Nákaza

Od Sodenbergha jsem čekal leccos a nemůžu říct, že by mě zklamal. Contagion je napínavý film… asi 3/4 své délky snímek nenudí, má hodně zajímavé (a uvěřitelné!) téma, jenže tu poslední 1/4 film jakoby zvolní. Samotný konec, kdy nám ukážou, odkud nákaza vlastně přišla, sice potěšil, ale upřímně, když film začne v druhý den nákazy, tak nějak už tušíte, že až na konci nám odhalí "tak takhle děti, jsem potkal vaši matku… teda, začala nákaza”… :-) Ale jinak je film super, já se bavil slušně a až na ten protahovaný konec nemám co vytknout. 80 %. (30.01.2012)

No prosím, a mně se bude pořád někdo divit, že mám hrůzu z MHD, nechytám se tam žádných tyčí a každý pokašlávající člověk mě děsí, a že si ruce myju důkladněji než lékař před vstupem na operační sál. Všechna čest, Stevene Soderberghu, tohle se vám povedlo. Virus číhá za každým rohem, z obyčejného podání ruky nebo použití platební karty se stává smrtelné nebezpečí, desítky, stovky, tisíce a statisíce lidí umírají... A mě to nenudí. Nákaza je vlastně klasický film katastrofického střihu, jakých dříve vznikala velká spousta. Stejně jako Když se čas naplnil, Skleněné peklo, Roj a další je i tenhle snímek plný známých tváří, co jednak (pochopitelně) lákají diváky, ale zároveň prokazují medvědí službu scénáři. Díky jejich představitelům nás totiž zajímají i ty postavy, jež by jinak byly úplně obyčejné, a také je vlastně jedno, že žádná z nich není postavou hlavní. Děj, který se vyvíjí podle očekávaného vzorečku (nákaza-umírání-protilátka-otazník), vypadá sice všedně, ale zároveň působí příjemně dramaticky a díky jaksi chladné a znepokojivé režii, kameře a hudbě i tak nějak těžce. Velká škoda, že Nákaza není delší alespoň o půl hodiny. Propracovanosti příběhu i postavám by to určitě prospělo a film by se snad zbavil i toho poněkud uspěchaného závěru. Jinak není co vytknout. (18.02.2012)

Ne ani na opakovaný shlédnutí mě to nesedlo. Jakž takž šokantní začátek a pak už do nás po zbytek filmu hustí jenom samý statistiky typu : den tolik a tolik mrtvých tolik a tolik, až jsem u toho usínal. Postavy nezajímavý. Damon po fatální ztrátě pak v druhý půlce úplně v pohodě. Ne fakt nebrat a je fuk jak aktuální to teď je.20% (19.03.2020)

Stále přemýšlím nad tím, co jsem vlastně čekala a zjišťuji, že jsem nejspíše dostala přesně to, co jsem čekala. Tohle téma by asi lépe natočit nešlo. Soderberghova režie je skvělá, neztrácí na tempu a především v první polovině filmu se mi nejvíce líbil jeho důraz na všechny drobnosti, každý dotek je zde životně důležitý a vše do sebe zapadá. Největším lákadlem filmu je samozřejmě hvězdné obsazení, ale žádný herec zde nevyniká nad druhým, jednoduše k tomu nedostane prostor. Přes všechny tyto kvality mě však film nechal úplně chladnou. Při sledování jsem necítila vůbec nic, bylo mi jedno postav a bylo mi i jedno, jak to vlastně skončí. To je můj největší problém s tímto filmem. Shrnula bych to takto. Řemeslně skvěle odvedená práce, ale nic víc. Lepší 3* (20.10.2011)

Nákaza není jen tak ledajaký film. Je to spíš film velmi prorocký, neboť ukazuje zásadní rozdíl mezi 20. a 21. stoletím, který by se dal charakterizovat i jako rozdíl mezi macro a micro strukturami. Jestliže přicházelo ve 20. století největší nebezpečí s jadernou katastrofou a největší úspěch s přistáním člověka na Měsíci (podle mě to nejtitánštější, co kdy lidé dokázali), ve 21. století se přesunujeme do micro struktur: největší nebezpečí skýtají biologické zbraně a kyberútoky hackerů a největší úspěch přistání s nanoboty v lidském těle, jak o tom referují Tata Bojs v Léčiteli. Po stovky let označovala Velká čínská zeď stavbu z cihel a kvádrů; dneska označuje firewall hlídající čínský přístup k internetu. Tématem číslo jedna zkrátka už nejsou velkolepé výbuchy a jaderné hřiby, ale, jak naznačuje Nákaza, spíš malý nebezpečný breberky v podobě biologických zbraní – doslova nepřítel bez tváře, skrytý a nevyzpytatelný. Odsud vidíme, proč byl teroristický útok na věže WTC a jejich následné zřícení v září 2001 spíše posledním spektakulárním dozvukem válek dvacátého století, než aby předjímal charakter válek století jedenadvacátého. Očekává nás totiž něco nepoměrně zlověstnějšího: hrozba „imateriální“ války provázené neviditelným útokem – viry, jedy, které mohou být všude a nikde. Na úrovni zjevné materiální reality se nic zvláštního neděje, žádné velké exploze, a přece se důvěrně známý vesmír hroutí, živo se rozpadá. Vstupujeme do nové éry paranoidního válčení, ve kterém bude největší problém představovat identifikace nepřítele a jeho zbraní. Nakonec přesun od čitelných macro struktur k nevyzpytatelným micro strukturám kopíruje i přechod od newtonovské fyziky ke kvantové teorii: jakkoliv je kvantová teorie nejúspěšnější teorií, kterou kdy lidská mysl vytvořila, je vybudovaná na vratkých základech náhody, štěstí a pravděpodobnosti. Na rozdíl od newtonovské teorie, dávající jasné, jednoznačné výsledky pro pohyb, umí kvantová teorie udávat jen pravděpodobnost. Tento rozdíl mezi oběma stoletími bude mít zásadní vliv i na kinematografii, jelikož biologické zbraně nebo kyberútoky nejsou tak vizuálně atraktivní jako výbuchy atomovek nebo ekologické hrozby. Jak pronese jedna z postav v Nákaze: virus je příliš malý na to, aby ho zachytila kamera. Soderbergh se s tímto omezením a současně výzvou pro kinematografii vypořádal velmi dobře. Otázka zní, jak se na tomto poli povede ostatním filmařům. (23.01.2012)