13 samurajů

Miikeho všestrannosť je veľkou raritou. Nepoznám všetky jeho zárezy v žánrových filmoch, ale minimálne čo sa týka Jidaigekov tak už po druhý krát dokazuje, že je verný princípom a pravidlám starých filmov a veľmi umne ich dokáže preniesť súčasnému divákovi. Tento žáner ako keby pomaly vymieral. Málokedy sa nájde dielo natoľko zaujímavé, aby pripomenulo slávu tohto žánru( je to asi rovnaké ako s westernami). Pripomína mi to časy keď ešte 7 samuraiov bojovalo proti presile. Tu máme 13 bojovníkov a 200 nepriateľov. Malé mestečko. Takmer 50 minutové finále. A hodinovú overturu. Vtipov je málo ale všetky rozosmejú. Postávam sa dostaneme pod kožu asi len trom. Je tam jedna zaujímavá nesmrteľná postavička a prostredie ako z rozprávky. Pre mňa veľmi príjemná záležitosť aj napriek potokom a riekam krvi. Pred koncom šogunátu musí byť vždy nejaká tá veľká bitka. A toto bol "totálny masaker". Bodaj by si po Harakiri Miike skúsil ďalšiu takúto záležitosť. Nič proti Jódžiovi Jamadovi, alebo Takeshi Kitanovi, ale chcelo by to ďalšiu rezanicu. (19.01.2015)

Jako vyčnívají asijské historické filmy nad těmi ostatními, tak tento vyniká mezi těmi asijskými. Podobných věcí se tu avšak najde velmi mnoho. Relativně jednoduchou zápletku tvoří mírně nesrozumitelnou neuvěřitelně velké množství postav, které se navíc díky cizím jménům a podobným vzhledům velmi lehce zaměňují. Zdánlivě nekonečné, stagnující scény pouze a jenom o dialogu by člověk nespočítal na prstech jedné ruky a ženské postavy jsou upozaděny a v podstatě se jim dostává minimum prostoru. Samotný děj a jeho zpracování se mi velmi líbily, jednak také proto, neboť ze všeho se dalo vyčíst, že závěr bude více než-li epický. A taky že byl. Ale právě on je u mně důvodem nižšího hodnocení. Hrozivě dlouhá konečná bitva totiž vůbec nesplnila má očekávání. Použití jakýchsi mechanizmů, výbušnin a nesmrtelnosti samurajů mne dokonce i naštvalo. Při povznesení se ale přes tyto (pro mne) nedostatky, je to neuvěřitelná řežba, u které si fanoušci obdobného rázu přijdu na víc, než sami čekají. Nejlepší soundtrack z filmu 60% (13.04.2013)

Mierne sklamanie. Námet bez nejakej myšlienky, a sčasti dost obohratý. Dialógy sú slabé, film vôbec nemá akési smerovanie niekam. Ani súboje nie sú nič nadštandartné, herecké postavy sú vykreslené len veľmi slabo a sú nedotiahnuté, čiže človek im ani nemá prečo držať palce. Akčné scény boli naopak urobené celkom dobre, i ked niekolko desiatok minutový boj začne nudiť. Čakal som viac, a asi som sa namlsal lepších japonských historických filmov. Hodnotenie: 60% (25.06.2013)

Krom pár okamžiků zbytečného CGI je 13 Assassins bezchybným remakem dokonalého originálu. Miike neměl skutečně co vylepšit. I třeba akční scény, které ne vždy "zestárnou" nejlépe Eiichi Kudo v roce 1963 zvládl takovým způsobem, že dodnes patří k těm nejpovedenějším v celém samurajském kánonu. Miike si tedy na finální megasouboj aspoň nechal ještě víc prostoru a vše natočil neméně působivě. Kôji Yakusho je nejlepším japonským hercem současnosti - o tom žádná - tato hlavní role charismatického samuraje mu ale obzvlášť sedla. Jeho přítomnost ve filmu pro mne naplno ospravedlnila existenci tohoto sice velmi povedeného, nicméně trochu zbytečného remaku. (12.02.2016)

Tak přímočarý film, ve kterém nedojde k jedinému zvratu, jsem už dlouho neviděl. Dost mě to překvapuje, protože z jiných samurajských děl jsem zvyklý například na různé zrady a podobné zápletky. Zde nic z toho není, děj plyne z bodu A do bodu B naprosto nevzrušeně... Samozřejmě nelze Miikemu upřít profesionální zručnost, ale přesto mě toto dílo nijak zvlášť neohromilo. Hlavně pokud budu porovnávat. Film je opět debatou nad kodexem samurajů, jenže to je nadhozeno snad v každém podobném díle. Takže vlastně to úplně jediné, co mě na filmu vážně zaujalo, je fakt, že se odehrává v roce 1844. Diegetický svět je ale vykreslen smutně černobíle, záporák je pak téměř karikatura. Doma si asi zlepším náladu Vlkem samotářem s dítětem, nebo nějakým Zatoichim... (04.12.2010)