13 samurajů

Priznám sa, že len ťažko skrývam nadšenie. Ako skôr milovník staršej éry japonskej kinematografie pristupujem k remakom starších klasík dosť s dešpektom. Platilo to v tomto prípade hlavne keď film zobral do rúk Takashi Miike. Bál som sa, že opäť exceluje najakými novodobými komiksovými "machoexcesami" a že s takejto v podstate vážnej látky urobí obyčajnú "krvavú sekačku" . Samozrejme, mŕtvych sú stovky, krvi je tu hlavne v závere ako na bitúnku ale hlavná myšlienka a posolstvo filmu zostali zachované... Proste Miike sa teraz chválabohu držal pri zemi a k téme pristúpil s tou správnou vážnosťou. Bojové scény sú veľmi presvedčivé, hudba hrá presne vtedy kedy treba (t.j. veľmi málo), japonský herci neprehrávajú a tragičnosť osudu hrdinov vyzneje rovnako ako v pôvodnej verzii, aj keď v samom závere mi to na 100% nevoňalo... Takže prvý očakávaný remake máme za sebou, teraz len čakať čo dokáže v roku 2012 koprodukcia "amíkov" a Japoncov s ďalším skvostom: Chushingura - The Loyal 47 Ronin (1962). Ale tu už fakt trochu tŕpnem... (10.07.2011)

Takashi Miike je možná magor, ale filmy pořád točit umí. 13 Assassins je Kurosawou na steroidech - více samurajů, více krve, více mrtvol, ale pořád to funguje. 140 minut je možná na nekomplikovanou historku trochu moc (zvláště expozice je až moc japonsky natahovaná), ale poslední akční, nekompromisně natočená, třetina mnohé vyrovnává. Japonci stále umí. Nebo je to jen pan Miike? (13.06.2012)

Vlastně bych měl být spokojen. Zase se jednou někdo pokusil natočit nadupaný samurajský film jako ze starých časů, navíc se soudobými technickými možnostmi. Ale není to ono. Zmíněný žánr má své zlaté období už za sebou a v téhle éře se mu ža na vyjímky (geniální trilogie Yoji Yamady) nedaří. Ani 13 samurajů nenabízí stylovost a šmrnc oněch filmů ze 60. let. Režie Takashi Mikeho mi moc nesedla, jakoby byla příliš moderní pro tenhle typ filmu. Humor dává tak, kde spůobí nepatřičně. Herci sice nejsou špatní, ale žádné charismatické výkony, na kterých starší filmy stály, se nekonají. Mike uplatňuje násilí tak kam se to moc nehodí (sadistické chování lorda Naritsugy vůči nevinným obětem) a tam kde by klidně mohly létat usekané končetiny (finální asi půlhodinová řež) toho až zase tolik k vidění není. Samotný závěrečný boj 13 proti 200, který je asi hlavním tahákem tohohle filmu, mě také nijak neuchvátil. Chvílemi jsou souboje pojaté realisticky (jako z vojína Ryana) a chvílemi pak zase samurajové poskakují jako na šňůrách (jako u Pirátů z Karibiku). Výsledek pak nepůsobí ani autenticky, ani bombasticky. Nudit se sice nebudete, ale nic víc nečekat. (11.10.2012)

Miike se ukázal jako precizní řemeslník, který dokáže každému svému dílu v závislosti na žánru dát odpovídající formu. Po dětských rozjívenostech, komiksových macho excesech nebo fantaskní šónen romantice dává svému samurajskému eposu ukázněný rámec ctící postklasický styl šedesátých let. Počáteční klid před bouří značí úhledné ritualizované sekvence v interiérech, ale ani posléze v sekvencí příprav na bitvu a závěrečné sekanici se nekonají žádné vidoklipové orgie. Pouze místy si tvůrci dovolí odchylku jako personifikovaný pohled umírajícícho samuraje, ale vždy se jedná o postupy ladící s rámcem samurajského dramatu. V Mikeho rukách ovšem nevznikla jen reminiscence na původní film Eičiho Kudóa z roku 1963, nýbrž osobitý a doposud nevídaný pohled na kult samurajů a jejich hodnoty. Zásadní je v tomto ohledu posun postavy zvráceného knížete do podoby fanatického cvoka posedlého ideou kastovního systému a na něho vázaných práv a povinností jednotlivých tříd. Zatímco postklasické samurajské filmy jako "Harakiri" (1962) kritizují knížata za falešné a jim prospěšné výklady bušida, v Miikeho filmu se prostě celý systém ukazuje jako jedna velká zvrácenost sloužící hrstce zhýralých magorů. Proti tomu Miike a scenárista Daisuke Tengan staví svět obyčejných lidí. Famózní tečka s floutkovským banditou a medvědy staví celý hrdinský epos do pozice patetické absurdity. Samurajové neustále omílali čest, oddanost, odhodlání zemřít v boji, odvahu tváří v tvář bitvě a mistrovství meče, ale opravdoví hrdinové a tvrdí bojovníci byli lidé ze spodních příček sociálního žebříčku, kteří dokázali v době vlády samurajů přežívat a užívat si život. [Filmasia 2010] --- Zhlédnuto znovu koncem května 2013, kdy v souvislosti s nezřízeností a egocentričností prvních mocenských projevů bestie, která usedla na Pražský hrad, Miikeho pojednání o míře oddanosti autoritě tváří v tvář její nesoudnosti získává zcela nové a naléhavé vyznění i pro české publikum... (05.12.2010)

║Rozpočet $6miliónov║Tržby USA $802,778║Tržby Celosvetovo $18,660,000║ Krvavý masaker pri ktorom sa miestami obracia žalúdok, čo sa týka akcie dosť slušná práca, je tam cítiť nádych 50.-60.rokov, keď samurajské filmy fičali, lenže tu je na vrch tá brutalita a takzvaný samoúčelný nekončiaci masaker v uliciach malej osady, kde sa mečuje hlava nehlava takmer polovicu celej minutáže. Okrem iného tam Takashi Miike fixuje jemu známe horrorové motívy, vyprávačský štýl chabý, akcia a nechutnosti to je jeho. /videl v kine: 60%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) (05.02.2011)