...a Bůh stvořil ženu

Pěkně vystavěný příběh, který má dymaniku, erotiku, půvab i dobře napsané a zahrané vedlejší postavy. Brigittino živočišné ženství srší energií a má svou přitažlivost i pro ženské publikum.                                                                                               Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (10.10.2015)

Předtucha sexuální revoluce šedesátých let aneb S vysavačem netančím. 1) Křečovitě melodramatické rozhovory i chabý děj nikoho v době vzniku filmu nezajímaly. Srdce se zastavovala a v ústech vysýchalo, když se 22letá Brigitte Bardotová, už čtyři roky žena režiséra a spoluscénáristy 28letého Rogera Vadima, vydala na procházku po jakési neznámé rybářské vesničce u Středozemního moře, Saint-Tropez. Když se pak ukázala v horké novince - bikinách (dosud zakázaných na plážích ve Španělsku, Portugalsku a Itálii), muži se náhle svíjeli, aby zamaskovali, co to s nimi dělá, zatímco ženy urychleně spěchaly do obchodů na hříšný nákup. 2) Brigitte byla fakt kočka. Mně se ale více líbil 26letý Jean-Louis Trintignant (Michel, který si Juliete vezme za ženu) v jedné ze svých prvních filmových rolí. (16.07.2014)

BB je opravdu božská, a navíc v sytých barvách let padesátých. V šedesátkách už to byl sexsymbol, zde prozatím nevinně vypadající dívka, ovšem se silně vyvinutým smyslem pro dráždění mužského oka. Samotný příběh je naivní, ale BB nepotřebuje silné scénáře (ikdyž v několika filmech později ukázala, že hrát umí), ji stačí vlnit se v rytmu samby, vlnit se v bocích a úspěch je zaručen. Prostě paráda... (13.01.2015)

"Budoucnost - to je vynález, co kazí přítomnost." Mladá holka se chce bavit, užívat si a motat klukům hlavy. To je jasný a tak se dneska točí svět. V padesátejch letech to ale nebylo tak jednoduchý. Prudérnost všude, poslušnost samozřejmostí a panenství podmínkou. A najednou se zjevila Juliette. Holka dnešní doby, která si šla užít dne  a nepřemýšlela o tom, jaký to bude mít zítra následky. Optikou tehdejší doby to musel být hrozně provokativní film. Já jsem si tedy užil každej provokativní pohyb Juliettiina těla a litoval jsem úplně všechny chlapy, který si připustila k tělu. Nechtěl bych být jedním z nich, mně stačilo se dívat. (23.12.2022)

Tak se mi zdá, že jsem viděl jiný film než mnoho ostatních tady ("nemorální hrdinka", "házení žen do jednoho pytle"...). Nejdůležitější na celém filmu je přeci právě ta vyjímečnost hlavní hrdinky, to, že si dělá co chce bez ohledu na konvence a morálku, řídí se srdcem. Takto nebývaly zobrazovány ani mužské charaktery (maximálně nějací dandyovští podivíni). Podle mě je právě tady jeden z impulzů k celé té formální i obsahové svobodě nové vlny. Minimálně jakési předznamenání. Spontánní hrdinka, která se nevejde do mužských ani dobových představ o chování a to jak dokonale je ztvárněna. Jeden z filmů, jejichž síla je v jednotlivých scénách, a děj je až na dalším místě. Takto si představuji film postavený (pouze) na hlavním hrdinovi v tom dobrém slova smyslu. (02.04.2007)