Já taky

"Pochop, že žiadna žena so 46. chromozómami sa do teba nikdy nezamiluje..." Že je to ťažké niekedy pochopiť i pre nás, nie je nič mimoriadne. Tento "Down" je však frajer nie len v tomto, ale i mnohých iných ohľadoch a ja som už dal plný počet viac krát i horším filmom. Po tomto mi zostalo v srdci tak zvláštne teplo a môžem potvrdiť, že s infarktom to nemá nič spoločné. Snáď... (07.02.2011)

Ne, prostě ne. Na Downově syndromu není nic romantického, ani milého. A nikdo z nás nemá právo vynášet jakýkoli verdikt. Ani snaživí páni režiséři. Ani nezainteresevoní diváci. Některé věci se prostě dějí. A některé filmy by neměly vznikat. Trpí-li Pablo Pineda skutečně Downovým syndromem, pak klobouk dolů, ale to je vše; ono totiž dojímání (a stejně tak dojímání se) není zrovna dobrým druhem osvěty. (08.06.2010)

Nemyslím si, že je tohle snímek, který se snaží někoho citově vydírat. Naopak si myslím, že z pohledu osob s Downovým syndromem je to natočeno moc dobře, akorát se mi vůbec nelíbila kamera, která mi prostě celou dobu vadila a kazila mi dojem z vyprávěného příběhu, který mě pravda, také tolik nezasáhl. (03.07.2017)

"Mám Downův syndrom od hlavy až k patě." Jestliže má být sympatický hrdina tohoto podmanivého snímku ve svém světě vyděděncem, tak tedy rovnou dvojitým. Díky svému vysokoškolskému diplomu je totiž pro ostatní lidi s Downovým syndromem prostě moc vzdělaný, avšak společnost nepostižených lidí jej stále bude brát jen jako člověka postiženého touto diagnózou. Jeho postižení tudíž není tolik mentální, ale spíš fyzické. Toto drama však v pozadí, na příkladu zamilovaného páru Pedra a Luisy, rovněž zaznamenává i problém milostných vztahů takto postižených, kteří jsou neustále považováni za malé děti, přestože už dávno překročili práh dospělosti. Proto mi tento film, především svou scénou se zahnutým banánem, nemohl nepřipomenout romantický snímek "Jiná láska", z roku 1999, který také zpracovává podobné téma. (18.11.2016)

Některé komentáře okolo poukazují na to, že film diváka citově vydírá.. Já to tak nevidím, ba naopak - přišlo mi, že přestože autoři pracovali především s neherci postiženými Downovým syndromem, snímek se podařilo natočit citlivě a nevyděračsky. Pablo Pineda v hlavní roli naprosto exceluje a musím se přiznat, že po krátké chvíli už jsem si ani nevšímal toho, že je postižený - bral jsem ho jako zdravého herce v kvalitním dramatu. (20.10.2010)