Krásný chlapec

Téma k tomuto filmu není vůbec špatný. To je taky důvod, proč jsem se na film rozhodl podívat. Jenže když už nic jiného, tak by tenhle film měl zaujmout emocemi. A je problém, když v sobě prakticky žádné emoce neskrývá. K postavám jsem si neudělal vztah, nemělo to žádnou atmosféru, žádný děj. Prostě jenom jedna velká deprese na různých místech, od začátku, do konce a nic víc, nic míň. Dokonce se přiznám, že jsem i chvíli měl chuť film vypnout, protože když se po hodině film nikam nepřesune, je těžké od něj očekávat, že v poslední půlhodině něco předvede. Jenže jsem si říkal, že alespoň ten závěr by tomu mohl dát korunku a nakonec ani ten prostě vůbec nijak nezaujal. Zajímavé téma tak tenhle film uplně brutálně sestřelil bezemoční fraškou. (12.07.2012)

Pořád ten stejný problém dokola. Filmu de facto chybí předcházející dvě třetiny, vypráví příběh až od katastrofy a snaží se celou svou stopáž o katarzi. Nechci mluvit přímo o bezradné režii (či scénáři), ale to, že téměř žádná scéna nepřesahuje délku jedné minuty, je na pováženou. Sledujeme tak postavy v depresi od 10. minuty až dokonce v různých prostředích a emoce se pochopitelně nedostavují. Dochází zde opět k rozporu mezi tématem a zpracováním, tudíž se dá předpokládat, že ženy a rodiče dětí ve věku filmového syna budou zasaženi dostatečně. Slušně je zachycen rozdíl mezi otcem a matkou, kdy každý prožívá trauma trochu odlišným způsobem. Maria Bello je ve svých 44 letech stále neskutečně sexy, a to i tehdy, když jí z očí proudí vodopády slz. Nechci film zatracovat, ale některé pocity jsou zkrátka nepřenositelné a tohle téma bylo na tvůrce příliš velké sousto. (05.08.2011)

Tématem neotřelé, originální a vlastně zřejmě stále znovu a znovu aktuální téma (podobně jako například nedávný a skvělý Boy A). Bohužel formou i obsahovým zpracováním síla tématu protéká autorům mezi prsty. Spojení "hereckého filmu" a takový tý drbající se kamery není úplně to pravé a herectví to spíš škodí, než aby mu to něco přidalo. Obsahový rámec pak ze všeho nejvíc připomene ty příručkoidní pravidla vyrovnávání se s čímkoliv obtížným - hněv - odmítnutí - rezignace - uvědomění si - ... . Teď jen čekat, jak svoji šanci využije Lynne Ramsay s tématicky příbuzným We Need to Talk About Kevin. (12.08.2011)

Ačkoliv tomu moje hvězdičkové hodnocení nenapovídá, tak jsem trošku zklamán. Téma velmi silné a náročené, ovšem také velmi bohaté a zpracovatelné mnoha způsoby. Tvůrci si vybrali pouze popis strádání rodičovské páru, kterému se zhroutí již tak nestabilní svět vinou násilného činu jejich potomka. Je pravdou, že druhá polovina filmu je poměrně sterilní a snaha o emocionální vhled se v některých momentech prostě míjí účinkem. Je to škoda, protože Sheen i Bello hrají výborně, přičemž problém je ve scénáři, který je prostě příliš jednolitý a struktura příběhu je příliš stereotypní. Tvůrci se báli snímek roztříštit nějakým jiným elementem, který by vystupoval z neustálého a všudypřítomného smutku, hněvu a obviňování se. Zachycení rozdílností mezi pohledem matky a otce je poměrně povedné, nicméně o čem jiném už to mělo tedy být, takže za toto tvůrce netřeba nijak zvlášť chválit. Celkově mi nevadí, že snímek je zaměřen pouze na část po onom incidentu, nicméně je třeba uznat, že například synova motivace, jeho bližší přiblížení divákovi a pohled na jeho vztah k rodičům prostě chybí. Nevyužitá šance, ovšem i tak působivé, silné a mrazivé. 7/10! (17.08.2011)

Tema je megasilna, film kladie spravne otazky, herci sa snazia a emocne vrcholy funguju ako maju...a aj tak to nie je uplna pecka. Chyba tomu pevnejsia reziserska ruka a scenar tiez nie je tak dobry ako by si zasluzil. Aj napriek tomu ten film prachom zapadol nezasluzene a ide velmi dobru festivalovku. 7/10 (15.11.2019)