127 hodin

V podstatě jedno obrovské zklamání a pro mě i docela velká nuda. Snad poprvé v životě jsem měla opravdu nutkání jistou pasáž filmu přeskočit, protože byla opravdu odporná - něco takového se mi nestalo ani u těch nejhorších béček. Audiovizuální stránka je sice pěkná, i James Franco hraje výborně, ale to je v podstatě asi tak všechno, co mě na tomhle filmu zaujalo. Nedokázal udržet mojí pozornost a každou chvíli jsem doufala, že konečně Aaron udělá to, co udělat musel a já budu mít klid, protože to jeho utrpení se opravdu nesleduje dobře (brrrrrr a fuj a ještě teď mám husí kůži). Možná to byl záměr, ale takový film přece nemůže nikoho těšit sledovat a upřímně mi trochu uniká to velmi vysoké hodnocení ze všech stran. Z riskujícího frajírka bez sebemenší sebezáchovy tady udělali hrdinu a všichni tleskají. Holt ty američany někdy asi fakt nemám šanci pochopit... Dodatek, aby náhodou nedošlo k mýlce - nepřijde mi divné to, co Aaron ve volném čase dělá, to se mi naopak líbí, ale to, že přestože si za to, co se mu stalo, v podstatě mohl on (nikdo nevěděl, kam šel, neměl u sebe ani pořádný nůž a hlavně šel do pustiny zcela sám), tak je v tomhle filmu považován za obrovského hrdinu a to je to, co prostě nedokážu pochopit. (16.01.2011)

127 hodin začíná tak jak si divák může dle traileru představovat. Rozfázovaný záběr, vysoké tempo a podmanivá hudba. Perfektní audiovizuální složka není nic, na co bychom nebyli u Dannyho Boyla zvyklí, takže vše začíná v podstatě přesně dle očekávání. První fáze snímku je vysoce dynamická a téměř bez ustání si drží vysoký převod. Recipient by nejspíš měl být tempem snímku rozladěn, neboť tuší, že podobnou rychlostí se hlavní postava do očekávaných trablů dostane poměrně brzy, přesto si probíhající jízdu užívá, ba dokonce by ji nejspíš chtěl zažít. V druhé části snímku dochází k prudkému útlumu tempa, Aaron je pevně zakotven v jedné lokaci a divák de facto s ním. V tuto chvíli je nejspíš jeho přáním zvýšení tempa a rychlé ukončení snímku. Motivátorem může být nezájem – snímek nevytváří vděčnou podívanou, případně nesnesitelná dávka empatie – pro diváka se utrpení postavy stává těžko sledovatelným. Otázkou však je, zda tu právě ten první důvod jasně nevyhrává. Ne, že by to byl přílišný problém. Ono je v podstatě jedno, jak je dosaženo cíle, nicméně nakonec je to právě divák, kdo se bude cítit ošizen. O čem vlastně tenhle snímek chtěl více vyprávět? O utrpení, které Aron ve svém „vězení“ pociťoval, nebo o nudě, kterou tam zažíval? Nejen vložené flashbacky, ale i scény s ruční kamerou napovídají, že se snímek mnohem více věnuje právě nudě. Utrpení zabírá mnohem méně prostoru a v podstatě z temporytmického hlediska pouze napomáhá dějovému vývoji. Objevuje se téměř neznatelně a v plné síle se projevuje až na konci. Ač jsem to sám příliš nepociťoval, dle komentářů se dá usuzovat, že emociální dopad na diváka (od prožívání s hrdinou, po znechucení explicitními scénami) tento nový Boylův přeci jen snímek má. Na druhou stranu, je to opravdu podstatné? … K té obsahové skoroprázdnotě a pseudopsychologizujícím náznakům by se raději ani nevyjadřoval. Někdy je prostě lepší mlčet. Jako lidský příběh neuvěřitelné, jako film ovšem nepříliš přesvědčivé. (10.01.2011)

Co si budeme povídat, tento film se jinak, než vysokým hodnocením, ocenit nedá. Celou náplň totiž tvoří reálný příběh o člověku, který uvíznul pod kamenem a jeho pozice a vyhlídky říkají pouze jedno, "umřeš tady". Tento příběh je silný, ale spíše než celovečerní film, by si zasloužil kvalitní dokument. Lidé na tyto příběhy koukají právě pro ty příběhy, nikoliv pro flashbacky do minulosti a balancování nad životem, což je nutná vata aby se zvýšila stopáž snímku. Nejzábavnější část filmu, je pro mě prvních 15 minut, tam se projevila kvalita Boyla, bohužel, zábavnost se ztrácí přesně ve chvíli, kdy Ralston zůstane pod kamenem a celé sledování se mění v pasivní fandění hlavní postavě. Přesto mě film bavil i když jsem díky jinému filmu "CANYON" věděl, jak vše dopadne. 68% 09.01. 2011 (09.01.2011)

Pád do ticha ve filmovějším, zato méně emocionálním, balení. Boyle ubral na jímavých sekvencích a místo toho servíruje minimalistickou povídku o jednom sebestředném floutkovi, na nějž si počkal jeden menší kámen, aby mu ukázal, že ego není vše. Kamerou, hudbou, střihem a hlavně herecky neuvěřitelně podmanivé po celých devadesát minut, byť to vše lze shrnout do jediné věty. Možná právě takhle se rozpozná kvalitní filmařina, možná právě tohle funguje lépe, než všechny smutné pohledy ze slumů. Ale zase to pak nesbírá pozlacené sošky. (10.01.2011)

Tedy, rozhodně jsem od tohoto filmu čekal více. Těšil jsem se na krásnou přírodu Kaňonu a viděl jsem jen díru ve skále. Blbeček vyrazí sám do divočiny, nikomu neřekne kam, nikdo ho nehledá, všem je jaksi u prdele. A já se ani nedivím. Netuším, co si tím výletem chtěl dokázat. Podle mne je to prostě debil. Pak spadne do díry a my asi hodinu sledujeme, jak má halucinace o vodě. Svete div se, jedna ruka přiskřípnutá a on má chuť onanovat.... Pak 2 minuty akce řezání ruky. Voláme: "konečně akce"! Přemýšleli jsme, jak pojede s jednou rukou na kole těch 27,7 km. Cha cha i my naivní hlupáci. Jen co vylezl z díry, bylo všude plno lidí jako na Václaváku..... Více než 40% si tento film nezaslouží. (08.01.2011)