Zámek v Čechách

„Poslední léta moc kouřím. To je všechno, co mi ten socializmus přinesl...“ Ve dvou zásadních filmech své poslední tvůrčí dekády (tím prvním je Tichá bolest 1990) obrací režisér Martin Hollý pozornost směrem k vyrovnávání se s komunistickým režimem 50. let. I zde se plně projevuje Hollého mistrovství v působivém předvedení lidských osudů na pozadí konkrétní společenské situace. Po opakované spolupráci s Tiborem Vichtou a Jiřím Křižanem našel Hollý tentokrát stejně výborného autora námětu a scénáře v Jiřím Hubačovi, o jehož mistrovství v psaní dialogů lze napsat totéž, co o Hollém v souvislosti s režií. Vznikla opravdová perla českého filmu 90. let ve znamení komorního lidského příběhu, jenž si možno za doprovodu stejně tak vynikajících hereckých výkonů užít bez hluchých míst. I během nostalgicky dojemných chvil (viz. flashbacky do mladých let hraběnky během hry na piáno na oslavě) dokáže Hollý udržet sentiment v míře natolik, aby nesklouzl do přílišné patetičnosti. Snad každá scéna zde různým způsobem odkrývá konkrétní postoje lidí na pozadí doby či dokonce samostatný drobný příběh epizodních postav (např. bývalý hoteliér v podání Leoše Suchařípy, kostelník nebo bývalý přítel hraběnky dnes jako předseda výboru). Zdánlivě oddechové a nevyzpytatelnou povahou hlavní postavy i lehce úsměvné drama mě i napodruhé emocionálně vyčerpalo daleko víc, než jsem předpokládal... a Jiřina Jirásková? Byť to může znít jako klišé, ona svou roli nehraje, ona zde tou hraběnkou s „modrou krví“, pevnou náturou a obrovským smyslem pro poctivost i ironií přímo JE! Bez diskuze jedna z Jiráskové životních rolí, jakou si tato paní herečka po dlouhých letech zákazů během normalizace rozhodně zasloužila. 95% (25.10.2020)

Ukázka toho jak šlechta bojovala z komunistickým režimem.V tomto teleizním filmu hraje svoji životní roli paní Jirásková.Dnes již lze na tuto dobu vzpomínat.Až s odstupem doby si mnohokrát člověk řekne jaké by to asi bylo,kdyby majetek šlechty zůstal mnoha slavným rodům zachován.Určitě by mnohé stavby byly krásnější než-li v součastnosti. (22.02.2011)

Skvělý scénář Jiřího Hubače, jedna ze životních rolí Jiřiny Jiráskové i Karla Heřmánka. Nenápadný TV film, který v roce natočení tak trošku předběhl dobu i když do kin se nedostal, ač by si to určitě zasloužil. A ani po tolika letech neztratil nic ze své působivosti. Smutný příběh noblesní dámy a jejího "bývalého" lokaje často nutí k zamyšlení, zda jsme nebyli (ten minulý čas se v něčem promítá bohužel i do současnosti) "lokajové" skoro všichni ... Samozřejmě s výjimkou těch "momentálně rovnějších". Z postavy Josefa Vinkláře (i díky jeho výkonu) až mrazí a bohužel uvedené vlastnosti se dost často vyskytují i vyplácejí i v současnosti a ty lidsky i morálně správnější i slušnější dostávají pořád pěkně na frak ... (22.03.2019)

Já jsem ten film asi nepochopila - kritika zlé socialistické doby, která se mstila lidem a hlavně chudince hraběnce. Mne ale politické filmy neoslovují a opravdu na mě nedýchla atmosféra a sympatie hlavní hrdinky, ať byly zahrané mistrní sebelíp. Z mého pohledu šlo o přehlídku pitomců skákajících kolem oprsklé senilní báby. (16.01.2014)

Musím se přiznat, že tentokrát to napálím za všechny hvězdy. Kromě skvělého obsazení film i docela slušně popisuje atmosféru doby. Jiřina Jirásková je samozřejmě vynikající herečka, skvěle zahrál však i Karel Heřmánek. Líbilo se mi, jak je film napsaný i proto, že tregédie nespočívá jen v tom, že je jiná doba, ale také v tom, že se s tím hraběnka odmítá samířit a nechce to pochopit. Aby toho nebylo málo, tak sama ničemu moc nepomáhá, neboť ona rozhodně není milým a laskavým člověkem. Chová se ke všem povýšeně a arogantně, takže ani není důvod, aby jí někdo vyšel vstříc nebo ji měl rád a hlavně k těm, kteří jí pomáhají. Možná je to ovšem hlavně tím, že v ní zůstává určitá hořkost nebo zahořklost. Je to tedy tragický příběh po všech stránkách, kdy vítězové nejsou žádní, jen poražení. (22.02.2021)