Druhá strana mince

Musím uznat, že jsem byl nečekaně silně vtáhnut do děje, nejspíš díky velmi přesvědčivé Agatě Buzek. Přestože je film servírován divákovi v nepatrné (místy velké) nadsázce, v několika detailech se odráží Polská duše a doba Stalinova temna. Jedinou vadou na kráse je podivný závěr, který se nehodí k zbylému ději. Filmová páska měla skončit o 10 minut dříve. MFF Karlovy vary 2010 (12.07.2010)

Dobrý námět, kterému by slušelo lepší zpracování. Především ze začátku jsem si myslel, že si ze mě tvůrci dělají záměrně prdel, nějak ale své vlastní choutky třást skoprnělými postupy nedrží příliš pevně v otěžích. Že sice celé to úsporně protibolševické retro berou nečekaně lehkou notou a vyloženě frivolně, přesto se stále ohlíží zpět jako by se báli tvrdého nárazu. Postupem času bohužel jasně vyplývá, že je to celé nedorozumění mezi divákem a sledovaným dílem. Nedorozumění, za které nemůže divák, ale které je k naložení na bedra týmu spolupracovníků, v čele s režisérem a scénáristou, s hereckou svitou v závěsu (herci nejsou špatní, jen měli zlé zadání). Ona nejasnost v zařazení nakonec opravdu nepůsobí produktivně, drolí pozornost a v konečném součtu strhává jazýček vah na stranu žánrově inscenačního paskvilu. Hra na schovávanou s únavnou jednoznačností, která mohla být osvěživá a vířit ustálený prach, leč nestalo se. 40% (09.03.2011)

technicky precizní film, majstrštyk a filmová lahůdka. tady všechno funguje jak má. problém (můj) tkví snad jen v tom, co vynést jako největší přednost. kameru? dokonalá a to především v detailech, kdy se neomezuje na roli pouhého zprostředkovatele příběhu, ale sama ho vytváří.. herecké výkony? civilní, přirozené, uvěřitelné (agata buzek je sedmikrásná, i když chvíli trvá, než na to přijdete... což je na ní právě to nejhezčí. zde na čsfd kdosi píše, že hraje i nosníma dírkama. pod to se můžu podepsat). soundtrack? jazzový a dlouho jsem neslyšel lepší. mix mnoha žánrů poskládaný s obdivuhodnou kreativitou do působivého příběhu tiché mladé dívky, osudem zavlečené do událostí 50. let minulého století. černobílá část je natolik silná, že mi (narozdíl od jiných) ani pokračování příběhu v současnosti nepokazilo celkový dojem. (11.08.2012)

(videno na 45. IFFKV) Pekny polsky prirustek, se kterym jsem mel hned nekolik problemu, ale jak vidis z hodnoceni, tak jsem to ustal a ze salu odchzel nad miru spokojen. 1. film vlastne nevi co chce byt (viz zanrrovej crossover popis zde na csfd), takze 15 minut sledujeme drama, pak romantiku, pak thriller, pak komedii...strida se to nahodne i v kratsich intervalech, ale jednoznacne poznate, ze takhle by na sebe lidske pocity (ty ktere to ve vas vzbuzuje) navazovat nemely..... ale budiz. 2. nevim, co se tehda v polsku poslouchalo, lae soundtrack(ackoli byl zajimavy) mi k cernobilemu snimku trosku nestimoval 3. i aspirantka na vyucni list "kosmeticka/maskerka" by hadam predvedla lepsi praci, nez ten usmevny pokus vytvorit z mlade Agaty na konci filmu sedmdesatiletou babku. (07.07.2010)

(CINEMA MUNDI 2010) Zdá se, že za nejlepší filmy dané země jsou považovány ty, které se vyrovnávají s nedávnou minulostí, ale činí tak prostřednictvím žánrových pravidel v mezích formální konvence, aby se mohlo oslovit dostatečně široké spektrum diváků. Formální stránka, která se sestává ze dvou časových rovin vyprávění (monochromatická minulost a barevná současnost) a stylistické úslužnosti narace a narátorovi, svým příklonem k modelu klasické hollywoodské kinematografie osloví starší diváky, zatímco ironizování žánrových postupů a pravidel nadsazenou hudbou či záměrnou předvídatelností je zde pro mladší ročníky. Problém nastává, pokud je současná rovina vyjma ozvláštnění v podobě homosexuálního vztahu inscenována naprosto vážně, což z REWERS činí černobílý film o nečernobílých věcech. Je něco shnilého v polském státě kinematografickém... (27.02.2010)