O Vánocích už nechci slyšet ani slovo

Z naprostého televizního dna povznáší tento výtvor jen odzbrojující bezbrannost Slávky Hozové. A to ovšem jen nezáměrně. Její postava je stejně tak nevěrohodná jako ta Kostkova, která provází diváka celým tím „děním“. Ta Kostkova – není to ani hrdina ani antihrdina, právě jen „postava“ – se vymyká vší normalitě i abnormalitě. Jedná zcela mimo život – téměř až mimozemsky. Gesta a slova volí zcela nahodile, právě jako náhodně jedná. Zato sociální prostředí jsou odpozorována neomylně a právě tak neodchylně i prezentována v normalizační interpretaci: velkoměstský lokál (cosi mezi barem a bordelem) je ještě stravitelný (jakkoliv se mi nechce věřit, že nějaký zdejší podnik byl zkraje osmdesátých let vybaven telefony u stolků), zato „maloburžoazní“ rodina kulturně žijících starých manželů se „starou pannou“, která zůstane v třídně rozdělené společnosti „na ocet“, je zkarikována opravdu ohavně. Vrcholem je ovšem socialistický panelák s odposlouchávacími odsavači par – myslím, že nejednomu divákovi na Jižním městě i jinde tehdy u večeře zaskočilo. (25.03.2021)

Tuto televizní inscenaci táhne režie a kvalitní herecké obsazení, pro normalizaci tak příznačné. Scénář je slabší, místy i plytký a to rojení mezilidských vztahů až rakovinně rozbujelé. Rozvedený muž, hraný Kostkou, působí dojmem supermana, který žije ve dvou či tří dnech současně. O vyslovený kiks ovšem nejde. (25.12.2021)

Tedy kde se v tomto filmu bere Stella Zázvorková a jak je možné, že se uvádí, že je to komedie? Nudné panelákové socialistickovánoční předlouhé blues...prázdné interiéry, prázdné dialogy... A jak vidím podle uživatele sator, servírují nám toto televizní dramaturgové kolem Vánoc opakovaně. Ale proč? I když, letos (29. 12. 2012) běžel tento filmový útvar mezi 1 a 2 hodinou ráno. (29.12.2012)

Zajímavá inscenace, kterou jsem ještě donedávna neznal, náhodou jsem na ni natrefil na Youtube. Hlavní hrdina je vyloženě v ženském obležení - delší dobu udržuje již nefungující vztah s fanatickou obdivovatelkou vážné hudby, která ho nutí chodit na koncerty, exmanželka na něm loudí alimenty závratné sumy na téměř dospělého syna, kamarád mu do bytu tahá povolné ženštiny a k dovršení všeho se zrovna přistěhoval do domu, kde shodou okolností bydlí jeho první a vlastně jediná celoživotní láska, které se kdysi neuváženě vzdal. Po celou dobu filmu se pak Kostka rozhoduje, zda ukončí nikam nevedoucí vztah s Kolářovou a pokusí se s Hozovou navázat tam, kde před dvaceti lety skončil, načež i ona se rozmýšlí, zda s ním podruhé vstoupí do téže řeky. A to celé ještě autoři zasadili do období Vánoc. Dostat tohle do rukou Argentinci nebo Mexikáni, po menší úpravě na jejich poměry z toho rázem mají námět na nekoukatelnou telenovelu o minimálně 150 dílech. Ovšem takhle skromně po česku, v papundeklových kulisách, s dobrými herci a v normalizačním hávu je tento český "sestřihový předchůdce telenovel" docela příjemný odpočinkový film s vánočním nádechem a šťastným koncem. Alespoň mně se to celkem líbilo, proto dávám vyšší průměr 60%. (30.01.2018)

Pokud chcete vidět normalizační vánoční drama u prostředí panelového sídliště tak prosím... Komedií bych to rozhodně nenazval. Sice v tom hraje Kostka s Postráneckým a další škálou dnes ceněných herců, ale to je asi to jediné co celé to dílko drží nad vodou. Z toho panelákového holobytu a zeleného lina hlavního domovního schodiště na mne dýchla dávná pachuť Jižního města...Dívat se hoďku a půl, jak Kostka během vánoc přemítá zda si vezme Kovářovou nebo Honzovou... to je celkem hodně minut... Jinak i mne udivil ten podnik s telefony... Dávám jen dvě kolečka salámu. * * (15.12.2013)