Obsahy(1)
Doktor Karel Stržický, ideál všech žen, právě skončil vysokoškolská studia a marně čeká na učitelské místo. A tak se spolu s kolegy ze studií Petrem Laškem a Bořkem Navrátilem vydají na letní brigádu na statek dobromyslného sedláka Drahana. Ten si Karla velmi oblíbí díky jeho schopnostem, ovšem ještě větší pozornost věnuje „nádeníkovi“ i Drahanova půvabná dcera Jarča… Veselohru ze studentského prostředí, okořeněnou prázdninovým milostným románkem, natočil režisér Čeněk Šlégl v roce 1937. V tomto roce natočil Šlégl hned tři veselohry a ve všech dominovala komická dvojice Jindřich Plachta a Ladislav Pešek. Plachta si zde v černošské masce za doprovodu Setlerů zazpíval známou píseň "My Baby". V roli statkáře Drahana se výborně uplatnil Theodor Pištěk a dvojici milenců ztvárnili Hana Vítová a Gustav Nezval. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
První režijní práce Čeňka Šlégla a možná i jeho nejpovedenější. Klasické téma, kdy se dvojice lidí nejdřív nesnáší a potom se do sebe zamilují. V tomto případě je to Hana Vítová a Gustav Nezval. A to by bylo, aby v takové veselohře chyběla nějaká legrační dvojka kamarádů, která tropí vtipné kousky a zaručeně rozesmějí každého diváka a milovníka těchto filmů. Zde si toto vzali na starost Ladislav Pešek a Jindřich Plachta. V rolích manželů Drahanových pobaví Theodor Pištěk a Zdenka Baldová. Jako jejich služebná na statku je parádní Betty Kysilková a nápadníka, dvořícího se Jarce hraje Bedřich Veverka. Klasická lidová taškařice. ()
,,Vážené shromáždění! Račte na chvíli zavřít zobáky! . . . Mně už dávno nabízeli, abych dodělal doktorát, ale co? Svaly nemám, kolečko neudržím, nač mi třeba doktorát?" :o) Jindřicha Plachtu už déle vnímám jako jednoho z nejlepších prvorepublikových herců v žánru komedie. Až na pár méně známých výjimek (např. Červená ještěrka) mám ho spojeného spíše s vedlejšími rolemi, v drvivé většině z nich však odvedl nezapomenutelný výkon. Zde si střihl jednoho z kamarádů mladého doktora filozofie, přičemž vynikl zejména v komicky založených etudkách ve dvojici s Ladislavem Peškem, ale také v sólovém příhovoru na oslavě s imitací svého bývalého profesora, do třetice tde vystoupil jako černošský zpěvák v kabaretu za doprovodu slavných Setlerů. Samotná zápletka filmu o lásce přes překážky, záměny či tajnosti je na první pohled trochu průměrná, či spíše hodně typická pro filmové veselohry první republiky. Co však tento film dělá úžasným, to je (zejména v první polovině) bohatá smršť humoru či groteskných obrazů... zobrazení blázince na koleji v budově bývalé věznice, kromě již zmíněné dvojka Plachta-Pešek praktický celý kolektiv kamarádů zpívající absolventovi originální písňové veršovánky na pokračování, pak opět perlící Pešek s Plachtou v odlišném prostředí na věnkově aneb intelektuálové brigádují jako pomocníci statkáře. :-)) Dobře využitý potenciál toho, co mívám na těchhle pamětnických veselohrách rád. I když drobná výhrada k onomu typickému schématu "holka zamilovaná - rodiče moralizují a nesouhlasí - milenec dělá někoho jiného" by tu možná byla, celkové zpracování a herecké výkony jí dokázalo dostatečně překrýt. Překvapilo mne, že pro Gustava Nezvala byla titulní role teprve filmovým debutem. (80%) (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()
Zpěvák Neumann, latiník Trégl, zavedená dvojka Plachta-Pešek a další laškoviny ve vězeňsko-kolejním dvojdomku i venkovském zdravém vzduchu. Novodobá filosofská historie s esencí prvorepublikového kabaretu, která potěší přinejmenším narážkami na dobové možnosti uplatnění na pracovním trhu. A samozřejmě Vítovou, na které všechno šustí. Ve venkovském prostředí drží kvalitu a tempo i Pištěk, Baldová a panákovský Veverka. Kdo by navíc čekal Vítovou s Peškem v posteli ? ()
Co se škádlívá... Příjemná prázdninová komedie plná roztomilých lumpáren a nedorozumění, v jejímž středu stojí milostný vztah nezdárné statkářovy dcery a pohledného profesora, či lépe řečeno kočího. Přehledné, nekomplikované dialogy, lehce sarkastický humor, drobné naschvály, opravdová přátelství, nezdolná energie a optimismus, slunce, voda, vzduch a venkov, ten zázračný prostor, kde lidé k sobě mají tak nějak blíž. Vítová, Nezval, Baldová, Pištěk, Veverka, Plachta a Pešek, defilé těch nejslavnějších hereckých hvězd, jejichž popularita nevyprchala ani po více jak sedmdesáti letech, se zdá být spolehlivou zárukou pro všechny, kteří snad pochybují o skrytém půvabu prvorepublikových filmů. ()
Byl by to slušný film, který ukazuje, že studentské párty na kolejích propukaly i za první republiky a že ani tehdy věta: "Já dneska nepiju, zítra mám zkoušku!" neplatila za argument. To by ale nesměla expozice trvat skoro třičtvrtě hodiny a v rytmu podivného, mi naprosto nepřirozeného střihu. Po té hodině, kdy se konečně dostaví zápletka, se příjemně anticipuje Pyšná princezna, ale žádná sláva tentokrát. ()
Reklama