Srbský film

„To je film!“ Tak to dopadne, když vyžilý forvard Crvene Pornozvezdy Bělehrad odmítne jít na desítku. Scházel už jen Radovan Karadžič análně penetrující držadlem rakety Head Novaka Djokoviče.. Vzdáleně to připomínalo druhou půlku Lost Highway, nicméně perverzní povrch dálnice srbského Dina Velveta dává zapomenout na to, co je pod ní a celá komunikace tak končí někde v myšlenkové pustině, kde jsou jen pichlavé kaktusy kontroverze. Máme Srbsko, potažmo celý Balkán, či východní Evropu litovat za současný "fašismus politické korektnosti", související cenzuru, sociální stigmata občanské války, slepé upnutí se na vůdce a zaprodanost západu? Má vůbec Srdjan Spasolinijevič vzhledem ke své rodinné příslušnosti "mandát" točit něco s takovým vyzněním? Jediné, co vím jistě, je to, že komu se od třicáté minuty a dále postavil, ten by měl ihned zajít do kuchyně, vzít si nůž na krájení chleba a udělat se svým nádobíčkem to, co kdysi Rimmerovi udělal Alexandr Veliký.. (28.08.2012)

Tento film nie je ani tak nechutny, ako skor absolutne deprimujuci a vzbudzujuci vo vas pocity typu: Preboha, v akom zvratenom svete to zijeme?. To si povedzme hned na zaciatok. Ale na druhej strane musim skonstatovat, ze som cakala ovela, ovela vacsi hardcore, ktory nakoniec neprisiel, co som aj rada, pretoze takto som zvladla cely film bez ujmy na zdravi, hoci pri styroch scenach som si povedala, ze toto nie, to je uz prilis. A aby sme sa teda bavili o vypovednej a umeleckej hodnote... To je naozaj tazke, nikto z nas si z tohto filmu nazapamata fantasticku hudbu, skvelu pracu s kamerou, svetlom, sceneriami, ci vyborny vykon Sergeja Trifunovica alias Vukmira... Zapamatame si len ten drsny pribeh, a to doslovne od zaciatku do konca. A ked uz sme pri tom konci... Reziser nam da cez ksicht takeho facana, ze dovidenia. Zle sny z tohto filmu mat nebudem, ale rozhodne mam na dve, tri hodinky o com rozmyslat a pri tom rozmyslani si asi pustim Bambi :) (18.07.2010)

Ťažko subjektívne hodnotiť film, ktorého príbehové posolstvo je za všetkými medziami znesiteľnosti, ktorého hlavnou náplňou je čo najviac znechutiť a totálne zhovadiť ľudskú dôstojnosť. Neviem akej skupine divákov mal byť určený, snáď si tvorcovia mysleli, že sa v každom z nás kúsok zvrhlíka, bohužiaľ u mňa tým nezabodovali. Na zvrhlosti od Takashiho Miikeho ešte pristúpim, ale toto bolo veľa. Objektívne, hudobný podmaz a celá technická stránka filmu sa pohybovali tak v miernom nadštandarde, hviezdičky a percentá však neuvádzam, nechcem nikoho zavádzať. (18.12.2010)

Těžko hodnotit. Na jednu stranu si o tom můžeme myslet, že to mohl zplodit jen nějakej magor, na druhou stranu to můžeme brát jako film posunující hranici natočitelného dál. A že se tady k týhle druhý skupině řadí nejeden (úchylnej) uživatel. Mně ten film teda moc nenadchnul, tak 2/3 to je docela uspávající, nevzalo mě to a ani ta závěrečná "ostrá" třetina mě nijak nedostala. Co je moc, to je moc. Někteří uživatelé (ne všichni), co na to vypěli ódy, jsou dle jejich kometáře značně pošahaní, s takovejma individuama bych se znát teda nechtěl... 45% (02.05.2012)

Co je moc, to je moc! Už jsem viděl ledacos jako například lítaní hlav, ruce, nohy, střeva, krev a podobné věci. Ale toto opravdu ne! Horor je to parádní, protože je tak nechutný, že se nedivím odpadům které lidé dávají. Já odpad nedám, poněvadž mě tento film dostal do kolen, tím jak byl zpracován, hlavním hercem, co musel zažít a nechutností, co v sobě Srpski film má. Jen se divím, že to hlavní herec zahrál tak výborně, protože jen tak někdo by na to neměl žaludek zahrát takovou roli, ale zahrané je vše výborně! Čekal jsem amatérské zpracovaní, ale místo toho jsem byl mile překvapen. Po druhé se nepodívám, poněvadž nemám dva žaludky a nejsem tak silný člověk. Upřímně být v roli hlavního hrdiny na konci udělám to samé a nebo si ustřelím hlavu. Srpski film = brutalita, nechutnost, krutost, perverz a krev! 6/10 = 60% (15.01.2011)