Zámek v Čechách

„Poslední léta moc kouřím. To je všechno, co mi ten socializmus přinesl...“ Ve dvou zásadních filmech své poslední tvůrčí dekády (tím prvním je Tichá bolest 1990) obrací režisér Martin Hollý pozornost směrem k vyrovnávání se s komunistickým režimem 50. let. I zde se plně projevuje Hollého mistrovství v působivém předvedení lidských osudů na pozadí konkrétní společenské situace. Po opakované spolupráci s Tiborem Vichtou a Jiřím Křižanem našel Hollý tentokrát stejně výborného autora námětu a scénáře v Jiřím Hubačovi, o jehož mistrovství v psaní dialogů lze napsat totéž, co o Hollém v souvislosti s režií. Vznikla opravdová perla českého filmu 90. let ve znamení komorního lidského příběhu, jenž si možno za doprovodu stejně tak vynikajících hereckých výkonů užít bez hluchých míst. I během nostalgicky dojemných chvil (viz. flashbacky do mladých let hraběnky během hry na piáno na oslavě) dokáže Hollý udržet sentiment v míře natolik, aby nesklouzl do přílišné patetičnosti. Snad každá scéna zde různým způsobem odkrývá konkrétní postoje lidí na pozadí doby či dokonce samostatný drobný příběh epizodních postav (např. bývalý hoteliér v podání Leoše Suchařípy, kostelník nebo bývalý přítel hraběnky dnes jako předseda výboru). Zdánlivě oddechové a nevyzpytatelnou povahou hlavní postavy i lehce úsměvné drama mě i napodruhé emocionálně vyčerpalo daleko víc, než jsem předpokládal... a Jiřina Jirásková? Byť to může znít jako klišé, ona svou roli nehraje, ona zde tou hraběnkou s „modrou krví“, pevnou náturou a obrovským smyslem pro poctivost i ironií přímo JE! Bez diskuze jedna z Jiráskové životních rolí, jakou si tato paní herečka po dlouhých letech zákazů během normalizace rozhodně zasloužila. 95% (25.10.2020)

Drama s velkým D. Příběhy z pera Jiřího Hubače mají nebývalou sílu a lidskost. To samé platí i o Zámku v Čechách. Tempo vyprávění graduje a graduje, navíc zahrané hereckými koncerty Jiřiny Jiráskové v roli hraběnky a Karla Heřmánka jako lokaje Aloise - tento herec nemá jen životní roli Smrt krásných srnců, ale rozhodně si může připočíst jako životní roli i alkoholika Aloise, kterého zahrál naprosto dokonale, až z něho šel mráz po zádech. Další herecké obsazení je perfektní, režisér Hollý vsadil na naprostou elitu (Vinklář, Medvecká, Vyskočil, Schránil, Zawadská, Suchařípa, Zindulka, Schmitzer, Krausová, Langmajer...). Tenhle film patří mezi nejlepší snímky, které pojednávají o lidech, které zničil komunistický režim. Poslední záběr filmu ve mě zůstane navždy! Masterpiece!!! (17.09.2017)

Noblesa se nedá zahrát,noblesu musíte mít v sobě.čím asi byla J.Jirásková v minulém životě ? :-) Točilo se na zámku v v Liblicích Fuj,táhne z tebe rum! Jsem alkoholik... Jsem alkoholik ,paní hraběnko. Jsem alkoholik,paní hraběnko... To ráda slyším odborníka potřebuji. Směřuje sem příslušník paní hraběnko! Příslušník čeho ? Heřmánek skvělý... U Jiráskové je to samo sebou... 😉 Scénárista Hubač psal roli hraběnky pro paní Jiráskovou, produkce si ale do poslední chvíle neověřila zda bude mít herečka na natáčení čas a když ji konečně oslovila, zjistila že Jirásková má tolik aktivit že jakékoliv další pozastavila. Snažili se scénáristu přesvědčit že hlavní roli přeobsadí, ten to ale striktně odmítl a řekl tak ji dejte přečíst scénář.Když se jej Jirásková přečetla, zrušila všechna vystoupení v kterých byla i vystoupení ve Vídni a na natáčení okamžitě kývla. Syn scénáristy Jiřího Hubače, Ivan adaptoval scénář televizního filmu pro divadlo, což je docela rarita, protože ve většině případů je tomu právě naopak. (19.03.2009)

Skvělé herecké koncerty Jiřinky Jiráskové, Karla Heřmánka i ostatních, poutavý děj noblesni výchovy starých časů, drama tehdejší doby mě velice zaujalo a hodnotím plným počtem hvězdiček a není to jen z nezměrné úcty k Dámě našeho hereckého Českého nebe, která dnešního dne ukončila svou životní pouť ..... (07.01.2013)

Herecké galapředstavení naší paní herečky Jiřiny Jiráskové. Přestože účinkovala v celé plejádě vynikajících českých filmů, namátkou jmenujme kupříkladu dnes již kultovní "Sestřičky" nebo "Fany", tak snímek "Zámek v Čechách" ve mně zanechal skutečně silný dojem. Fascinovala mě především její nezdolná vůle se nepodřídit komunistické diktatuře a i v prakticky nelidských poměrech zůstat sama sebou. To se samozřejmě nedalo říci o ostatních aktérech filmu, kteří se dokázali novému režimu "přizpůsobit", a tudíž postoupit výš a profitovat z něj ve svůj vlastní prospěch. Silná byla pro mě zejména závěrečná vzpomínková scéna, která mi velmi silně připomíná dvoudílný snímek "Babička" v režii Antonína Moskalyka. Za mě rozhodně plný počet. (17.02.2016)