paměti) už bylo totální WTF. A prozradím vám, že to bylo pro příběh hned několikrát naprosto zásadní. Děj je naprosto nezajímavej, hloupej a je jen obzvláštněnej prostředím, ve kterém se odehrává. Animaci a hudbě každopádně nemám co vytknout. (12.07.2013)

Mamoru Hosoda v časem skákající dívce předvedl odlehčenou lovestory řízlou sci-fi s hrdinkou plné nezodpovědné, ale sympatické žábovitosti, milostně mile nezkušenou, v sobě se nevyznající. Oč to bylo svěžejší než pevně soudržná rodina tmelená babičkou jež donekonečna opakuje větu: "Ty to dokážeš!" To samo stačí, aby všichni nabyli nekonečnou sebedůvěru, jež jim umožní vyřešit problém, který nezvládají nejlepší mozky všeho světa. Inu, řečeno slovy neklasikem doplněného klasika: "Rodina je základ státu." A celého lidstva. V tomto ohledu se tedy Summer Wars nijak neliší od všelijakých jiných plytkých filmů, jež nutí člověka těmi nejprimitivnějšími prostředky k všeobecnému semknutí, přičemž právě tím, že ono semknutí samo o sobě je vznešené, omlouvá svou sladkobolnou kýčovitost. V druhé rovině film vypráví o zranitelnosti informační společnosti, v níž všemu vládnou navzájem propojené počítače. Pokud se člověk dívá na ztvárnění a fungování zdejšího virtuálního světa jako na jeho metaforu spíše než realistické zpodobnění, nemůže být vyloženě nespokojen. Křídově bílé pozadí vytváří iluzi nekonečného prostoru, křiklavě barevné objekty v něm umístěné pak dávají představu o informačním bohatství a pestrosti binárního univerza. Jen se divák asi neubrání pocitu: "Kde já jsem už něco takového viděl?" A přijde na to, že šlo o záhyby prostoročasu z Dívky, která skákala časem. Nu, podruhé, to ještě není tak docela vykrádání sebe sama. Ale čirá originalita již také ne. Slabé ***. (10.05.2010)

Celovečerní tahák Animefestu 2010, alchymisticky přesně namixovaná směs komedie, rodinného filmu a cyberspacové akční řežby, která nevtíravě a přesto důrazně a drsně zvedá varovný prst při sdělování "poselství" o tom, že computerizace našich životů nás jednou zničí. Skvělá letní "šupapecka", kterou tvořil někdo, kdo opravdu velmi dobře ví, co dělá (číst umíte, počítačově gramotní jste taky, takže to jméno psát nebudu a stejně tak nebudu řešit jeho dřívější počiny). Je to taky ideální vstup do světa anime, protože musíte přistupovat na méně zejména žánrových zvláštností a nemusíte se vyrovnávat s nevídanou fantazií, kterou jsou prodchnuty třeba Miyazakiho filmy. Ode mě 90%. (26.06.2010)

Možné SPOILERY. Wau!!! Na tento film jsem čekala docela dlouho (no teda spíš na titulky) a konečně jsem se dočkala a teda je to naprostá paráda. Prvních asi 10 minut bylo sice hrozně chaotických, jelo to mega rychlým tempem. Zatímco, já byla ještě někde u chápání, co to je sakra ten svět Oz, oni už mezitím dojeli na venkov. Bylo na mě najednou toho moc.. moc věcí, moc barev, moc informací, ale pak to konečně přestalo jít tím "rychloposuvem" a já si to začala užívat. Musím poznamenat, že japonská kultura je zajímavá a evidentně hodně zakořeněná v tradicích, když i mladá holka se uklání před klukem, protože po něm chce, aby hrál jejího přítele. Líbí se mi jak v těchto anime všichni vždycky ukázkově mění barvy - rudnou, bělají atd.. ale komplet celí a hrozně rychle :) Nechtěla bych být asi na místě Kenji-san/kun (ano donutilo mě to znova si zjistit, kdy se používají.. a tady jsem se setkala s novým pro mě neznámým Natsuki-senpai (pak teda Natsuki-chan, ale s tím už jsem se setkala))... když ho představila babče jako svého budoucího manžela... jeho nechápavě-zděšené "he?" při každém dalším slově svědčilo o všem. To představování rodiny mi přišlo hrozně komické a hlavně mi to připomnělo, když občas vykládám já story o mé: "No a manželka od bratra mojí prababičky..." :D Další bomba scéna? Vyložení mega lodi v rybníčku... ti zůstali nevěřícně stát zatímco je opláchla mohutná vlna i s rybami. Nebo "vsázím moji rodinu." a teď záběr na celou familii napojenou na telefony a připravenou hrát:) A nebo "Dopadne na jadernou elektrárnu? A my jíme oběd?" - "Tak si to babička přála." Mimochodem ta babča byla nejlepší... pravá vůdkyn. Ve filmu je hodně dobře vyobrazena hrozba budoucnosti. Už nyní je řada věcí propojených přes jeden online účet /nejlepším příkladem je asi google - teda co já znám/... tady ukázali rizika, jak to může dopadnout, když se přes to napojí bankovní účty, pracovní činnosti firem, ovládání vodovodního potrubí, vlakových spojů, dopravy.. všechno přes jeden program/systém (nejsu IT expert).. no a když by se do toho pak někdo dostal.. BUUUM.. globální katastrofa. Ovládá vlastně životy všech, veškeré správní orgány, prostě celou planetu. A hrozba umělé inteligence je taky reálná, o tom už byla také natočena řada filmů. Ten témeř konec mi vyhrkl slzy do očí, když se nabídl ten jeden němec, ať si vezme jeho účet a pak všichni ostatní.. btw. takhle zamořený počítač milionem okýnek jsem taky jednou měla.. pusťte někoho k vašemu ntb, ať si přetáhne nějaké soubory na disk.. na co po jednom.. všech 50 naráz:D Ten konec mi přišel dost směšný... ti se tam radují nad sportovním utkáním, zatímco vůbec neví, že jim mohla hrozit smrt, kdyby ten satelit opravdu zasáhnul jadernou elektrárnu. Plný počet 5* (myslím, že o bravůrní animaci se ani bavit nemusím). (17.01.2014)