Děti moje

Popravdě jsem se na The Descendants vrhla víceméně z nudy, aniž bych věděla, oč se jedná. Čekala jsem nějakou komedii o taťkovi, který vezme své pubescentní děti na Havaj a zkrátka to bude jedna z těch průměrných komedií.. takže mě dost překvapilo, že jde o doják. Vtipné byly zřejmě jen situace se Sidem (přítelem starší dcery), jinak mi celá ta věc s nevěrou připadala více méně absurdní (nebo spíše její řešení-"musím mu říct, jak na tom je, aby se s ní stihl rozloučit"). Dojemný příběh s havajskými písničkami a prostředím není úplně dobrá kombinace. V jednu chvíli si představujete, jak tam ležíte na pláži a sluníte se a ve druhou se vám chce brečet. George to vystihl dobře na začátku, neumím si představit, že by se na Havaji stávaly smutné věci, protože je to přece Havaj (ač vím, že je to samozřejmě hloupost). Sem tam nastaly dost vleklé a nudné momenty, takže těch 115 minut se u mě protáhlo asi tak na 300. Takový ten film, co neurazí (no i když soundtrack mě vyloženě obtěžoval!) ani nenadchne a brzy se na něj zapomene. Tři slabší *. (20.06.2012)

Na jednu stranu možná prvoplánově klišoidní a hrající až moc na city, ale na mě to fungovalo. Scénáristi možná zatopili Clooneyeho postavě až moc pod kotlem, ale dialogy jsou skvěle napsané a hlavně je to prvotřídně zahrané. George si toho plešouna zaslouží, protože těma svejma očima tady uhraje všechno a celkem slušně překvapil Matthew Lilard ve vedlejší roli, kterýho už jsem dlouho nikde neviděl. Největším překvapením je ale samozřejmě totálně neznámá Shailene Woodley, která je zde fakt vynikajcí a tu nominaci na Oscara by si taky zasloužila. Celkově mi to prostě celý sedlo do nálady, hlavně atmosférou. I když ta prvoplánová havajská hudba mě srala konstantně. (08.02.2012)

Tenhle film, ve které George Clooney znamenitě hraje George Clooneho, který bydlí na Hawaji, má velký majetek, nevěrnou manželku v kómatu a musí se sám starat o dvě dcery, se tak moc snaží tvářit opravdově a pravdivě, ale ve skutečnosti je to jen povrchní kalkul opíjející diváky "indie" momentkami a rádoby pohodovou hawajskou hudbou, která mě už po dvaceti minutách - s prominutím - pěkně sr*la. Nakonec jediné, co tu působí opravdově, je stále bledší a zpustlejší tělesná schránka hrdinovy manželky ve vegetativním stavu a přirozená krása Shailene Woodley. Děti moje pro mě představují jakýsi opak Iñárrituova Biutiful, který byl skrz naskrz tíživý, nekompromisní a syrový (a vynikající). S problémy se tam šlo tzv. až na dřeň a dokázaly postavy opravdu potápit, kdežto v Payneově filmu si na konci zdá, že stačí udělat pár idealistických gest, sednout si s dětmi na gauč k televizi, dát si zmrzku a všechno je zase fajn...bulšit. (21.03.2012)

Skákal pes přes oves přes zelenou louku......Říkáte si, že jsem se definitivně pomátl?! To již dávno, nicméně tímto jsem chtěl pouze říci (poukázat na to), že to, co je milé a hodno obdivu u 4 letého děcka, působí (jemně řečeno) poněkud rozpačitě u renomovaného herce (režiséra). The Descendants jsou dalším potvrzením (si) faktu, že tato (apod. témata) za velkou louži nepatří, čti neumí je (všechna čest všem vyjímkám). Chtělo by to mít „koberečkové“ ambice a jít cestou „nezávisláku“, zůstává však u tuctové (mainstreamové) (pod)průměrnosti. Víc se mi ani nechce rozepisovat, snad s dovětkem, že osobně by mě ani nepřekvapilo, kdyby to (alespoň v nějaké kategorii) cinklo. Pouze by to podtrhlo zaoceánský pohled na dané téma. Na jedno ocenění však snímek aspiruje (to bych mu zase křivdil). NEJotravnější a NEJnepřirozenější (to včetně napsaných replik a následného podání) s dovětkem: nikdy bych si nepomyslel, že tato slova vyřknu zrovna ve spojení s G. Clooneym, ale tohle bylo scénáristické, režijní a hudební Waterloo, jehož 70min sledování mě stálo 5 let života. Na zbytek jsem neměl dostatek sil. Zase tak otrlej (jak jsem zjistil) nejsem! Když už si někdo (kdokoliv) k zfilmování vybere takovéto téma, musí zákonitě počítat s tím, že jeho snímek bude podroben nejednomu zevrubnému srovnávání. O to víc záleží na následném zpracování. A výsledek? Tentokrát bych si vypomohl názvem jiného snímku. Georgi (resp. Sašo) vypadá to, že jste (v tomto případě) byli http://www.csfd.cz/film/32453-u-konce-s-dechem/ Typický příklad toho, jak nenaložit s daným tématem a polehčující okolností nemůže být ani fakt, že mnohé tvůrce by daná látka sváděla k (ještě) většímu patetizování (když pominu samotnou skutečnost, že to není hlavní úskalí snímku). WTF, to má být jako omluva (čti alibi)?! P.s. upřímně řečeno, snímku dvakrát nepomáhá ani skutečnost, že je zasazen do „prosluněnných palmových pláží“. Při těch „překrásných záběrech na místní krajinu (stejně jako srdceryvných scénách (roz)loučení se protknutých libozvučným vybrnkáváním“) jsem si více než jen pohrával s myšlenkou prohnat si kulku hlavou (resp. vydloubnout oči a propíchnout ušní bubínky). Ne, nejsem cynik, nechám se občas dojmout, ale ne za každou cenu! Anebo možná jsem.... Sašo, zkus se (propříště) zavřít (min na měsíc) doma a jako „studijní mat.“ stále dokola sjíždět http://www.csfd.cz/film/253275-biutiful/ či http://www.csfd.cz/film/159-magnolia/ Třeba potom natočíš (znovu) i něco podobného jako hořkosladkou http://www.csfd.cz/film/134519-bokovka/ ze života nebo Ti definitivně jebne a dočkáme se třebas žánrové lahůdky ve stylu Roba Zombie(ho). Ať tak či tak, v obouch případech to (pro nás diváky) bude výhra! P.p.s. zajímalo by mě, zda i knižní předloha dosahovala „vysoké kvality“ filmového zprac. nebo se chybička vloudila až při následném nešťastném zásahu scénáristického dua Saša Payne – J. Rash. Něco mi ale říká, že pídít se potom (tentokrát) raději nebudu..... (16.02.2012)

Filmy Alexandra Payna asi nebudú podľa môjho gusta. George Clooney síce hrá výborne, ako takmer vždy ale obyčajný a v mnohom nedotiahnutý scenár necháva vyniknúť väčšinu času iba jeho. Silné momenty síce nechýbajú ale do neveľmi uspokojivého a dalo by sa povedať až useknutého záveru Descendants plynú až príliš pomaly a predvídateľne. A tieto nedostatky pohodová atmosféra nezakryje. (27.02.2012)