Submarino

Až se zase jednou budete koupat v sebelítosti, obviňovat své okolí, jak vám nerozumí, a ujišťovat se, jakou máte v životě smůlu, pusťte si Submarino. Dětství dvou bratrů je poznamenané tragickou událostí a pak už to s nimi jde od desíti k pěti. Jakýkoli pokus posunout se dál končí ještě větším průšvihem už proto, že zkratky vypadají lákavě a rizika se zdají být přijatelná. Submarino je pesimistické, nesentimentální, seversky drsně odtažité a nevlídné. Převládá pocit opuštěnosti a ztráty životní perspektivy. Celkový dojem: 75 %. (20.10.2018)

Ohrožování dítěte, alkoholismus, drogová závislost, duševní choroby a rodičovské selhání, mimo jiné tohle vám nabídne film Submarino, který z velké části zachycuje utrpení hlavních postav. Vinterberg zakládá jádro filmu na charakterech, které se topí ve svém ponurném životě. Časové posuny v příběhu jsou tak subtilní a elegantní, že přechod je jakousi organickou součástí příběhu. A musím říct, že cítím podobnost s filmem Biutiful, který jsem nedávno viděl. Ne tak zcela příběhem, ale postavami a hlavně dávkou ponurnosti. Thomas Vinterberg dosáhl svého vrcholu. (13.02.2011)

Skvělé drama po všech stránkách. Minimalistické herectví, mrazivá a smutná atmosféra z filmu srší a MINI SPOILER: neštastný konec je, jak už to u dánských dramat bývá, podmínkou. Skvělý casting dětských herců, kteří jsou svým dospělým verzím skutečně podobní. Sumbarino sice není tak intenzivní a drásavé drama jako Hon nebo Rodinná oslava, ale stále se jedná o nadprůměrné a dobré drama z dánské školy. Rozhodně se vyplatí vidět ;) (21.10.2012)

Život je jeden z najťažších. Zničený ho môžte mať aj v takej ekonomicky zabezpečenej krajine, akou je Dánsko. Rodina a vzťahy sú totiž o niečom inom a podliehajú iným zákonitostiam. No a o otázke rodiny v modernej spoločnosti asi aj Vinterbergov film bude. Možno sa scenár zakladá na niekom, koho autor predlohy osobne pozná, alebo vychádza z príbehu, ktorý mu niekto rozprával, pripadá mi, že si toto niekto len tak nevyfabuluje. Film sa venuje obom bratom rovnomerne a vždy im venuje dostatočné množstvo času, neprestiháva medzi ich životmi paralelne po niekoľkých scénach a mne to vyhovovalo. Na pravidlá Dogmy zabudnite, toto je starostlivo naaranžovaný festivalový biják, navyše divácky vďaka postavám a zrozumiteľnosti celkom príťažlivý. (09.10.2016)

Když už se to všechno sype, Seveřané ještě přihodí pod kotel. Dva bratři. Už v dětství spadli do propasti. A horko těžko se sápou ven. V citové i sociální propasti, nutno podotknout. Matka těžká alkoholička, péče o nejmladšího bratra skončí tragédií. Po letech, osamocení, bez světlých zítřků se setkávají. V depresivním sychravém předměstí Kodaně jeden bojuje s démony pomocí chlastu a vybíjením se v posilovně nebo v posteli sousedky, druhý, ač sám vychovává syna, těžce ujíždí na drogách. Současnost staršího tvoří první polovinu filmu jako jednotně vedená linie, pak přichází mladší bratr, nesouběžné vyprávění, jejich fyzické setkání i další prolnutí v drobných detailech chmurného děje. V roce 1995 se Thomas Vinterberg ponořil do dogmatického hloubání – vzešel z toho jeho nejlepší film, bezútěšná Rodinná oslava. Naposledy bodoval roku 2012 výtečným dramatem Hon. Mezitím ušel kus cesty, a ač mi jeho další výlety moc nesedly, Submarino tvoří výjimku. Jedinou výtku, pokud se můžu podělit, bych měl k četnosti pádů na hubu, až to hraničí s nepravděpodobností (samozřejmě můžeme navíc rýpat, že těžké dětství zdaleka nemusí znamenat celoživotní živoření na všech frontách). Závěrečný nádech nicméně hlavnímu hrdinovi musíme nic jiného, než přát. Brnkání na emoce mi nevadilo. Mez snesitelnosti nebo kýče tvůrci nepřesáhnou nikdy. Mistru Vinterbergovi navíc musíme vyseknout poklonu za vedení herců. Excelují do jednoho, i když učaruje hlavně výbušný zjev zoufalce Jakoba Cedergrena. Solidní čtyři hvězdy!! (21.11.2014)