Zámek v Čechách

".....ale já si vás nevážím..." nikdy jsem nebyla nadšenou obdivovatelkou herectví Jiřiny Jiráskové, ale tahle role jí byla ušitá na tělo. Hraje zase pořád stejně, ale zde je to zcela na místě. Karel Heřmánek se svým civilním herectvím jí sekunduje více než dobře, jeho postava je ještě zajímavější než postava hraběnky.. Příběh je napsaný hubačovsky skvěle, lidé zde nejsou ani hodní ani zlí, ale jsou pokroucení dobou. Proto zde tak vyčnívá hraběnka, která se zlomit nenechala. Vybavil se mi Jiří Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů - " proč se pořád chováte tak slušně? Ze stejného důvodu jako vy ne. Je to dáno výchovou." (05.11.2014)

Bez mučení přiznávám, že šlechta mé sympatie nemá. Na druhou stranu vnímám Zámek spíše jako střet dvou světů - starého dobrého a nového, jakého že vlastně? ,,Ten režisér měl pravdu, pane předsedo, lidské role vám opravdu nejdou..." Nevyhovující systém byl nahrazen ještě děsivějším. Hraběnka tak s noblesou odolává zhovadilé době, která kořeny prorostla do současnosti. Duo Jirásková-Heřmánek táhnou celý film s gracií, Vinklář v roli předsedy je natolik přesvědčivý, jako by ani nehrál. Ostatně jeho vystoupení na 1.máje 1989 o něm cosi napovídá... (20.02.2011)

Zdařilá obžaloba bezdůvodné šlechtické nadřazenosti. Po staletí praktikované dělení lidí na šlechtu a ty ostatní v lidech tak zakořenilo, že i předseda národního výboru našlapuje kolem nesnesitelně namyšlené panovačné hraběnky po špičkách. Ani lekce v podobě postavení šlechty na roveň ostatním nevypudila z příslušníků této sorty neodůvodněný pocit nadřazenosti a nekonečnou míru arogance. Přestože hraběnka má do kladné postavy daleko, film dokáže ukázat dva protipóly. Falešnou noblesu "lepších lidí" a zároveň křupanství a buranství garnitury po ní nastupující. Každopádně zdařilé dílo. (16.02.2016)

Když jsem se dohrabal k napsání komentáře k Erin Brockovich, na mysl mi přišla pro mě mnohem osobnější vzpomínka... ano, na paní hraběnku Jiřinu Jiráskovou. Na skutečnou dámu s nezdolnou odvahou a nezlomným duchem. Tento film je concerto grosso pro dva - a tím druhým je Karel Heřmánek. Zvláštní vztah šlechtičny a jejího sluhy je právě tím, co dodává ústřední postavě lidský rozměr, v tom smyslu, že onu dámu neidealizuje jako dobrotivou a starostlivou ochranitelku (což se filmům podobného zaměření často stává), ale přes všechny její obdivuhodné vlastnosti dává znát o jejím pocitu stavovské nadřazenosti. I když, kdo by se v podobné situaci choval jinak, že ano. Zkrátka a dobře - Zámek V Čechách je jedním z těch mála filmů, které ukazují věci tak jak jsou...ne jako Babička:) PS datované 8.1.2013 - když jsem Zámek V Čechách viděl poprvé, napadla mě morbidní myšlenka, že tenhle film by měla televize uvést, až nás Paní Herečka navždy opustí. A stalo se. Díky za to. Byť Světáky miluji, myslím si, že na Jiřinu Jiráskovou se sluší v téhle smutné chvíli vzpomínat právě takhle. (01.03.2006)

Jiří Hubač patrí medzi mojich obľúbených autorov, ale Zámek v Čechách nepovažujem za jeden z jeho vrcholných počinov. Iste stret dvoch svetov, grófka a jej lokaj, noví páni a noví lokaji, to všetko je v poriadku. Asi som na niektoré veci precitlivený, ale niektoré scény a dialógy mi pripadalo neprirodzené, násilné a snažiace sa posolstvo odovzdať aj menej chápavým divákom. Na druhej strane herecké výkony oboch boli bezchybné a scény s rozjímajúcou grófkou, ktorá si dobre uvedomuje nevratnosť času a napriek tomu to nedáva najavo mi pripomenuli Viscontiho Geparda. (23.03.2011)