Lepší svět

Není to špatný film, přišel mně jen hrozně vumělkovaný, nebo jsem od něho čekal vzhledem k jeho pověsti víc, nevím sám, každopádně spíše lehčí zklamání. Téma Afriky se mně líbilo mnohem víc v podobném severském filmu Po svatbě, tady mně přišlo úplně zbytečné a navíc.Pochválil bych tak možná pěknou kameru a fakt, že jsem viděl konečně Ulricha Thomsena v nějaké " normální " roli, jinak naprostý průměr, což mě celkem mrzí. A pokud je tohle nejlepší neamerický film roku 2010, tak je něco hodně špatně. (13.07.2014)

Sračka za 70. Laciné africké motivy a nápovědy retardovaným divákům v podobě věží z lega. Typický festivalový mix pro lidi, co si rádi připadají chytře a říkají, že nejsou součástí konzumní společnosti aniž vědí, co to znamená. Susanne Bier nepochybně umí točit - škoda, že jen jeden film, který je navíc pokaždé plošší a divácky podlézavější - mělo by to tu sošku dostat. A exaltované devastace hrdinů už mě nudí. (22.02.2011)

Ano, je to zajímavé, ale na Oscara? To byla tak slabá konkurence? V každém případě je tenhle snímek splácaninou dvou různých filmů, dánského dramatu a afrického intermezza. Zkrátit o Afriku (ale to by to zas nedostalo Oscara, že), přidat trochu dynamiky do pomalu vyprávěného příběhu a, voilá, čtyř až pěti hvězdičkový film (byť bez nepodstatné sošky). (06.07.2011)

Susanne Bier musela za tenhle snímek dostat Oscara a taky musela s Lepším světem, válcovat festivaly, protože do filmu zařadila dějovou linii z Afriky, šikanu a pak emotivní závěr. Tohle přesně akedemie miluje. Ještě se divím, že hlavní hrdina neměl leukémii a nebyl homosexuál. Takový krásny souhrn v jednom filmu. (07.10.2011)

Motivy viny, odpuštění nebo nenávisti si bere za své renomovaná dánská autorka Susanne Bier, která opět staví své izolované a v pasti lapené postavy před složité volby. Využívá k tomu dva zcela odlišné světy, uprchlický tábor v Africe a na první pohled zdánlivě klidné Dánsko. Zatímco v Africe se děje nevýslovné násilí praktický každý den, v Dánsku takové momenty vybleskují občas, ale s o to větším dopadem. Bohužel v druhé polovině snímku Bierová působí spíš jako manipulátorka bez ostřejších hran, neviděl jsem tentokrát takové skvostné pasáže jako třeba v případě Otevřených srdcí nebo Po svatbě, dialogy nejsou tak úderné, dilemata ohledně pozice násilí řeší postavy až příliš za diváka, kterému autorka stále víc podlézá – a to dobře asi není.. 70% (26.04.2011)