Srbský film

Snuff s dějem, snuff v hávu antické tragédie. Silné, skvěle zahrané, vyhrocené jako máloco, překvapivě zcela neamatérské, řemeslně bezchybné, ale i tak bych to nikomu nikdy nedoporučil. Nikdy. Stejně tak jako bezpečně vím, že se na to již nikdy nepodívám. Nikdy. Ve své podstatě naprosto nehodnotitelné, protože co pár minut to oscilace po celé hodnotící stupnici od nefalšovaného nadšení, přes znechucení nad sebou sama, pohrdání tvůrci až po vyhlášení války Srbsku... PS: Krásně to vyjádřil Tim Anderson z Bloody Disgusting: "You don´t want to see Serbian Film. You just think you do." (25.07.2010)

Slyšela jsem to ze všech stran : Srbský film, pyčo !! To nevydejcháš !! Pobleješ se !! Kam se zvráceností na tohle, vy žlutý hrabete !! Atd. atd. každej to do mě valil a snažil se mě mermomocí dokopat, ať se na to podívám. Jenže já měla nějaký srby a jejich film kolosálně u píči, vůbec jsem na ten snímek neměla náladu a díky neustálému nucení do filmu, mě sral ještě dřív, než jsem ho viděla. Když po několika letech okolí konečně došlo, že si to nepustím a vzdal to se mnou i můj plyšovej pes, nastalo období klidu a já dokonce na tenhle film zapomněla. A teď, o devět let později sem se probudila do novýho dne, protáhla si tělo (nemyslím vnitřně) a najednou mi v hlavě blesklo, že bych se na tu srbovinu mohla podívat. A tak sem se na nejkontroverznější film všech dob a bla bla ba podívala. Dvě slova - Kolosální nuda. Jako nečekala sem kdoví jakej příběh, ale stárnoucí pornoherec Srdcař Todorovič mi byl i se svýma trampotama naprosto ukradenej a když se film rozhodl diváka mocně "šukovat" šukáním mimina, rozsekáním ženský při sexu nebo vypíchnutí oka čůrákem tak sem se válela na zemi mrtvá smíchy. Což znamená, že jsem buď absolutně labilní, nebo tahle parodie na cokoli mocně šukuje jen evropany. Tak tam prcal panenku no boooože a co jako? I se zeleným zákalem bylo poznat že to je panenka. Když si teď strčím do piči Barbie, výsledek bude úplně stejnej a můžu 100x tvrdit, že je to jako že mimi. A to péro v oku to už sem fakt vyprskla smíchy. Takže teď abych zkurvila den všem, co se devět let těšili, jak mě to vykolejí. Slovy Blbiše - Sorry jako :-D (24.10.2019)

Žádná velká kontroverze, ani šokantní balkánské video, které by mělo konzervativní diváky posadit na prdel, se nekoná. Spíš ukrutná nuda v módu lepšího amatérského snuffu, která v touze explicitně zobrazit vše, co hlavnímu hrdinovi přijde pod péro, vlastně přinese asi tolik, že vedle tohoto díla vypadá z mého pohledu i francouzský Martyrs jako promyšlená hororová epopej hodná učebnic. Hlavou mi vrtají tři otázky: a) jak je na tom režisérova hlava, b) co na to herci při točení, c) k čemu to celé? Ani na jednu nemám uspokojivou odpověď. Shit nehodný ani té zvýšené pozornosti, které se mu dostalo, natož tak lepšího hodnocení. PS: Závěr je parodie sama sebe, ve stylu krvavých gejzírů prvních filmů Petera Jacksona, fakt. :-) (04.08.2010)

Nelze jinak, než žasnout. Srpski film rozmetal bariéry stravitelného vkusu „pornografie“ a povýšil chlípnou zvrácenost na roveň avantgardního díla. Prolínající se sekvence z důrazností vybičují vjemy, až na sám vrchol; nejsem schopná odtrhnout zrak. Přerušení je citelně bolestivé, proto nepřestávej! Pulsující hudba s ostře nabroušenými hroty, zařezávajícím se jako skalpel do ochablého masa omámeného drogou podkresluje, až neúnosnou perverzitu. Lascivní výjevy sekundují s drásající brutalitou, která se narůstající intenzitou stává jakýmsi uměleckým výtvorem choré, přesto však geniální mysli. ---- Dodatečné vyjádření: určené těm, kteří jsou ochotni si tato slova, přečíst(případná odezva vítána). Neberme se tak vážně ! Tvůrci jistě nezamýšleli předhodit chtivým konzumentům jen syrovou, perverzní brutalitu(možná taky ano, to je na každém), která je vyjádřena formou pro mnohé „nestravitelnou“. Spíš lze vnímat Srpski film, jako účelovou provokaci, nebo také jako určitý mezník, či připomínku na „krutá zvěrstva“ páchaná na civilistech za války v dnes již rozdělené Jugoslávii. V prvé řadě by tato témata měla rozdmýchávat vášně! A ne, pohoršovat se nad postoji „některých uživatelů“ a poukazovat na míru úpadku jejich lidských hodnot, když, jen považte; jsou schopni shlédnout ukázku toho „nejodpornějšího“ co kdy Srbové vytvořili, bez znechucení, a ihned tento „škvár“ rezolutně neodsoudit. Neuvěřitelné! A ještě dalekosáhlejší troufalosti se dopouští, když nezatíženi předsudky vyjádří svůj osobní názor, což je jim naštěstí umožněno, za to díky. Tím, že preferuji žánr „horror“, tak se přece nestávám automaticky „degradovaným článkem čsfd“. Není to jen o neskrývané rivalitě, ale hlavně o vzájemné komunikaci, to především.(13. 8. 2010) (04.08.2010)

Přes veškerou svou kontroverznost se mnou Srpski film nehnul. Hojně komentovaná scéna s novorozencem je sice nechuť, jinak ale určená čistě pro odpuzující efekt; mnohem drsněji vyznívá ke konci filmu zjištění titulní postavy, do koho to vlastně strká péro. Závan něčeho jiného přijde až pár sekund před závěrečnými titulky - je fakt, že ať děláte cokoliv s kýmkoliv a jakkoliv, vždycky se najde někdo, kdo se tím bude dobře bavit. Pokud už jste na tenhle film narazili, doporučuji informační zhlédnutí. Nebo ne. (05.09.2010)