Režie:
Alfréd RadokKamera:
Josef StřechaHudba:
Jiří SternwaldHrají:
Blanka Waleská, Otomar Krejča st., Viktor Očásek, Zdeňka Baldová, Eduard Kohout, J. O. Martin, Josef Chvalina, Anna Vaňková, Jiří Plachý st. (více)Obsahy(1)
Mladá židovská lékařka se na počátku okupace provdá za „rasově čistého" českého kolegu, aby si zachránila život. Její rodiče se však už nepodaří zachránit, jsou zavlečeni s prvními transporty lidí do terezínského ghetta...
Film Daleká cesta natočil slavný divadelní režisér Alfréd Radok v roce 1948. Film se promítal jen krátce v mimopražských kinech, v době nastupující totality se nesetkal s přízní tehdejších schvalovacích orgánů a byl proto uložen do archivu. O to větší úspěch však měl v zahraničí, sklízel nadšené ohlasy po celé Evropě i Americe. Televizní premiéru měl film až v roce 1991.
Filmová balada vyniká moderní střihovou skladbou, expresionistickým obrazovým pojetím kameramana Josefa Střechy a znepokojivou hudbou Jiřího Sternwalda. Mimořádně působivé drama neztratilo ani po letech svůj silný emotivní náboj. Zaujme i netradičním hereckým obsazením a vynikajícími hereckými výkony Blanky Waleské, Otomara Krejči, Zdeňky Baldové a Eduarda Kohouta.
(Česká televize)
Recenze (122)
"Film o Terezíně, který nacisti vyparádili pro komisi Červeného kříže, a o tom, jak ho viděla ta komise. Čekali koncentrák, a najdenou tohle. Docela lidské zařízení: lidé tu hrají divadlo, organizují koncerty, (...) děti zpívají ve sboru. Ten sbor skutečně existoval, a když odvedl svou práci před komisí, šel do plynu, děti i sbormistr." Alfréd Radok -------- Cenzůra ponechala z tohoto záměru ve filmu jen některé náznaky, těžko mohla v roce 1949 nechat Radoka, aby odhaloval zrůdnost ideologické propagandy. ------------- "S Hitlerovým jménem se mi vybavuje v mysli obraz: Děvčátko jako cukrová panenka podává Hitlerovi kytici divokých květů. Hitler se k ní naklání a laskavě se usmívá. Tenhle obrázek je spjat s vědomím, co nacismus znamenal, protože něco skrývá. (...) Kdo vidí jen Hitlera a holčičku s kyticí, nevidí vlastně vůbec nic." Alfréd Radok ()
Jeden z největších zločinů, který se bolševikům podařil, bylo zasypání tohoto přímého formálního nástupce Ejzenštejna a Wellese do útrob trezoru s takovou důkladností, že ani dnes se filmu nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužil. Zejména ve srovnání s tehdejšími znárodňovacími opusy, ve kterých po mezích skotačili Buchvaldek se Švorckou. ()
Spočiatku papierom šuštiace dialógy a prvoplánovo vykreslení židovskí obyvatelia. Neskôr však takmer až experimentálny film, využívajúci k pocitu nesmiernej duševnej stiesnenosti prvky nemeckého expresionizmu (aký to paradox). Rôzne uhly kamery, hra s tieňmi, zmätená orientácia v priestore. Je samozrejmé, že film treba brať s ohľadom na rok jeho vzniku, dnes by niečo podobné pôsobilo značne bizarne. No a práve ten rok vzniku a bezprostrednosť, s akou reaguje na udalosti druhej svetovej vojny, ktoré neboli na očiach tak (myslím koncentračné tábory, nie zákazy v mestách), ako trebárs bombardovanie alebo hlad, je mojim prvoradým hodnotiacim merítkom. ()
Naprosto geniální filmové dílo! Způsob jakým Radok sděluje zkušenost z Terezína je pro českou kinematografii jistě převratný. Pod vlivem německého expresionismu Radok vytváří syrovou výpoveď o Holocaustu, která ve světě v té době neměla obdoby. Prolínáním příběhu s propagandistickými záběry na AH a pochody nacistů umocňuje tísnovou atmosféru příběhu a naopak mašinérii ideologie. ()
Pomerne krátko po skončení druhej svetovej vojny, sa nakrútil pôsobivý československý snímok ( rok - 1949 ), českého režiséra Alfréda Radoka, ktorý sa venuje téme - HOLOCAUST, je vôbec prvým zárezom do tohto brutálneho predmetu, pričom, čítal som, že je porovnávaný kvalitatívne s Občanom Kaneom, ktorý vznikol len pár rokov predtým, ešte počas šialeného, nekontrolovateľného konfliktu, ktorý rozpútal nevídaný a neslýchaný HON na ŽIDOV, ktorí skončili v mnohých fabrikách na smrť, v koncentračných táboroch, odkiaľ už nehrozil návrat, hrozila predovšetkým systémová likvidácia. V „legendárnom Osvienčime” našťastie neskončila sympatická židovská doktorka Kaufmanová, ale tu, v tuzemskom Terezíne, kde sa vyskytovali najmä českí občania / ...Vôbec to neznamená, že si teraz môže otvoriť šampanské a oslavovať do rána ! Toto GHETTO - židovské sídlisko, slúžilo, ako zberný a tranzitný tábor, odkiaľ títo ľudia putovali do vyhladzovacích táborov. Hana Kaufmannová je v zmiešanom manželstve s doktorom Burešom, ktorý taktiež poriadne riskuje. Prostredníctvom týchto dvoch postáv sledujem iné, ďalšie, ktoré sú obkolesené nimi, sú v naprostom strachu - každú minútu sa obávajú o svoj život. Autentickosť snímku je znásobená aj tým, že sa miesi s dokumentom, kde sú nacistickí pohlavári, čo sa prelína s hraným filmom, a tak spojením týchto dvoch filmových zložiek, je pocit beznádeje, ešte oveľa väčší. Nezdá sa mi skoro pristúpiť k takejto citlivej zobrazovanej UDALOSTI, pretože za čerstvosti, ako napríklad film UNITED 93, z roku 2006, sa po piatich rokoch venoval teroristickému útoku, z 11. septembra 2001, je výsledok tak strhujúci, že som býval zavalený slzami, zdalo sa mi to strašne reálne, akoby to ešte vôbec nevyprchalo, a práve tá “NOVOTA” , činí z Ďalekej cesty - aj v súčastnosti, stále nadčasový film, ktorý je brilantne spracovaný, a 100 % si zaslúži byť porovnávaný so CITIZEN KANE. Kľudne poviem : „Trebárs sa nakrútil jeden z najlepších filmov, venujúci sa hrôzostrašnej myšlienke : HOLOCAUSTu” . Pridávam si toto neobyčajné filmové dielo, medzi obľúbené, skoro zabudnuté skvosty, zo 40. rokov, 20. storočia !!! ()
Galerie (42)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (9)
- Film byl v roce 2019 digitálně restaurován Národním filmovým archivem ve studiích Universal Production Partners a Soundsquare v Praze. (Zdroj: Filmový přehled)
- Film byl krátkou dobu promítán v mimopražských kinech. Následně byl stažen z kin a zakázán, takže neměl šanci na komerční úspěch a málokdo ho viděl. Dlouhou dobu byl "v trezoru", přesto je dnes považován za jedno z největších českých děl. (Rosana)
- Velká část dokumentárních záznamů pochází z filmu Triumf vůle (1935). (NinadeL)
Reklama