Smyčka

Zaujímavý TV film z temného obdobia našich spoločných československých dejín, o ktorom by som privítal viac filmov. Podobný film asi dva týždne pred televíznou premiérou Smyčky ponúkla STV film Smrť ministra, ktorý rozprával o posledných dňoch pred smrťou bývalého komunistu a ministra zahraničných vecí Československa V. Clementisa s J.Kronerom v hlavnej úlohe. Pri všetkej úcte k profesionalite českých filmárov, tento slovenský TV film, obsadený aj českými herecami, ma zaujal viac. Smyčka 60%. (31.01.2010)

Pimprlové divadlo na téma zhoubná komunistická moc a její praktiky. V knižní podobě se Smyčka opírala o velmi solidní potenciál Pavla Kohouta (byť i tam to bylo s velkými výhradami, hlavně k psychologii postav), v podobě televizní vysloveně úpí pod tíhou Polesného snaživé, avšak křečovité režie. Další problém vytváří porovnání mladé herecké generace se starou gardou. Není nijak lichotivé. Kavan a Válková působí oproti úsporným a přesvědčivým hereckým kozákům jako dvojice pitvorných gumáků. Bohužel se tak opakuje vada knihy, kde milostná zápletka slouží vysloveně jako rekvizita. Co se informací týče: je to vysloveně názorný úvod do raného stalinismu – nijak objevný, ani autentický. Takže, i přes opravdu výborné herecké výkony Hanzlíka, Preisse a dalších, jen další lopotný výkop do kamenitých dějin. (10.01.2010)

Kohoutovo drama je záměrnou uměleckou fikcí; nejblíže realitě je Hanzlíkova role (R. Slánský) ovšem jen ve velmi přibližné projekci; Jan Novotný se blíží opět jen jako velmi vzdálená analogie buď Reicinovi, nebo Jindřichu Veselému. Modelová televizní inscenace je věnována základním formám dezinformace a výslechovým metodám StB (tzv. rudý gestapismus). Poněkud nepravděpodobné je časové včlenění, i když metod spojovaných s padesátými lety bylo užíváno i před únorem 1948. Je divné, že Kohoutovo drama nebylo více veřejně prezentováno. Patří k tomu lepšímu v České televizi. (13.03.2022)

Vysoce nadprůměrné co se týče hereckých projevů, režijně a technicky obvyklý televizní průměr. Námět je také zajímavý a důležitý. Ale. Nemůžu si odpustit pár poznámek. Myslím, že vyspělost demokracie v zemi je možno hodnotit spíš podle schopnosti stavět se k aktuálním věcem. Ani v nejmenším nechci dělat tlusté čáry za minulostí. Ale tak jako generálové mnohdy bojují dávno vybojované války, tak současná česká politická diskuse se vždy až příliš soudí podle vztahu k režimu 1948 (1946) - 1989. Zdaleka se to netýká jen politiků, ale především médií, intelektuálů a dalších veřejně činných. jakoby každá kritika čehokoli dnes měla být zadupána do země okamžitým poukazem na minulost a byla jí tím odejmuta veškerá legitimita. "Drž hubu, nebo pudeme zpátky do socialismu." V čem se taková rétorika liší od té, co byla slyšet po oněch 40 smutných let ("nesmíte chtít svobodné volby a politická práva, protože s tím přijde i nezaměstnanost, zdražování, sudeťáci..."). Způsob myšlení se bohužel u řady veřejně činných mnoho nezměnil, dvourozměrné rozdělení rovněž ne, jen co bylo černé je bílé a naopak. Omlouvám se za tuto úvahu zrovna u relativně kvalitního filmu, ale nemohl jsem si to odpustit. (21.06.2010)

Příběh samotný je dobrý, ale je bohužel představen pouze ve formě sterilní televizní inscenace. Nevzrušivě působí i herecké výkony, omylem bylo především obsazení Jaromíra Hanzlíka, který se do své role nehodil. Ve zkratkovitě podaném příběhu vlastně nikdo z herců neměl velký prostor, aby se více uplatnil, což mne nejvíce mrzí u Viktora Preisse, jehož postava by si zasloužila více místa. Vlastně jsou tady všechny postavy pouze jako ilustrace pečlivě vymyšlené konspirační hry, na vlastní osobitý výraz jako by rezignovaly. Film tak ve výsledku působí šedivě. Přesto, mám-li se rozhodnout mezi třemi a čtyřmi hvězdami, dám čtyři. Ale s jedním okem zavřeným. (11.01.2010)