Daleká cesta

Další skvost, který přispívá do nevyčerpatelné studnice československé válečné kinematografie. Předem zpečetěný osud těch, co nosí na sobě žluté označení, pravá láska v nepravý čas a všudy přítomné slovo - transport. V terezínském ghettu, začínal boj o přežití. Krutá doba zachycená necelé tři roky potom, co se vše odehrálo. Výborná režie a herci z nejstarší školy. Jak jsem již napsal, československá válečná kinematografie, je nejvěrohodnější obraz těchto let v Evropě. (20.02.2012)

Daleká cesta Alfréda Radoka je filmem unikátním, výhradně se s ním setkávám na velkém plátně, pravidelně je provázen nejrůznějšími komentáři a je cele respektován. Celistvý výklad o něm podala například Briana Čechová v rámci NFA kurzu. Nicméně osobně zcela nejásám nad kombinatorikou řadových dokumentárních záznamů a Triumfu vůle (1935), který je svými obrazy mnohem specifičtější a není takto příliš vhodné zacházet s dílem Leni Riefenstahlové, které má svůj vlastní příběh. Nejsem ani příliš nadšená z párování scén vyprávěných filmovou i divadelní řečí v pravidelných kontrastech. Pravidelně také žasnu nad spojením páru Blanky Waleské a Otomara Krejči. A zejména bych ocenila potlačení lacině karikujících figurek Kreuzmanna, Svobody, drben Balek-Brodské, Vojtové a Májové nebo tehdejšího dorostu Kopeckého a Effy. Na druhou stranu respektuji zcela některé herecké výkony Zdeňky Baldové, Eduarda Kohouta nebo Jiřího Plachého. Realističnost terezínských scén také oceňuji, ovšem výrazný stín zde tvoří uměle dodané prvky v čele s pověšeným klavírem a točitým schodištěm. Za zcela nejpůsobivější shledávám přípravu na návštěvu Červeného kříže za zvuků zkoušky dětské opery Brundibár. Čili bylo skutečně nutné tolik plýtvat formální stylizací, směšovat narativní film s dokumentárním, film s divadlem a syrovou skutečnost pointovat rekvizitami? Holokaust je sám o sobě nejtragičtější událostí lidských dějin, takže pouhá syrová interpretace bez postranních pentliček by posloužila mnohem lépe. (26.02.2009)

Zase jeden z těch kvalitních starých filmů, které jsou ale dneska bohužel neprávem opomíjeny. Téma je zajímavé, dobře podané, zahrané, odvážné. Líbilo se mi prolínání hraného filmu s dobovými dokumentárními záběry, zvláštní bylo, když se obraz najednou zmenšil do dolní pravé části obrazovky a nastoupil záběr nový... Prostě je vidět snaha natočit něco trošku jinak, a to se mi líbí... (16.06.2013)

Pomerne krátko po skončení druhej svetovej vojny, sa nakrútil pôsobivý československý snímok ( rok - 1949 ), českého režiséra Alfréda Radoka, ktorý sa venuje téme - HOLOCAUST, je vôbec prvým zárezom do tohto brutálneho predmetu, pričom, čítal som, že je porovnávaný kvalitatívne s Občanom Kaneom, ktorý vznikol len pár rokov predtým, ešte počas šialeného, nekontrolovateľného konfliktu, ktorý rozpútal nevídaný a neslýchaný HON na ŽIDOV, ktorí skončili v mnohých fabrikách na smrť, v koncentračných táboroch, odkiaľ už nehrozil návrat, hrozila predovšetkým systémová likvidácia. V „legendárnom Osvienčime” našťastie neskončila sympatická židovská doktorka Kaufmanová, ale tu, v tuzemskom Terezíne, kde sa vyskytovali najmä českí občania / ...Vôbec to neznamená, že si teraz môže otvoriť šampanské a oslavovať do rána ! Toto GHETTO - židovské sídlisko, slúžilo, ako zberný a tranzitný tábor, odkiaľ títo ľudia putovali do vyhladzovacích táborov. Hana Kaufmannová je v zmiešanom manželstve s doktorom Burešom, ktorý taktiež poriadne riskuje. Prostredníctvom týchto dvoch postáv sledujem iné, ďalšie, ktoré sú obkolesené nimi, sú v naprostom strachu - každú minútu sa obávajú o svoj život. Autentickosť snímku je znásobená aj tým, že sa miesi s dokumentom, kde sú nacistickí pohlavári, čo sa prelína s hraným filmom, a tak spojením týchto dvoch filmových zložiek, je pocit beznádeje, ešte oveľa väčší. Nezdá sa mi skoro pristúpiť k takejto citlivej zobrazovanej UDALOSTI, pretože za čerstvosti, ako napríklad film UNITED 93, z roku 2006, sa po piatich rokoch venoval teroristickému útoku, z 11. septembra 2001, je výsledok tak strhujúci, že som býval zavalený slzami, zdalo sa mi to strašne reálne, akoby to ešte vôbec nevyprchalo, a práve tá “NOVOTA” , činí z Ďalekej cesty - aj v súčastnosti, stále nadčasový film, ktorý je brilantne spracovaný, a 100 % si zaslúži byť porovnávaný so CITIZEN KANE. Kľudne poviem : „Trebárs sa nakrútil jeden z najlepších filmov, venujúci sa hrôzostrašnej myšlienke : HOLOCAUSTu” . Pridávam si toto neobyčajné filmové dielo, medzi obľúbené, skoro zabudnuté skvosty, zo 40. rokov, 20. storočia !!! (13.08.2017)

Top 10 českého filmu. Asi a ne-li určitě první český film který v sobě zacyhcuje zcela otevřeně genocidu a všechny ty hrůzy a zvěrstva páchané na židovském obyvatelstvu a to nejen v Terezínském ghettu. V určitých částech doplňovaný stylizovaným dokumentárním materiálem. Jinak by to snad u podobných filmů ani nešlo. Určitě zcela jistě vyjímečný film který v mnoha ohledech s užitými prostředky a složitou formou a také ve srovnání s jinými filmy té doby předběhl svou dobu o několik let. Expresionistické vidění vyjadřuje psychiku lidí, jež německý nacismus odsoudil k fyzické likvidaci. Mimořádný filmový zážitek a skvělý filmový debut režiséra a dramatika A. Radoka který také po tomto filmu byl pronásledován pro tzv .formalismus. Jinak si myslím že toto dílo by se všude jinde ve světě setkalo s velkou odezvou a nadšením, ale tady s ním měl režisér problémy a s politických důvodů bylo diskriminováno. Po roce 1968 však režisér emigroval. Po dlouhá léta šlo o trezorový film a mě se ho podařilo shlédnout až teď po prvé a to sice zásluhou vydavatelské společnosti DiViDi-edice, která se tady u nás specializuje převážně na staré české filmy. (28.09.2006)