13 samurajů

Miikeho všestrannosť je veľkou raritou. Nepoznám všetky jeho zárezy v žánrových filmoch, ale minimálne čo sa týka Jidaigekov tak už po druhý krát dokazuje, že je verný princípom a pravidlám starých filmov a veľmi umne ich dokáže preniesť súčasnému divákovi. Tento žáner ako keby pomaly vymieral. Málokedy sa nájde dielo natoľko zaujímavé, aby pripomenulo slávu tohto žánru( je to asi rovnaké ako s westernami). Pripomína mi to časy keď ešte 7 samuraiov bojovalo proti presile. Tu máme 13 bojovníkov a 200 nepriateľov. Malé mestečko. Takmer 50 minutové finále. A hodinovú overturu. Vtipov je málo ale všetky rozosmejú. Postávam sa dostaneme pod kožu asi len trom. Je tam jedna zaujímavá nesmrteľná postavička a prostredie ako z rozprávky. Pre mňa veľmi príjemná záležitosť aj napriek potokom a riekam krvi. Pred koncom šogunátu musí byť vždy nejaká tá veľká bitka. A toto bol "totálny masaker". Bodaj by si po Harakiri Miike skúsil ďalšiu takúto záležitosť. Nič proti Jódžiovi Jamadovi, alebo Takeshi Kitanovi, ale chcelo by to ďalšiu rezanicu. (19.01.2015)

Priznám sa, že len ťažko skrývam nadšenie. Ako skôr milovník staršej éry japonskej kinematografie pristupujem k remakom starších klasík dosť s dešpektom. Platilo to v tomto prípade hlavne keď film zobral do rúk Takashi Miike. Bál som sa, že opäť exceluje najakými novodobými komiksovými "machoexcesami" a že s takejto v podstate vážnej látky urobí obyčajnú "krvavú sekačku" . Samozrejme, mŕtvych sú stovky, krvi je tu hlavne v závere ako na bitúnku ale hlavná myšlienka a posolstvo filmu zostali zachované... Proste Miike sa teraz chválabohu držal pri zemi a k téme pristúpil s tou správnou vážnosťou. Bojové scény sú veľmi presvedčivé, hudba hrá presne vtedy kedy treba (t.j. veľmi málo), japonský herci neprehrávajú a tragičnosť osudu hrdinov vyzneje rovnako ako v pôvodnej verzii, aj keď v samom závere mi to na 100% nevoňalo... Takže prvý očakávaný remake máme za sebou, teraz len čakať čo dokáže v roku 2012 koprodukcia "amíkov" a Japoncov s ďalším skvostom: Chushingura - The Loyal 47 Ronin (1962). Ale tu už fakt trochu tŕpnem... (10.07.2011)

Jako vyčnívají asijské historické filmy nad těmi ostatními, tak tento vyniká mezi těmi asijskými. Podobných věcí se tu avšak najde velmi mnoho. Relativně jednoduchou zápletku tvoří mírně nesrozumitelnou neuvěřitelně velké množství postav, které se navíc díky cizím jménům a podobným vzhledům velmi lehce zaměňují. Zdánlivě nekonečné, stagnující scény pouze a jenom o dialogu by člověk nespočítal na prstech jedné ruky a ženské postavy jsou upozaděny a v podstatě se jim dostává minimum prostoru. Samotný děj a jeho zpracování se mi velmi líbily, jednak také proto, neboť ze všeho se dalo vyčíst, že závěr bude více než-li epický. A taky že byl. Ale právě on je u mně důvodem nižšího hodnocení. Hrozivě dlouhá konečná bitva totiž vůbec nesplnila má očekávání. Použití jakýchsi mechanizmů, výbušnin a nesmrtelnosti samurajů mne dokonce i naštvalo. Při povznesení se ale přes tyto (pro mne) nedostatky, je to neuvěřitelná řežba, u které si fanoušci obdobného rázu přijdu na víc, než sami čekají. Nejlepší soundtrack z filmu 60% (13.04.2013)

║Rozpočet $6miliónov║Tržby USA $802,778║Tržby Celosvetovo $18,660,000║ Krvavý masaker pri ktorom sa miestami obracia žalúdok, čo sa týka akcie dosť slušná práca, je tam cítiť nádych 50.-60.rokov, keď samurajské filmy fičali, lenže tu je na vrch tá brutalita a takzvaný samoúčelný nekončiaci masaker v uliciach malej osady, kde sa mečuje hlava nehlava takmer polovicu celej minutáže. Okrem iného tam Takashi Miike fixuje jemu známe horrorové motívy, vyprávačský štýl chabý, akcia a nechutnosti to je jeho. /videl v kine: 60%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) (05.02.2011)

Rákosnická historická provenience není pro mě, to už jsem si několikrát ověřil. 13 samurajů je ale dost slušně natočená řezničina, která je i přes dlouhou stopáž zajímavá a napínavá a člověk se vůbec nenudí. Závěrečný masakr má takový body count, že si neuvědomuji film, který by to překonal, nebo se aspoň přiblížil. 90% (18.12.2016)