Kvůli mně přestane (E08)

Dcera alkoholika je citlivá na pití. Shodou okolností ale musí řešit život s pijanem, který má posezení s kamarády z mokré čtvrti rád. Všichni se snaží, ale snad nikdo není šťastný. Hezký příběh jako že života okořenili city Galatíková s Haničincem, roztomilostí Augusta, ale v malé roli všechny převálcoval Teplý. (11.12.2021)

Bylo vidět, že Roden s Cibulkovou hráli před kamerou poprvé, horší ovšem je, že před televizní, před filmovou by se aspoň daly upravit dialogy v postsynchronu, ale takhle byly k uzoufání přehrávané, umělé, nereálné. Jarda zde navíc působil jako hlupec, snadno ovlivnitelný partou ztroskotanců z hospody, Martina zas jako husa, která nedopřeje svému protějšku ani pár piv po práci. Ostatní hráli celkem fajn, obzvlášť zmiňovaný Jan Teplý v roli otce Martiny coby těžkého alkoholika, ale hlavní dva protagonisté nikoliv. O alkoholismu jsou určitě lepší filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Zjasnělá noc, Naděje s Hrušínským... (07.12.2011)

Tato legendární inscenace je pro mě to nejvtipnější, nejneuvěřitelnější a nejzběsilejší ztvárnění mezilidských vztahů, co jsem v poslední době viděl. Věru nevím, co vyzdvihnout nejdřív. Snad příběh Jardy, kterej je pokládanej za alkoholika a je vláčen po psychiatrech poté, co má za sebou teprve pár návštěv hospody. Z jiného světa je i Cibulková, která se rozbrečí pokaždé, když si Jarda dá pivo a nakonec před ním proto zatají i jejich děcko. Nezklamal ani mistr normalizačních telenovel Haničinec, kterej zas jen někde bezradně postával v trenkách a jednou se směšně pustil pěstičkama do Jardy (takhle se podle mě perou buzíci) s komentářem: "Tumáš, tumáš, tumáš". Největší radost mi udělal ve své mikroroli Jan Přeučil, protože jeho přehazovačka je vyloženě mistrovský dílo a jeho patetický výkon v roli adiktologa byl skutečně neuvěřitelnej. Jediný, kdo skutečně hrál excelentně, byl Jan Teplý, který sehrál ožralýho tak výtečně, že nejspíš musel být sám alkáč. Jinak neskutečný byli taky Jardovo hospodský kumpáni v čele s homokládou Vítkem, kterej zcela vážně poté, co jim Jarda představí svoji snoubenku, jí oznámí něco jako: "Až budete někdy sama, ozvěte se, já bych se zastavil." (23.12.2011)

Z cyklu dobových filmů "Tak se ptám?". Cyklus byl snahou tvůrců upozornit na společenské problémy a mezi hlavní patřil jak tehdy, tak i nyní alkohol, který bývá udávám jako jeden z hlavních důvodů rozpadu vztahů. Často je to ale důvod sekundární, tím primárním je nenaplněný život. A alkohol je rychlé antidepresivum, rychlá droga, ale jako u všeho, tak i u něho platí že v rozumné míře prospívá, ve větší ničí.***Příběh "Kvůli mě přestane" je prostý příběh o víře ženy, že její chlapec kvůli ní přestane pít, že si ho k sobě připoutá a nebude mít na alkohol, který konzumuje s kamarády čas. A jak už to chodí, tak chlapec má raději alkohol, než vztah. Co je ale naivní a tedy nepropracované, tak jsou povahy postav, ty vyznívají spíše komicky, než aby je bral člověk vážně. A osobnost každého člověka má jasnější rysy, než jen ty v tomhle příběhu ukázané. Vše je jen v náznaku, a ta neúplnost mi přijde nechtěně groteskní. (18.09.2011)

Příběh by se měl spíš jmenovat Kvůli mně nepřestane, protože Martina (Vilma Cibulková) přes veškerou naivitu svých osmnácti let tak nějak tuší, že Jarda (Karel Roden) je na alkoholu závislý podobně jako Martinin otec (skvěle ztvárněný Janem Teplým). Nadčasový příběh, který by klidně mohl být součástí cyklu Soukromé pasti, doplácí na rozvláčný scénář. Přes výborné herecké obsazení jsou herci chvílemi statičtí - jako by měl snímek sloužit při nějaké terapeutické instruktáži a vybízet k otázkám, kdo všechno chyboval. Nepochopitelní Jardovi rodiče (opravdu netušili, že mají doma notorika?), nemožná Martinina matka (její rady byly opravdu nad zlato...). Jarda sám je kombinací alkoholika a hlupáka, protože se nechá ovlivnit partou trotlů v hospodě - zaujme role Pavla Vítka. Překvapivě nejnormálnější je postava Karkla Vacka (Karel Augusta) - přítel Martininy matky, prostřednictvím něhož se odehraje alespoň zdařilá pointa. I role lékaře (Jan Přeučil) obstojí. "Nelžete hlavně sobě. K abstinování je třeba rozum a pevná vůle," radí Jardovi. A ten Jardův pohled na řemeslníka, který si dává panáka, dokazuje, že už ve dvaceti Roden zvládl zahrát přesvědčivě. (29.01.2010)