StreetDance 3D

26.9.2010 ~ Anglický taneční pokus o film, který někdo omylem označil jako drama. Drama to rozhodně není, jen to bylo asi těžce zařaditelné. Příběh i zápletku by totiž mohla vymyslet kterákoliv třináctiletá dívčina, co si doma tancuje u zrcadla. ~ Carly už jako malá hopsala u zrcadla a už jí to zůstalo. Se svým přítelem Jayem si tak v Londýně založila taneční streetdancovou skupinku. Mají právě před důležitým vystoupením a závěrečným finále mistrovství Anglie, když tu Jay zničeho nic skupinu opouští, protože prostě proto (a Carly taky pouští k vodě). Carly tak zůstává se svým snem a skupinou sama, všechno se jí hroutí a už už to vypadá na konec světa, když se na scéně objevuje vizionářská učitelka baletu, která má na starosti skupinku žáků, připravujících se na přijímačky do elitního baletního souboru. Carly ovšem dostává tak trochu nůž na krk. Jedinou možností, jak mít kde trénovat, je vzít do party i právě ony baleťáky. A tak postupem času musí nevraživost mezi klasikou a hopsáním nahradit spolupráce a zápal. Carly mezitím stále neví, jestli Jaye nebo baleťáka. ~ Všechno tedy nakonec spěje do zdárného cíle, když tu vedoucí baletní školy, která s takovýmito výmysly nesouhlasí, zařídí přijímačky do baletu na stejnou dobu jako finále streetdance mistrovství. Jak to dopadne? Pomohou baleťáci svým přátelům? Jak publikum ocení mix baletu a hopsání? Koho si Carly vybere, proradného Jaye nebo statného baleťáka? O čem to vlastně bylo? ~ V kinech šel tenhle "film" ve 3D, ve 2D mi zase nijak zvlášť nepřišlo, že by právě 3D přidalo na filmu tolik, aby to stálo za víc, než to stálo. A ono to za moc nestálo. Zápletka byla vymyšlena během několika minut, příběh se točil jen kolem Carly a jejího výběru partnerů, všechny ostatní postavy tu byly jen proto, aby měl kdo tancovat. A to je jediný klad i zápor snímku, tanec. To, co dokáží se svými těly někteří udělat, je pěkné. Ne brilantní, dokonalé, úchvatné nebo geniální, ale prostě pěkné. Tím záporem je to, že je toho tance nějak moc. Ano, chápu, je to taneční film, ale několik zdlouhavých minut civět na poskakování mě dokázalo poměrně záhy omrzet. Možná to bude i tím, že sám nijak tanci neholduji, jsem prkno ještě z paleolitu, takže řádně zdřevěnělé, a tak mi stačí opravdu jen chvilka pokoukání. A myslím, že ani neprozradím moc, když podotknu, že závěrečný tanec, mix ála streetbalet, byl děs, hudba neseděla k pohybům a přišlo mi to tak jako největší fail snímku. Samozřejmě vyhráli, Jay ostrouhal a diváci ječeli u každé blbosti. ~ Kdepak, kdepak. Tohle byla blbost už svým nápadem a 2D, 3D ani 8D by na tom nic nezměnilo. (31.03.2013)

FILMOVÁ NOC 2010 STREETDANCE 3D se honosí označením "první taneční 3D film", ale kdyby se ubral prostorový rozměr snímku, který se snaží o spojení klasického (taneční biják) a moderního (3D) i v rámci prostoduché fabule (balet a pouliční tanec), moc by se toho nezměnilo. Tře se zde totiž snaha začlenit jednotlivá vystoupení do vyprávění, což ale eliminuje efektivnost 3D (protože z plátna nic nelítá ani netrčí - a pokud, tak rušivě), a s přibývající stopáží rezignováním na jakoukoliv snahu vyprávět nebo alespoň příběh dovyprávět do konce, což vede k okázalým exhibicím baleto-tance. Oproti ostatním počinům daného subžánru jsou zde patrné určité odklony na významové rovině i co se týče odvážnosti prezentovaného. Na místo prokázání toho, že i pouliční vystoupeni mají právo na uznání stejně jako způsoby tance vyučované na uměleckých školách zde jde o sloučení oněch dvou přístupů a překvapí i "uvolněnost" mravů, kdy se hlavní hrdinka spustí, i když to pokrytecky slouží k závěrečnému polibku a vyprofilování záporáka. Jinak je to stejně schématické, pozérské a z cílové divácké skupiny se dělají idioti jako u jiných dance-flicků, jenom je zde nově zbytečné 3D a selhává to jak jako vyprávění, tak i jako něco pokrytecky oslovující puberťáky prostřednictvím arogantních a mentálně i intelektuálně nevyzrálých, urážejícím způsobem stereotypizovaných a jednorozměrných figurek. Jediná Charlotte Ramplingová si zachovává určitou důstojnost jakožto postava i herečka, ale jediná postava, s níž se jako s morálním hlasem dá identifikovat, je po přechodu... není to v pozéřině pro puberťáky problém? A kolik těch děcek s kšiltovkou dozadu ví o kvalitních alternativách v podobě nedostižné Parkerovy SLÁVY či sedmdesátkových kultech jako HOREČKA SOBOTNÍ NOCI či POMÁDA? (15.07.2010)

Největší plus je v tom, že se tam tančí prakticky neustále a primitivní, šablonovitý děj nemá moc prostoru. Postavy vždy mezi sebou prohodí pár vět, aby se příběh někam posunul a tančí se dál. Letošní Let's Dance 3D je sice lépe natočený, ale v druhé polovině to zbytečně brzdí právě ty nezajímavé (až směšné) dialogy o citech, které se moc poslouchat nedají. Ve výsledku ve mě oba filmy zanechaly stejný dojem, protože mě nudily méně než jsem před projekcemi čekal. P.S. StreetDance je naprosto totéž co první Let's Dance - street vs. balet. (02.10.2010)

Nechápu, že ty moderní taneční filmy pro náctiletý, mají tak strašně hloupý příběhy, herce co se ani nesnaží hrát a otřesně dialogy...jedna hvězda je za poslední taneční číslo, které bylo přinejlepším zajímavé a mělo jakžtakž nějakou choreografii, narozdíl od ostatních tanečních čísel, které byly chaotický a s tancem neměli nic společnýho. (01.04.2011)

Nechci se tím nějak moc chlubit, ale co se týče streetdance či breakdance, tak mám trošku přehled. Nápad skombinovat balet se streetdance a natočit o tom 3D film, je asi tak skvělá myšlenka jako přeplout atlantský océan v neckách. Vážně to je naprostá blbost. Tu jednu jedinou hvězdu si film zaslouží jen za to pěkné 3D hopsání, ale i přes to stále můj oblíbený les vede:) (14.07.2010)