Zámek v Čechách

".....ale já si vás nevážím..." nikdy jsem nebyla nadšenou obdivovatelkou herectví Jiřiny Jiráskové, ale tahle role jí byla ušitá na tělo. Hraje zase pořád stejně, ale zde je to zcela na místě. Karel Heřmánek se svým civilním herectvím jí sekunduje více než dobře, jeho postava je ještě zajímavější než postava hraběnky.. Příběh je napsaný hubačovsky skvěle, lidé zde nejsou ani hodní ani zlí, ale jsou pokroucení dobou. Proto zde tak vyčnívá hraběnka, která se zlomit nenechala. Vybavil se mi Jiří Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů - " proč se pořád chováte tak slušně? Ze stejného důvodu jako vy ne. Je to dáno výchovou." (05.11.2014)

Jiřinu Jiráskou jsou nikdy neměl v oblibě (možná to bylo zapříčiněno její povahou, sarkastickým humorem, či jejími převážně nijakými rolemi), ovšem zde musím smeknout vše co mám a vzdát hold jak Jiráskové, perfektnímu Karlu Heřmánkovi, tak i všem tvůrcům tohoto televizního skvostku. Samozřejmě, mouchy by se zde dalo najít (např. proč jela hraběnka v padesátých letech vlakem z let devadesátých??), ovšem silný scénář všechny tyto drobnosti přebíjí. A přestože i já, jako zde mnozí jiní, jsem toho názoru, že šlechta si opravdu nemohla hrát na chudáčky, protože v předešlých letech zase tyranizovala ona své poddané, tak mnohem větším zlem je pro mě totalitní režim v podobě komunismu. Šlechta se sice povyšovala na úkor svých poddaných, ale byla alespoň vzdělaná a sečtělá, komunisté terorizovali, ačkoli byli hloupí a z literatury znali zřejmě pouze deníky soudruhů Lenina a Stalina, v českém případě i Gottwalda. Poslední minuty filmu jsou odzbrojující, hraběnka umírá zatímco se jí dostává alespoň malého zadostiučinění. Kéž by byly takové poslední minuty každého dobrého člověka. (06.01.2014)

S klidným srdcem dávám pět hvězd, protože tento film nemá výraznější nedostatky. Ačkoliv jsem nikdy nemusel Jiřinu Jiráskovou, role hraběnky ji sedla jako ulitá. Zejména chválím úžasný scénář a promyšlené dialogy. U naprosté většiny současných českých filmů jsou dialogy nezajímavé, nudné a ani moc nevnímáte jednotlivá slova. V případě tohoto filmu však postavám visíte na rtech a jste zvědaví na každou další větu. Příjemná podíváná a na televizní film i kvalitní práce s kamerou. Jsou filmy, u kterých si říkáte, že v kině nemají co dělat. A pak jsou takové, kterým by velké plátno slušelo. Tohle je ten druhý případ. 85% (01.09.2019)

Jiří Hubač patrí medzi mojich obľúbených autorov, ale Zámek v Čechách nepovažujem za jeden z jeho vrcholných počinov. Iste stret dvoch svetov, grófka a jej lokaj, noví páni a noví lokaji, to všetko je v poriadku. Asi som na niektoré veci precitlivený, ale niektoré scény a dialógy mi pripadalo neprirodzené, násilné a snažiace sa posolstvo odovzdať aj menej chápavým divákom. Na druhej strane herecké výkony oboch boli bezchybné a scény s rozjímajúcou grófkou, ktorá si dobre uvedomuje nevratnosť času a napriek tomu to nedáva najavo mi pripomenuli Viscontiho Geparda. (23.03.2011)

Tu ide dosť o to, kedy film vznikol. V roku 1993 je je ohliadnutie sa za normalizáciou vo forme kritiky vtedajších pomerov ešte pomerne novinkou, takže Zámek v Čechách musel nutne u divákov zabodovať. Navyše ak je príbeh tak subtílne, inteligentne a so šarmom vyrozprávaný. Jiřina Jirásková je tromf, ktorý si Hollý asi do Hubačom napísanej postavy vymodlil. Lenže dnes už vyžadujeme trochu ambivalentnejšie poňatú históriu, najlepšie bez čiernobielych postáv. Ale aj v tomto ohľade môžu tvorcovia argumentovať, že postavy sa zmenili pod tlakom, zo strachu. Filmu dodáva na rozmere Heřmánkového postava, ktorá zmenou pomerov prichádza o manželku, pretože začne piť. Čiže trpí aj potenciálna rodina, základ štátu. Film som videl aj v 90. rokoch a vtedy sme spolu s rodičmi boli skutočne dojatí, dnes si dovolím tvrdiť, že Zámek v Čechách trochu zo svojej sily stratil. 70% (05.11.2014)