Banksy: Exit Through the Gift Shop

Po pár ukázkách jeho prací jsem si říkal, že Banksy je týpek… tak proč bych měl kruci sledovat nějakého pošahaného Francouze, který nic převratného nedokázal (a svým hledáním uměleckého sebe-vyjádření připomíná Takešiho Kitana v Achillovi a želvě)? A pak mi to došlo. Nejspíš. Právě nemožnost rozkrýt, jestli to celé byl jeden dobře vymyšlený šprým (anglický výraz „prank“ je výstižnější), nebo nikoliv, považuji za ten nejrozkošnější projev podvratnosti. O Banksym ještě uslyšíme, i když ho nejspíš nikdy neuvidíme (pak by celá hra ztratila důležitou část svého kouzla). 75% (12.01.2011)

Přečetl jsem si většinu z komentářů a vnímám celou věc trochu jinak. Tohle totiž není nějaká moralisticky-kritická óda na téma, co je a co není umění, nebo ironický lament nad tím, jak se street art komercializuje a ztrácí autenticitu, ale bezskrupulózně sobecký a zcela egoistický výkřik z dílny Banksyho kritizující rádoby-umělce jako je Guetta, kteří si dovolují na něm parazitovat. Správně se to mělo jmenovat nikoliv Banksy: Exit Through the Gift Shop, ale Banksy: Ty sviňáci mi lezou do zelí. Proto nemůže být a není Guetta Banksym, jak se někdy v rámci debat „mockumentary versus hoax“ objevuje; Bansky je tady zcela jasně britská superhvězda a pan umělec, kdežto Guetta šmejd, který má tu drzost pana umělce kopírovat. ____ Pokud by ale někoho přesto zajímala cesta od „čistého" umění k vyprázdněnému byznysu a nekonečná schopnost kapitalismus začlenit, a tak otupit subverzivní ostří všech jednotlivých požadavků, ať vezme v potaz Piráty z Karibiku. Ono se sice pořád přetřásá Che Guevara na tričku buržoazní mládeže coby příklad hegemonie a její inkorporace, ale Piráti z Karibiku nám poskytují mnohem pěknější příklad. Na jedné straně tu máme disneovsky uhlazený mainstreamový film pro celou rodinu, a hle!, do něj včleněný asociální, osamocený klaun, mimoňská, loserovská postava kapitána Sparrowa, která trpí problémem komunikace s okolím a nevyhraněnou sexuální orientací. A přesto ho všichni berou a mají ho div ne za boha. Jaký nádherný příklad! Nebo si vezměte reklamu, která přebrala metody ruských avantgardistů: juxtapozice tváře strávníka hned vedle ledničky opisuje Kulešův efekt, zatímco rovnice špína + prášek = čistota vychází z principů intelektuální montáže, která počítá s tím, že ze střetu dvou záběrů a s pomocí asociativního myšlení diváka vznikne v jeho hlavě záběr třetí, který vytváří poselství a smysl celého tohoto pomyslného „souboje záběrů". Jak se později ukázalo, ono to často nefungovalo, lidé si ten třetí záběr nedomýšleli. Reklama to zdá se pochopila a ukáže nám jej explicitně v celé své kráse. A pak že to nejde. (22.06.2011)

Neokoukané téma s puncem zakázaného ovoce + proslulý streetartový fantom + atraktivní zpracování s nejasným mystifikačním podkresem + nečekaně výživná pointa. Vícevrstvý pohlavek příživnictví a komercializaci, jimž o umění v první řadě NEjde (mít rád nerovná se umět) - nebo dost možná vyčůraný podvod na diváka. V každém ohledu poutavá dokumentární záležitost. (09.03.2015)

Skvělá a nesmírně přemýšlivá práce o domestifikaci revolty a komercionalizaci podvratnosti. Bolestně i humorně přesná výpověď o tom, co např. Mark Fisher ve své knize Capitalist Realism líčí jako jednu z dominantních vlastností současného kapitalismu. Jak se i tak radikální činy jako připomenutí rukojmí z Guantanáma v srdci konzumní bezstarostnosti mohou změnit ve snobské pózování, to je nekonečně zneklidňující a vybízející k zamyšlení nad úlohou umění ve veřejném prostoru. V neposlední řadě jde ale též precizně vystavěný "mockumentary", který svědčí o Banksyho filmařském talentu. (04.05.2011)

Ha! Banksy je opravdu výborný mystifikátor a na konci tohoto "dokumentu" vážně nevíte, co si myslet. :) Street art je mi velice blízký (ideově.. ne, že bych ho dělal) a chlapíci vystupující zde jsou zkrátka sympaťáci až na půdu (resp. billboard / zeď). A Thierry Guetta aka Mister Brainwash? Těžko říci.. :D (02.07.2011)