Pina

Na projekci Piny se do kina Čas hrnul mohutný dav, ale k filmu nakonec přívětivý nebyl - alespoň křídlo, v kterém jsem seděla. Chrápající novinář, bavící se cizinci a odcházející publikum zřejmě pro německé mistry Pinu Bausch a Wima Wenderse neměli pochopení. Film Pina je poctou německé tanečnici a choreografce, která změnila směr současného tance. Wenders měl o spolupráci s ní několikrát zájem, ale vždy byl odmítnut. Nakonec to byla ona, kdo režiséra vyhledala. Věděla, že její choreografie zemřou, pokud jim někdo nedá možnost věčného autentického záznamu, který by dokázal zachytit veškerou krásu pohybu. Comeback stereoskopického filmu byl impulzem pro jejich společnou spolupráci, která skončila u konceptu, protože Pina zemřela. Českému publiku není tato umělkyně příliš známá. Její choreografie se u nás v divadle neuvádí, ale je možné vidět část její práce (Café Müller) například ve filmu Pedra Almódovara Mluv s ní. Taneční terminologie definuje její choreografický způsob jako taneční divadlo. Svou prací vytváří taneční obrazy plné vzpomínek, touhy, otázek okolo vztahu muže a ženy, v kterých se střídá něžnost a násilné rituály. Díky dlouholeté spolupráci s jejími tanečníky a její tvůrčí metodě, kdy je pozoruje,vnímá a naslouchá jim, se jí daří zachytit vypjaté momenty, svléknout z nich ostych a zdůraznit živelnost pohybu. Choreografie (Café Müller, The Rite Of Spring a Vollmond), které tvoří jádro filmu, jsem viděla naživo v divadle. Ve filmu jsem se především tedy zaměřila na to, jak jednotlivé fragmenty Wenders uchopil, zasadil je do alternativního prostoru, který trojrozměrně zdůraznil. Pro Pinu byla vždy primární práce s živly (voda, písek, vítr...) a Wendersovi se tuto živelnost podařilo zdůraznit tím, že některé taneční fragmenty zasadil do přírodního prostředí. Díky třetímu rozměru má divák pocit, že sleduje tanec v přímém přenosu. V některých částech je dokonce navozen pocit bytí uvnitř tanečního prostoru. Wender dokázal, že tenec lze zachytit ve své plné kráse i na filmový materiál a já doufám, že trojrozměrná pocta tanci bude pokračovat. Dovedu si představit, že i práci Jiřího Kyliána by 3D slušelo. Pina je částečně dokument, který nabízí i výpovědi tanečníků z Tanztheater Wuppertal a záznamy Piny jako tanečnice i choreografky při práci. Film bude uveden v české distribuci a lze ho vidět v rámci Festivalu tanečních filmu. (04.07.2011)

Pozoruhodně úchvatný film v dokumentárním stylu jako oslava tanečního pohybu a zajímavé německé choreografky Piny Bausch, šéfky výjimečného mezinárodního tanečního souboru Tanztheater Wuppertal Pina Bausch. A začíná neuvěřitelné představení, ukázky, oslavy pohybu, který není obyčejným tancem, ale daleko více je myšlenkou, emocí, řečí, náladou, výkřikem a pohlazením. Energicky výbušné, emočně a pohybově náročné, hypnotizující ve svém pohybu a gestech. Jsou zde ukázky ze čtyř výjimečných náročných tanečních představeních: Café Müller, Svěcení jara, Vollmond a Kontakthof. Neméně podmanivé jsou i taneční pohybové variace až performance z běžného prostředí města Wuppertal. Tanečníků zde vystupuje nepřeberné množství, a všichni velmi zdatně přispívají k fascinaci tohoto druhu umění, kdy každé gesto, každý pohyb, každý nepatrný záchvěv dokáže elektrizovat atmosféru a gradovat enormním způsobem emoční prožitky z této nevšední podívané. Nádherná pocta zemřelému, půvabná oslava života, citů a naděje. Navíc je to velmi podnětné v životní pouti a směřování dál. (14.06.2012)

Smršť moderního tance v necelých dvou hodinách. Některé obrazy jsou neskutečné, jiné o něco méně. Použití 3D technologie dává filmu onen třetí rozměr, ale já soukromě si ověřila, že mi tato technologie nepřináší větší uspokojení, spíš naopak - především v rychlých sekvencích se záběry jevily rozmazaně, což celkový dojem docela rušilo. Dalším rušivým momentem byly monology jednotlivých tanečníků, díky kterým se jedná spíš o dokument než něco jiného. (11.01.2012)

Poutave filmove dilo velmi dobre kloubici jedno z nejstarsich umeni (divadlo) s nejmodernejsi technikou (3D efekt). Diky teto synteze je navozeni divadelni atmosfery (prostoru divadla, prostoru obecne jako nejdulezitejsiho atributu tance). Film rezignoval na strohe vypovedi nejblizsich Pine a daleko vice se soustredi na promluvu jeji prace, tzn. nabizi se nam bohata kolaz tance vychazejiciho primo ze srdce tanecniku. V tomto dynamickem projevuje se vyjevu Pinino dramaticke a predevsim hluboce emotivni a empaticke chapani lidskeho nitra. (01.12.2011)

Wendersovo trojrozměrné okno do tanečního dvora, které ale nerežíroval on sám, nýbrž Pina Bausch. Film o radosti z pohybu a o tom, co všechno je možné vyjádřit tancem - pouhá emoce je hnacím motorem a tělesná schránka zase loutkou v rukách obratného loutkovodiče, ale společně tvoří dokonalý pár - mileneckou dvojici - hrající si se smysly. Podobnost s Pádem Tarsem Singha náhodná? (07.07.2011)