Pravda

Oproti těm známějším filmům francouzského „Hitchcocka“ Henri-Georges Clouzota je „Pravda“ jen zřídka promítaným snímkem. Přitom v 60. letech patřil k nejnavštěvovanějším francouzským filmům a zaznamenal velký úspěch. Taktéž pro Brigitte Bardot, která zde byla poprvé uznána jako charakterová herečka. Perfekcionista Clouzot nám stejně jak už v dalších jeho snímcích představuje průměrného člověka, který v sobě skrývá potenciál dobra i zla a nakonec nikdy nedosáhne vytouženého cíle. V soudním procesu, který sledujeme se neochotní a ignorantní zástupci justičního systému předhánějí ve svých nabubřelých proslovech, místo aby se snažili odhalit pravdu v zoufalém činu jedné mladé ženy. Sexuální morálka a počestné soužití stáli tehdy na předních příčkách hodnot, takže Dominique je posléze pranýřována za život jaký vedla než za samotný zločin, který spáchala. Moc institucí je neomezená. (15.03.2010)

Na pranýř postaveno mládí a krása Dominique, která ve víru vášně zabila svého milence. V soudním procesu se probírá celý její život, večery plné flámů a nevázaného života s přáteli, seznámení s Gilbertem, jejich láska i první hádky a žárlivé výstupy. Žalobce je zlý a nenávistný muž, obhájce je laskavý a jemný. Porotci vidí hlavně dívčinu krásu, ženy závidí, muži slintají touhou. V postavě Dominique je vlastně u soudu celá francouzská mládež 60. let, která bojovala za svobodu a volnou lásku. (25.06.2020)

Súdna dráma, ktorá môže mnohých dnešných divákov odradiť pomerne naivným pohľadom na morálku, dnes sme predsa už len niekde inde a výčitky na súde smerom ku kaviarenskému povaľačstvu pôsobia skrátka smiešne, až trápne. Každopádne Clouzot je Clouzot a z inak jednoduchého melodramatického príbehu nešťastnej lásky robí zaujímavú polemiku o podstate pravdy. V priamom prenose sledujeme súdny proces a v rámci neho si môžeme prostredníctvom retrospektív skladať celkovú mozaiku zločinu. A zároveň zisťovať, že žiadna rekonštrukcia, ani súdny proces nedokáže pravdu stopercentne sprostredkovať. Možno najlepšia úloha Brigitte Bardot v jej kariére, i keď nie príliš známa. (29.05.2020)

Další mylný předpoklad a předsudek si teď můžu škrtnout. Brigitte Bardot rozhodně nebyla jen vyprázdněný sexsymbol , ale i skvělá charakterní herečka, Pravda toho budiž důkazem.  Dobové soudní drama může některým připadat na první pohled  zastaralé, ale bude to jen zastřený pohled ignorantův.   Společnost dnes řeší jiná témata, leč falešná morálka a moralizování je lidskému plémě vlastní a vymýtit se jej vůbec nedaří.  Máme tu pravdu společenskou, mravokárnou, kde nemravná dívka zavraždí svého bezúhonného a ctnostného milence a.... další případ, prosím. Proti ní však stojí pravda lidská, pravda jednotlivců, pravda, jež je ovlivněna city, emocemi, touhami, ideály, ale i sebeklamem či nedostatkem vlastní vůle, pravda mužská, pravda ženská, pravda sobecká...  Clouzot ukazuje obě (či lépe všechny) tváře  té pravdy, třeba kontrast mezi sestrami Annie, krásnou, tmavovlasou, cílevědomou, pracovitou a ctnostnou  a Dominique, živočišnou, nemravnou, nestydatou, svobodomyslnou a bezzásadovou.   Film o svobodě, lásce a možná i smyslu našeho bytí. A má v životě  vlastně nějaký význam definovat pravdu? (29.09.2022)

Súdna dráma síce rozpráva o jednej vražde, ale zameriava sa na nosnú myšlienku hľadania pravdy. Niet pochýb, že sa stal zločin, tvorcovia predkladajú divákovi v retrospektívach celé pozadie zločinu. Prekvapením je výkon Brigitte Bardot, jej herecká kariéra bola predsa len vyplnená postavami naivných hlúpučkých žien a o herectve pri všetkej úcte nebolo reči. V tomto filme v podstate nezmizne z plátna, a pod vedením skúseného filmára Clouzota sa vypäla k skvelému výkonu. (31.01.2021)