Stříbrný vítr

"V Boha nevěřím a ženská už mě dostala!" - Tak hučel vítr v dobách dekadentních -"Krásné je to!" -"Každej ví svý." Na léta padesátá závan trochu jiného nadšení mládí, trochu jinačí svoboda septimánského zvrhlíka pod dozorem katechety. A s Ančou ? S tou je to vždycky těžký. "To je faleš, to se nemůže brát za štěstí." (31.10.2012)

Stříbrný vítr jako film je adaptací Krškova života (a se Šrámkem se dost míjí, estetizuje si ho, přitom to byl drsný hoch - nehledě na to, že u Šrámka jsou postavy ve věku cca 15 až 16 let, u Kršky jsou tak kolem maturity), k níž využil Šrámkovu prózu, která lavíruje mezi doznívajícím anarchismem a nastupujícím vitalismem (s odkazy na Šrámkova oblíbeného Turgeněva). Kromě toho Šrámkův román je sexuální ve smyslu dívání se na ženské různého typu, naopak Krška před ženami utíká. Přesto film vnímám jako zajímavé vidění přelomu 19. a 20. století, byť se mi dnešní optikou zdá, že se Krška Šrámka předělává do Moderní revue a takový Nový kult je mu víc než vzdálený. (14.08.2018)

Václav Krška byl starej poeta a tohle je jeho nejznámější a asi nejlepší film. Študent Radkin je fascinován tím, čemu on a jeho profesor říká stříbrný vítr. Vpodstatě se jedná o zdivočelý stav myslí, který zažívá každý mladý chlap, s tím, že Radkin to má o to horší že se narodil do špatné doby, zapšklým rodičům a vyučují ho vyloženě despotičtí profesoři (až samozřejmě na jednoho). tento krutý svět dospělých však Radkin kompenzuje návštěvami bordelů, psaním básniček a poetickým flákáním s kamarády. Kdyby někdo točil Stříbrný vítr dnes, dopadlo by to jistě katastrofálně, ale Krška měl pro tento žánr vyloženě cit a do rolí obsadil i výborné herce v čele s Edou Cupákem (který si tu roli fakt asi užil..ehm), který válel opravdu znamenitě a jeho úlohu mu věříte na 200%. Vskutku poetické dílko. (27.10.2012)

Já jsem se musel smát. Tenhle film byl snad starý už v době, kdy ho natočili. Nepamatuju si, že by takové staromilství z jiného díla tolik čišelo. Šustí to papírem, popsaným kýčovitými básničkami. Eduard je jedním z mých nejoblíbenějších herců a nejlepší dabér, v tomhle dílku ale hoří úplně všechno. Připadalo mi to hloupé, nanicovaté, a dokonce i lehce uzívaný Měsíc nad řekou, jenž je v souvislostech s Krškovým dílem a spoluprací s Cupákem nejčastěji zmiňován, je proti tomu dramatická hra s vybroušenými dialogy, latentním erotičnem a skvělým herectvím Dany Medřické. Tady mě zaujal jen divoký výraz Ilji Racka, jenž je tak mladý, že skoro není k poznání (podobné lze říct i o Vinklářovi). Líbil se mi vypravěč Höger a voják Kopecký, ale nejvíc ze všech mladý Otto Lackovič.Skoda, že film nemá spád a akčnost posledních 20 minut, to by bylo za 4*. (02.01.2018)

Naozaj je to taký lyrický, básnický, teplučký filmík, čo vlastne náramne vyhovovalo k obsadeniu Cupáka, ktorý by dnes bol určite tvárou nejakého toho gay pridu. Ono ťažko veriť v romantický film, keď hlavný herec je od prvého výrazu na opačnom brehu sexuálneho razenia. Na druhej strane to bola životná rola Jany Rybářovej, ktorá hrala vlastne samú seba. Zraniteľná, vnútorne rozpoltená, občas tak maniodepresívne nadšená. To odhalil tento film, jej denníky a nešťastie aj tragická samovražda 2 roky po natočení Strieborného vetra. (17.03.2020)