The Two Faces of Dr. Jekyll

Dlouho jsem se rozhodoval, vzhledem k mému panictví s němými filmy, kterou adaptaci Stevensonovy knihy si mám pustit a výsledek byl bohužel pod má očekávání, že uvažuji o shlédnutí původní možnosti. Příběh je sám o sobě zajímavý, ale celý film nedokáže v podstatě zaujmout a je to typicky hammerovská záležitost, která z Dr. Jekylla dělá film, který není špatný, ale o žádné vysoké hodnotě se hovořit rozhodně jedná. Možná je to neúmyslně způsobeno i tím, že Leeho charisma (alespoň pro mne) naprosto zastínilo titulního protagonistu, ale převážně si myslím, že jisté myšlenky mohly být prozkoumány trochu více, než jako v prostém starém hororu. (04.10.2018)

Studio Hammer se po Draculovi, Frankensteinovi a Mumii vrhlo na další klasickou látku, ale tentokrát to nedopadlo podle mých představ. Fisher tu sice má ku pomoci Christophera Lee, ale spíše se soustředí na nekonečné dialogy, noční život v klubech pro pány, a až teprve na vztah dvou odlišných charakterů v jedné osobě. Absence krve a jakýchkoliv exteriérů má zase za následek nulovou atmosféru. Ač nerad, ale Dvě tváře dr. Jekylla musím hodnotit jako podprůměr. (10.11.2011)

Dokonalé. Hammerovka podle mého gusta. Plný počet si tentokrát zaslouží Terence Fisher zcela po právu, i když upřímně, největší podíl na něm má úžasný Paul Massie, který jako Dr. Jekyll (vousy, rozcuchaný účes, typický vědec, který kašle na svou roztomilou paničku a raději píchá injekce opicím) je průměrný, ale jako Mr. Hyde (zářící oči, hladce oholená tvář, perfektní účes i dokonale padnoucí oblek) nemá chybu, jeho emoční mimika v rozhovorech i v době před zpětnou "proměnou" podzvihá tento jinak průměrný horor mezi špičku žánru. Kvalitní hudba. Nesmím zapomenout ani na epizodní roličku mého oblíbeného Olivera Reeda, který si tu zahrál kabaretního rváče. (23.12.2008)

Britský snímek „The Two Faces of Dr. Jekyll“ je ukázkou toho, jak není vhodné zpracovávat klasiku. Unyle, bez nápadu, způsobem, který ukazuje na to, že tvůrci prostě jen vzali to, co bylo první po ruce, ale rozhodli se, že tomu nic navíc nedají. Hammer se proslavil trochu jiným přístupem k hororu, otevřenějším na svou dobu, ale nic z toho se ve snímku „The Two Faces of Dr. Jekyll“ nepromítlo. (25.02.2020)

Klasická literární předloha lákala a stále láká ke zfilmování. Od Fishera jsem očekával temný hammerovský horor...tak nic. Místo hororu zde máme mysteriozní drama, kdy z usedlého a samotářského Jekylla se po užití jeho preparátu stává seběvědomý arogantní děvkař Hyde...a já se těšil na děsivou proměnu (děla se mimo obraz), šílenou kreaturu (no, Hyde opravdu děsivý nebyl) a kruté vraždění (hm, dochází k němu až v závěru a nic strašlivého na něm není). Ze všeho nejvíce mne mrzí, že chybí hrůzu nahánějícíc atmosféra, gothické atributy a strašení vůbec. A konec konců i ten kankán byl pěkně krotký...v Paříži by toho tanečnice na sobě moc neměly, i když ve skutečném Soho asi také ne. Vcelku průměrný snímek na jedno podívání... (04.04.2016)