Boy

Kdo že to dělá na Novém Zélandu tak kouzelné děti? Podle rozkošně ohrnutých horních rtíků patrně jeden a tentýž člověk... ;-) Ani Alamein není ledajaký taťka, takového rozhodně nemá každý - umí nabudit fantazii, dodá potřebné sebevědomí a na pozemku má schovaný poklad, který ne a ne najít. Škoda, že mu při hledání poněkud uniká, že ty největší poklady má přímo před nosem... O smutných věcech zvesela - to je Vozvraščenije podle Taika Waititiho, naprostá pohoda v novozélandské angličtině, z jejíhož akcentu prý místní velmi snadno určí, z jaké společenské vrstvy pochází jejich spolubesedník :-) (08.09.2015)

Ľahunká, ako letný podvečerný vánok, oddychovka plná skvelých, za hlavu popadajúcich sa, absurdných situácí ! Najlepšie by bolo k tomu otvoriť si studeného lahváča, zapáliť džointa a vychutnať si túto bezstarostnú pecku, ale bohužiaľ, musel som ísť do rachoty na poslednú piatkovú nočnú a tak túto pohodu budem zdielať už len za pásom... (29.10.2010)

„Ty lžeš, jako když tiskne! Tvůj táta není v žádný cizině. Sedí v base, protože kradl!“ - „Sklapni, Kingi! To nevíš.“ - „Vím, protože sedí na stejným bloku jako můj táta.“ - „Už ne. Utekl.“ - „Jak?“ - „Vykopal si díru pod plotem.“ - „A čím jako?“ - „Lžičkou.“ Boy je svůj, spolu s ním i všechny ostatní postavy (každá nějak divná) a vlastně i celý film. Především hlavnímu hrdinovi musíte fandit. Má „originální“ způsoby balení (projížďka autem, koukání do „bedny“, aportování, romantické vyznání), umí mistrně (rozuměj zcela zoufale) napodobit Jacksonův styl tance (asi geny od podobně nadaného otce), zvládá si sám vyrobit cucflek a nosí ten nejvíc „cool“ účes. Ostatní protagonisté se také vyřádili, nejvíc ale asi sám režisér v roli otce. Celý tenhle film je hodně bizarní, tragikomický (pohodový i smutný) a povětšinou jsem se u něj bavil. Svéráz Waititi u mě tedy i počtvrté za 4*. „To bylo super! A o tom to je, hoši, nebo ne?“ - „O čem jako? Vždyť nám nakopali prdel! - „Co blázníš, kámo? Taky jsme jim rozdali pár dobrejch ran.“ - „Třeba jak jsi mu srazil botu nosem?“ (14.07.2019)

Tady bych skoro upřednostnila drama víc než tu komedii, vůbec se nedivím tomu sinusoidovému hodnocení a přiznávám, že sama nevím kam ho pořádně zařadit. Babička odjede a nechá o samotě hromadu dětí a starejte se. Pak přijede táta pošuk a sebou přiveze další dva. A tím začíná příběh o velkém a malém Alameinovi, který je místy silně absurdní a místy zoufale smutný. Někdy stačí k radosti jen prskavka a obyčejné mléko. Na co mikrovlnka, před kterou stojí jedno mrně s ovladačem na telku ? Zasekla jsem ve stejném momentě jako malý šogun, když jel s celou tou pošahanou bandou jednou večer domů. Celou dobu jsem to brala s určitým nadhledem, ale tohle jsem nedala. Kluci a vůbec všechny ty děcka hrály výborně a na konci při závěrečných titulkách si to teprve trochu užily, ten taneček byl skvělej. Za Leaf jedna hvězda dolů. Ale ten potenciál........? - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (13.04.2015)

Waititiho mám fakt hodně rád a rozhodně nemůžu tvrdit, že by mě Boy výrazně zklamal. Úvodní představovací sekvence je úžasným dokladem toho, že Taika umí diváka hravě přenášet do nitra dětské fantazie jako málokdo jiný, a celý příběh je důležitým vyjádřením osobitého filmaře o prostředí, v němž byl nucen vyrůstat. Stranou od Michaela Jacksona a Hulka, jen ve společnosti chudoby, vlastních přátel a vlastní nedotknutelné představivosti. Ale jakkoli scénář všechny významné motivy dobře zaklapává a rozvíjí, nedaří se mu ani vyprodukovat uvěřitelné postavy, s nimiž se dá ztotožnit, ani přesvědčivě sloučit dětskou naivitu a humor s hořkou sociální výpovědí. V součtu všeho velmi zajímavá a originální podívaná, k níž budu vždy zpětně hledět s respektem, ale znovu raději sáhnu po veselejších a vyrovnanějších kouscích Waititiho tvorby. 70% (05.12.2017)