Den zrady

Ťažko vzniesť konkrétnu výhradu. Režijne precízne (s niekoľkými fakt dobrými nápadmi), z hereckého hľadiska chirurgicky presné, ústredný prerod z idealistu na vypočítavú sviňu dokonale prepracovaný a v každom momente pochopiteľný, vyváženosť medzi politickými a osobnými líniami bezchybná. Napriek tomu to nezanechá hlbšiu stopu. Výsledný pocit zostáva v rovine: "No dobre, politika kriví charakter a aj demokrati vedia byť špiny. A?" (17.12.2011)

Film nabízí zdařilou výpověď o bezcharakternosti a amorálnosti politických kampaní. Zde zaměřeno na primárky Demokratické strany v USA, ale šlo by jistě uplatnit na jakýkoli stát a stranu. Je dobře, že se snímek vyhýbá klasickému sortýrování hodný – zlý. Lidé pracující na kampani mají své stinné i světlé stránky. V celkové hysterii předvolebních bojů všichni zúčastnění ve volebním týmu, novinářka i samotný guvernér postupně odhalují, kam až jsou ochotni zajít. Nakonec to kupodivu není Clooney v roli prezidentského kandidáta Morrisse, ale Gosling jako jeden z vedoucích kampaně Steven, kdo má hlavní roli. Díky tomu se veškeré drama odehrává v zákulisí politických bojů, což je silné pozitivum, které žene film a staví ho výš. Oba herci podávají skvělý výkon, podpořený scénářem. Clooneyho úlisný guvernér v záři reflektorů a televizních kamer, neustále pálí do objektivů jeden frenetický proslov za druhým, což je vždy doprovázeno nekonečnými ovacemi publika běžných Američanů. Jak děsivě výmluvné divadlo pro diváka sledujícího zákulisí. Goslingův mladý průbojný lobbista, připraven jít přes mrtvoly, zdánlivě nejzkaženější ze všech zase překvapivé nachází alibi svého konání, díky nekonečné špíně všude kolem. Pečlivě budované drama nabízí možnost pochopit konání a motivace všech postav, čímž působí realistickým dojmem. To je u dnešních filmů docela vzácnost. 74% (09.02.2012)

Clooney chce jasne naznačiť čo si o politike a politikoch myslí. Úvod ma veľmi nechytil a chvíľu trvá, kým film chytí správny rytmus a vtiahne diváka do deja. R. Gosling zvládol svoj part skvele, ale film skončil v momente , keď som sa doň naozaj zahryzol. Na tom iskrení medzi Goslingom a Clooneym sa dalo určite stavať. Napriek prirýchlemu koncu je záver dobrý a logický. 70%. (17.12.2012)

Odejít při promítání na toaletu, vyměnit si s partnerem pár tichých slov, hledat pop-corn na dně krabice - to vše znamená nezvratnou informační sebevraždu, kterou by na sebe mohl divák nechtěně přivodit. V této politicko-dramatické smršti se střílí od boku a ostrými náboji v souboji, z něhož může vítezně odejít jen ta největší svině. P.S. Rozhovor Clooneyho a Goslinga v kuchyni sahá na paty předloňskému kostelovému meetingu v Postradatelných! (20.02.2012)

"Tvůj oponent má toho nejlepšího specialistu na média v téhle zemi ve svém týmu. Co uděláš? Buď ho najmeš pro sebe, nebo to zařídíš tak, aby ho neměl ani jeden tým... Výhra tak či tak." Rok se s rokem sešel a George Clooney se opět rozhodl polechtat pár filmových nominací. Zlaté glóby však dopadly - zcela proti očekávání - přímo katastrofálně ("Den zrady" nedokázal zabodovat ani v jedné ze čtyř kategorií) a lépe to nevypadá ani s prestižními Oscary, neboť "The Ides of March" bojují pouze o jednu jedinou sošku, a to za "Nejlepší adaptovaný scénář", kde mají obrovskou konkurenci. Clooney se zkrátka dotkl až příliš citlivého tématu - bere si na paškál americkou politickou scénu (přesněji řečeno zákulisí jedněch ostře sledovaných primárek) a útočí, útočí, útočí... Ale ať už jsou námět a zpracování jakkoli dobré/nedobré/provokativní, největším plusem tohoto (lidským odpadem prolezlého) snímku jsou beztak geniálně napsané postavy, především pak Stephen Meyers (nadějný Ryan Gosling) a Tom Duffy (tradičně dobrý Paul Giamatti). Sledovat proměnu Ryana Goslinga je úchvatné a šokující zároveň a člověk má nejednou chuť zkřivit rty v ironickém úsměvu a na celé kolo pronést "Tak tomu říkám železné zásady!" - což mě mimochodem opět přivádí k tomu, že absence R.G. v seznamu "Nejlepších herců v hlavní roli" je nanejvýš zcestná... Dosud samá chvála, tak proč, proboha, za tři?!? :-0 Protože první (a bohužel i o něco delší) polovina filmu je de facto tvořena pouze procentuélními dohady, veřejnými diskuzemi s voliči a novináři a sem tam nějakým patriotistickým projevem, který místo dojetí či nabuzení spíše rozesmívá. Nemám nic proti delším úvodům, ale musí mě zaujmout, a to se v tomto případě bohužel příliš nepovedlo. Škoda, protože druhá polovina je takřka bezchybná; za ní a za Goslingův mrazivý pohled před finální zatmívačkou (kdo viděl, určitě rozumí) mi ta návštěva kina vážně stála.;-) P.S.: Opět by se mi tu šikly "půlhvězdy" aneb *** a 1/2, po druhém zhlédnutí možná hvězdu přidám.;-) (09.02.2012)