Něco jako komedie

Nebýt Zacha Galifianakise, stál by film za úplné hovno, takhle alespoň svojí charismatičností a přirozeným citem pro humor drží některé pasáže snímku nad vodou. Horší je to s hlavním hrdinou, i když on se Keir Gilchrist i celkem snaží. Veškerý jeho výkon sráží do kolen neuvěřitelně stupidní zápletka. Nezlobte se na mě, ale film, kde se hlavní, zoufalý hrdina nechá zavřít do blázince, kde potká krásnou a optimistickou dívku (typická sebevražedkyně:)) a tím najde lásku a sám sebe, nemůže být v červených číslech. (14.10.2011)

To byla naprostá bomba, zatraceně!!!!!!!! Vůbec jsem nepočítal s tím, že se dočkám tak promakaného scénáře a úžasně barevné režie. Příjemný soundtrack dodává každé scéně vlastní charakter a nechybí ani příjemné oddechové pasáže, jež se prolínají s přirozeně dramatickými. Film i působí dost autenticky, hlavně jak se dostaneme do hlavy hlavní postavy, každej z nás má vlastní architekturu různých situací v hlavě. Potěšil mě výborný epilog a hlavně to má dost velkej tah na branku. Bohaté po všech stránkách, nemám co bych vytkl. Na tenhle film budu vzpomínat fakt rád.. Keir Gilchrist byl fantastickej. (24.03.2022)

V súčasnosti je mladý človek vystavený väčšiemu vplyvu stresových situácií, než ako tomu bolo za čias našich rodičov. Možnosti, ktoré sa vo svete otvorili sú ako pasti, ktorých jedinou úlohou je zmiasť a zneistiť. Craig prežíva niečo podobné. Pocity úzkosti, depresie sa u neho prejavujú častejšie ako by sa mu páčilo a pomyslenie na samovraždu nedokáže už niekoľko týždňov dostať zo svojej hlavy. Tak príde na psychiatriu a žiada aby ho vyliečili. Film je príjemnou tragikomédiou zo života ľudí, ktorých reálny svet udupal a ktorý sa nevedia, alebo nemôžu znova postaviť na nohy. Craig ako inteligentný mladý človek, ktorý sa zaujíma sa stáva pozorovateľom rôznych osudov, s ktorých sú pre neho niektoré dôležitejšie ako ostatné. Za veľmi krátky čas si dokáže nielenže vybudovať na psychiatrií autoritu, ale aj spoznať spriaznenú dušu a postaviť sa na vlastné nohy a čeliť priamej konfrontácií so svetom. Viem, znie to jednoducho a predvídateľne a ja to tu ani nemienim vyvracať. Boden a Fleck si ale každopádne zaslúžia niekoľko mojich úctivých slov, pretože pri ich filme som sa bavil. Vyvarovali sa patetickosti, do ktorej to mohlo každou sekundou skĺznuť a aj trápnosti. Scény sú pospájané v dokonalej súhre a vytvárajú príjemnú, uvoľnenú atmosféru, ktorá sa nesie celým filmom. Na tom majú veľkú zásluhu aj pacienti psychiatrickej liečebne, ktorý boli vtipný a uveriteľný. Hlavne Galiafianakis, ktorý predviedol jednu z vážnejších svojich postáv a ktorá mu kupodivu veľmi sedela. Priemerný príbeh, v nadpriemernom spracovaní. (16.10.2011)

Takovéhle filmy moc nemusím. Možná i díky tomu, že si v životě, i přes posranost dnešní doby, dokážu najít sám (drobné) radosti, takže nepotřebuju filmy, které mi sdělují, že je pro co žít. Pokud tedy nemáte deprese a/nebo se nechcete zabít jako aktéři Něčeho jako komedie, tak to pro vás bude podobně zbytečný film jako pro mne... 60% (07.12.2017)

Parádní snímek, který doporučuji všem alespoň trochu psychicky narušeným divákům. :-) Film se nebere moc vážně, přestože rozehrává i některá vážná témata. Výsledkem je něco jako komedie s občasnými prvky dramatu a romantiky. Nasmál jsem se vcelku dost, ale ještě více se mi líbily momenty, které nebyly komické (např. dialog s otázkami, hudební vložka nebo basket se Zachem). Právě Zach Galifianakis se mě hodně zaujal tím, jak se perfektně vypořádal s touto rolí, totéž platí o Viole Davis, která sice moc prostoru nedostala, ale v roli doktorky byla naprosto přesná a přirozená. Na konec jsem si schoval Emmu Roberts. Krásná, sympatická, herecky nadaná, pro mě obrovský příslib do budoucna. Role svéhlavých puberťaček jí jdou na jedničku, těším se na její první „dospělou“ roli. (17.08.2014)