Mužský rod, ženský rod

Godard je skoro za všech okolností velmi inspirativní, ať už objevuje slepé uličky, nebo nové vyjadřovací prostředky... nezajímavý je jen tehdy, když se snaží dělat do politiky...zde mu to občas taky trochu ujede (ačkoli chápu proč to dělal a o co mu šlo) a právě to činí jeho film na několika místech "ne-tak-nadčasový" jako je jeho zbytek... Vyjadřovat se k současnosti bylo nejspíš Godardovo motto, a o to úctyhodnější je, že mnohdy se mu (především v jeho starších filmech) daří vyjadřovat se i k dnešní současnosti... (27.12.2007)

Vlastně mám rád konverzační filmy a tenhle měl o čem povídat, skvěle pojednává o době a o tom, jaké bylo smýšlení mladých, ale nic to nemění na tom, že mě Godard nedokázal až tak oslovit. Přesto ukazuje, že jsou možnosti filmu skutečně široké, záleží jen na tvůrci, jak celé natáčení pojme. Tohle je velmi osobní. (06.11.2014)

Kritici radi priraďujú mnohým filmom prídomok bezdejový, ale asi iba vtedy, ak nevideli ešte Mužský rod, ženský rod. Godard a Truffaut mali natoľko rozdielny štýl, že je vôbec prekvapivé, že sa podarilo zostaviť charakteristiku novej vlny. Zjednodušene by sa dalo povedať, že o francúzsku novú vlnu sa jedná vtedy, ak je prítomná postava hraná Jeanom Pierrom Leaudom a tá chce trtkať. Ale vážne. Godardov súputník je skôr Rainer Werner Fassbinder, najmä vďaka množstvu rýchlo spíchnutých filmov. U nemeckého génia prekvapí ucelenosť jeho takto natočených filmov, u experimentátora Godarda ich naliehavosť a anarchia. Mužský rod, ženský rod je čistá anarchia, je to akási hraná anketa v uliciach Paríža. Ale nie ankiet zasadených do deja, ale proste hraný film ako anketa, ako výpoveď o svojej dobe a ľuďoch ju tvoriacu. (17.12.2015)

Opět se nám dostává zkoumání vlivu všeprostupující ideologie nastupujícího konzumu 60. let na chování postav - mladého levičáka Léauda (dítě Marxe?) a mladičké, ale již v showbusinessu prorážející Chantal Goya (dítě Coca-Coly?). Sledování jejich sbližování a následného vzdalování (skvělá scéna hradby mezi Marxem a Colou, hradbou mezi ideálním produktem a realitou najdeme ke konci filmu při nahrávání desky v hudebním studiu), umožněné dobou; reflexe (a zvnitřnění?) probíhajících společenských procesů (vedoucí k jeho konci) u Léaudovy postavy, podané s typicky godarovským finesami - zejména sociologickým laděním v dlouhých záběrech dialogů jednotlivých figur (čímž předjímá své budoucí filmy, zejm. 2 ou 3 choses), samozřejmě osobitým střihem, nečekané "vpády" hudby atp., vše v přístupné a scelené narativní formě (čímž připomíná zase své předchozí filmy). (26.10.2013)

Pro mě zatím nejlepší, protože nejzábavnější Godard. Není tak formálně roztříštěný, působí soudržněji, ale přesto je neustále zajímavý, co se týče filmařských technik. Skvělý Léaud (a zejména jeho originální "nahazování" cigarety do úst), zajímavá "nová neznámá tvář" Chantal Goya a výborné absurdní scénky (přesto se tentokrát Godard drží poměrně v rámci realističnosti, což je pro mne další plus). Zaujme také umné propojení politiky a běžného života. Směrem ke konci Masculin, féminin malinko upadá, ale na pětku to v porovnání s dalšími režisérovými filmy vyjde. (13.02.2013)