...a Bůh stvořil ženu

Film jsem zhlédl už kdysi před lety, ale skoro kompletně jsem ho zapomněl. Novou možnost vidět ho v telce - byť v českém dabingu - jsem si proto nenechal ujít. A velice příjemně mě překvapilo, že ten film je mnohem lepší, než jsem měl za to. Dokonce mi trochu (těmi sociálními a rodinnými motivy) připomněl o 4 roky mladší snímek L. Viscontiho Rocco a jeho bratři, což je pro Vadima - kterého jsem si nikdy moc nepovažoval - více než slušná poklona. V jistém smyslu je to jednoduchý, až pitomoučký film, natočený na míru Bardotce - ona je zde ovšem skutečně tak úchvatná, že se vůbec nelze divit tomu humbuku, který tehdy kolem ní panoval. A sledovat každý záběr na tu roztomile vyprsenou krasotinku je vážně radost - celý film díky ní i po letech doslova sálá neuvěřitelnou sexuální energií (navzdory tomu, že je to velice cudná podívaná, kde skoro nic není vidět). A to ještě minimálně půlku z toho zabil český dabing, byť Jitka Ježková má pochopitelně krásný hlásek a poslouchá se jedna radost, ale na originál to stejně nemá - stačí si najít na YouTube libovolnou scénu v původním znění, a hned koukáte na úplně jiný film, kterému mluvená francouzština dodává neobyčejný půvab, vznešenost (až jakousi aristokratičnost) a dramatičnost, které bohužel v české verzi zcela chybí. Za sebe nemám problém napsat, že mě zjev BB v tomto filmu zcela uchvátil, a že je to současně mnohem lepší film, než by se mohlo zdát ze zdejšího nízkého hodnocení. A ještě jedna myšlenka se při sledování neobytně drala do vědomí - strašlivá a nekonečná lítost nad tím, že nemáme moře. Skoro si až myslím, že (ne)přístup k moři hraje v psychologii jednotlivých národů větší význam, než by se mohlo zdát, a tento film mi to jenom potvrdil - bezstarostná letní atmosféra St. Tropez jen podtrhuje báječný dojem z celé té letité podívané, která i po téměř 60 letech stojí stále za vidění. (20.07.2014)

Ve své době odvážný a průrazný snímek, jdoucí velkoryse za hranice běžné a tehdy až dusivé v tomto případě katolické prudérie. Doba, kdy plnoletost nastávala ukončeným 21. rokem života, je dnes stejně nepředstavitelná jako potvrzení lékaře o nenarušeném panenství, vyžádaném místně příslušným biskupstvím. Brigitte Bardotová, zápolící se svou krásou a pubertou se dostává do soukolí, která znají jen tzv. krásné ženy. Oddává se své bouřlivé smyslnosti, ale zcela postrádá schopnost jejího spekulativního pekuniárního zhodnocení, ačkoliv ji v tehdy zapadlém Saint-Tropez má doslova na talíři. Že ve filmu zahajuje svou dráhu jiná mimořádná osobnost francouzské a světové kinematografie hraného filmu, Jean-Louis Trintignant, jakoby míjela všechny komentátory tohoto filmu. Mladík, který se rve o svůj cit, a postupně tak ke zralosti přivádí nejen sebe, ale i svou ženu, která mu tak trochu nečekaně spadla z nebes k nohám, si vede překvapivě zrale a mužně. Ano, i v této době se dospívalo ještě rychle, rozhodně dříve a rychleji než dnes. Závěrečná scéna, v níž vrací svou dívčí ženu do skutečnosti, je triviální jen zdánlivě. Ve skutečnosti je to vítězství mládí a zodpovědnosti nad plochou konvencí, kalkulujícím ideálem žití i nejstarším bratrem, který naopak v této situaci lidsky i rodinně fatálně selhal. Vadimův film je poprávu považován za jeden z důležitých kaménků laviny-vlny rodící se moderní kinematografie hraného filmu, vlny, která nás dělí od někdejšího sentimentalizujícího zvukového filmu třicátých a čtyřicátých let minulého století. (29.12.2010)

Drama o krásné ženě (mladičká a svůdná Brigitt Bardot), která dokáže pořádně zamotat hlavu nejednomu muži a o tom, jaký pohled měli filmaři na ženu v padesátých letech (ukaž sílu a žena se podvolí). Nikterak zajímavý snímek trpí pomalým tempem, neboť téměř nemá co vyprávět a jen Brigitte Bardot udržuje stálou divákovu pozornost. (05.10.2006)

Od tohoto filmu jsem neměl veliké očekávání a příjemně překvapil. Čekal jsem lacinou romantiku s prezentací tělesných předností slavné BB. Ty ženské vnady tam byly, ale kupodivu příběh byl vážný. Člověk tak mohl sledovat, že mít pěkný vzhled a líbit se, je kolikrát pro ženu zničující. A to ne jen pro ní, ale i přátele, široké okolí a rodinu. Když Michele požádal svůdnou Juliette o ruku a ona souhlasila, hned v tom byl cítit malér a film byl od té chvíle vlastně jen napínavé očekávání neodvratného. Takovou čertici nemohl Michele nikdy uhlídat a nutno dodat, že ona sebe taky ne. Přemíra její sexuality dávala od začátku vědět, že nemůže být ženou jednoho muže. Její nespoutanost a drzost od začátku nabourávala možnosti rodinné idylky a kontrastovala se stereotypním životem v zajetých kolejích puritánské společnosti. Překvapivý závěr, kdy dovršení konečné tragédie odvrátil člověk, od kterého bychom to čekali asi nejméně, je jednoznačné plus a skvělé zakončení. Eric Carradin jediný znal celé pozadí věci. Ačkoli se profiloval v ději od začátku jako jednoznačný „záporák“, cosi se v něm pohnulo. On jediný mohl pochopit situaci a střízlivě ji vyhodnotit. Snad konečně pocítil vlastní vinu a svým konečným činem se pokusil napravit, co spáchal. Tento film se stal po právu legendou. Není to jen přelomový snímek pro Brigitte Bardot, ale i filmová revoluce v náhledu na ženskou sexualitu. 78% (14.01.2011)

Mladinká Brigitte Bardotová zvládla roli svobodomyslné Juliette výborně, byla nesmírně sexy a moc jí to slušelo.. Její postupný přerod z divokého dítěte v dospělou ženu mě zaujal a vtáhnul.. Jean-Louis Trintignant v roli zamilovaného muže a posléze manžela báječný, moc se mi líbil.. Do třetice musím zmínit Curda Jürgense, byl skvělý a jeho postava velice zajímavá.. Únik před sirotčincem vstupem do manželství nebyl tak jednoduchý, jak by se mohl na první dobrou zdát.. (29.07.2021)