127 hodin

Věděl jsem o co se jedná a velká část filmu stojí jen na jedný průrvě, Jamesi Francovi a jeho snaze za každou cenu přežít, přesto, i když ke konci se už zdá, že film nemá kam pokračovat, protože už asi půl hodiny není co zkoušet a zoufalství je na maximu, tak udrží napětí a ve finiši se všechno perfektně vygraduje. Navíc Franco je skvělej a celej ten příběh je úžasná ukázka vůle a zároveň přehlídka racionálního uvažování v kritický situaci, teď jen jestli to celý proběhlo fakt takhle, každopádně super film a Boyle po Milionáři o moc laťku nesnižuje. (07.01.2011)

Danny Boyle se pomalu stává evropským (nadsázka jak hrom) Tony Scottem...a předvede cestu, kterou by si každý sebestředný chlap tohoto světa měl projít a uvědomit si, o čem je život. Ta osudovost (zase?), průhlednost konceptu (holt předloha) a délka ve výsledku vůbec nevadí, protože na ně nemyslíte a necháváte se unášet one-man-show Jamese Franca a jednoho velkého kamene. Je skvělé, že si Danny své filmy tolik užívá (a s ním i divák), obarvuje a stříhá je velmi agresivně a nebojí se obětovat někdy až klišovitý obsah skvělému celku. Pět hvězd to nebude, ale jedna úžasně uvěřitelná a intenzivní scéna ten film posunula do těžko zapomenutelné roviny. PS(spoiler): proč během závěrečných titulek neběžel zrychlený sestřih nahraných záběrů původního Aarona?:( (13.01.2011)

"Ten kámen na mě čekal od chvíle, co jsem se narodil - A.R." Životní zkušenost Arona Rastona, kterou nám Danny Boyle podal divácky srozumitelnou formou, kde je nejsilnějších posledních 30 minut, kterých ukazuje silnou vůli přežít a boj mezi životem a smrtí. 80 % . (13.02.2011)

Boyle znovu dokazuje, že v Hollywoodu nemá nikdo tak obrovský cit pro spojení audia, vizuálu a studia síly člověka jako on. Neskutečná žranice, která má všechny Boylovské znaky a žene příběh kupředu jako rychlovlak, aniž bych se tím, že se film odehrává téměř celý v průrvě, někdy nudil. James Franco znovu světu ukazuje, že už je pán herec, tady v tomto filmu zatím úplně nejparádněji (talk show) a já jsem opravdu s nadšením sledoval postupný vývoj jeho chování. Nechtěl bych být tedy v kůži toho Arona, ani kdyby se mu tohleto nestalo. Závěrečný text mi to jen potvrdil. A Rahman po perfektním Slumdogu znovu složil soundtrack, který ty scény dokonale dotváří. A po tomhle šíleně dobrém zážitku bych mu za to dal i oscara. Snad tentokrát po ne zrovna zasloužených osmi oscarech za SM Boylea Akademie nepřehlídne. Protože tohle je film, který si budu pamatovat ještě dlouho.. (09.01.2011)

7620 minut je k rozporuplnému přijímání obecenstvem svým naturelem doslova předurčeno, protože zkušený evropský šéfkuchař Boyle tentokrát vaří bez diskuze z vody. Sice v nádherné kuchyni, v těch nejmodernějších hrncích a na nablýskaném sporáku, ale pořád jen z obyčejné H2O, jejíž chuť už dopředu dobře znáte. Přelívá ji z menší nádoby do větší, uvádí do bodu varu, ochlazuje, cedí a míchá, mlha reminiscencí a halucinací se vznáší k digestoři, ale požadovaný chutný pokrm stále ne a ne přijít. Když už se člověku začne v hlavě cynicky přehrávat jistý song od Buty a chce varovat před cestou do muslimských zemí, kde absence některých částí těla může značit zlodějskou minulost, zjeví se závěrečný videoklip o touze nevzdat se, bojovat a žít a vy najednou zjistíte, že si Chef Danny k tomu vaření pustil z rádia nádhernou hudbu islandských Sigur Rós a posunul tím zase vše do trochu jiného rozměru. Jo, jo, naladit na rádiu ve správný čas tu správnou stanici, to on uměl vždycky na jedničku.. Když tak nad tím s odstupem času přemýšlím, nevím, zdali by někdo dokázal, i přes všechna ta negativa, natočit příběh Arona Ralstona líp, protože Nolan by tam chtěl mít lucidní sny o netopýrech, Fincher točí zásadně v noci a Kubrick je už na všechno moc mrtvý.. (21.07.2011)