Májové hvězdy

(2x) Vzhledem k tomu, jak tragicky zasáhly události 2. světové války do osudů mnoha lidí, rodin, měst i celého národa po celém světe, asi se nesluší moc říkat o některých filmech zabývajících se touto tematikou, že jsou nádherné, byť mohou být sebedokonalejší, autenticky natočené, či umělecky kvalitné. Tady ale musím jednoduše napsat: je to NÁDHERNÝ FILM. Májové hvězdy jsou velice působivým koprodukčním snímkem sovětského režiséra Stanislava Rostockého, v pozdějších letech i dvakrát nominovaného na Oscara. Ve čtyřech, na sebe jemně navazujících povídkách se odehrávají více méně klidné, poeticky laděné útržky lidských osudů na konci války v květnu 1945. Byť to může někomu zavánět propagandou a každá povídka svým způsobem ukazuje oslavu přátelství mezi českým lidem a vojáky ze Sovětského svazu, vše se odehrává v poloze naprosto lidské a bez jakékoliv politiky. Úsměvná je romantická epizodka s krásnou mladou Janou Brejchovou a ruským vojákem v školní třídě, či závěrečná historka o první poválečné jízdě tramvají. Jako nejsilnější dějová linka se mi jeví příběh postavy Miloše Nedbala, s krásným pocitem z návratu z koncentračního táboře domů a následného zklamání po příchodě ze zjištění, že v jeho domě zůstal zabarikádovaný nacista. Film je doprovázený originální ruskou hudbou a zazní i jedna rusky zpívaná písnička o Praze. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (07.05.2017)

Pro mne jednoznačně šok. DVD jsem zakoupil v Levných knihách, které jej vydaly ve své edici - Filmy patří lidu. Z této edice jsem již viděl nejeden ,,skvost" z padesátých let a proto jsem od tohoto snímku čekal prosovětskou agitku na téma osvobození. Už jen ten název - Májové hvězdy... Nastalo však milé překvapení. Snímek je složen ze čtyř povídek, které se sebou nesouvisí, ale jsou velmi nenuceně propojeny, takže tvoří celistvý příběh. Již u té první jsem se podivoval nad zručným vykreslením postav a tím, že jsem se nechal dojmout. Druhý příběh s Janou Brejchovou mi definitivně otevřel oči a já jsem pochopil, že májové hvězdy jsou o něčem jiném než jsem čekal... Prakticky je zde obsaženo vše. První povídka je dojemná, druhá romanticko - poetická, třetí s dávkou napětí a čtvrtá vtipná. Seděla mi příjemně zvolená hudba i kupodivu sympatičtí ruští herci.... Zkrátka, jsem ohromen. Nenechte se zmást tupým popisem obsahu, který navíc proti všem zvyklostem řadu point vyzradí.... Ano. Jistě by se dalo filmu lecos vytknout - rudoarmějci vždy ve vyžehlených a čistých uniformách, poválečné tatrovky v úvodních záběrech na projíždějící kolony Rudé armády atd.. Navíc film měl asi hlavně sloužit k utužení přátelství mezi ČSSR a SSSR.... Vezmu - li to ale z té lidské stránky, tak jak na mne snímek zapůsobil, nemohu jinak než dát poctivé 4 rudé hvězdy! Ten film je opravdu o májových hvězdách, jen to -m- je malé. * * * * (23.11.2011)

Velmi zdařile natočený film. Režiséru Rostockému se podařilo citlivě spojit 4 příběhy. Komediálně laděný, jemný milostný, dramatický a dojemný příběh. Herecké výkony všech hlavních představitelů byly naprosto vyrovnané. Herecká milostná dvojice Tichonov - Brejchová se na dlouho staly pro mnohé představou mladé křehké lásky. (02.10.2006)

Popravdě, čekal jsem mnohem horší film jako úlitbu režimu a propagandistický kousek, který má zvýšit vadnoucí popularitu našeho sovětského vzoru. Zatímco jiné filmy z tohohle období, na které člověk vzpomíná s nostalgií, obvykle při novém zhlédnutí přinesou zklamání, tohle bylo snesitelné a s ohledem na dobu vzniku ještě dnes funkční. Pochopitelně tempo dnešních snímků je mnohem vyšší, taky některé detaily skřípou - takovému Miloši Nedbalovi bych nevěřil ani šest měsíců v Osvětimi, natož pak šestiletou anabázi po nacistických lágrech. Na druhou stranu kvalitní literární předloha Ludvíka Aškenázyho se nezapře a lyrická atmosféra filmu vytváří kontrast k dnešním užvaněným nevýrazným žánrovým snímkům. Celkový dojem: 50 %. (30.05.2011)

Začlenění do budovatelské edice LEVNÝCH KNIH (Filmy patří lidu) se v tomto případě viditelně minulo smyslem. Nepochybně se tu totiž jedná o jednu z nejzdařilejších koprodukcí naší filmové historie vůbec. Zařazení ruských herců nadaných velkou uměleckou erudicí i vlastní osobní zkušeností z Velké vlastenecké války (nikoliv náhodou se objevuje mezi melodiemi filmu slavnická hymnická SVATÁ VÁLKA či jinak POVSTAŇ ZEMĚ), jak ji symblizuje tehdy mladý Vjačeslav Tichonov, filmu a jeho autentičnosti jen prospělo. Milostné vzněty, vyměňované mezi Janou a Rukavičkinem, naznačují, že skutečná láska dnešní sex dalekosáhle - lidsky a v lidském rozměru mimo a nad někdejší pokrytecké puritánství - přesahuje. K ocenění je i nápis ve školní třídě, v němž se vedle Rudé armády objevuje i prvorepublikové masarykovské PRAVDA VÍTĚZÍ (cenzura musela mít obě oči víc než přivřené). Zajímavé jsou i některé nápady (náhodně přeskočivši jiskra na školním demontračním generátoru uvolňuje milostné napětí mezi začínající učitelkou a ruským ženistickým poručíkem). I způsob, jakým na sebe navazují jednotlivé povídky, je vynalézavý svým rámcem setkávání a míjení, jež pro poslední válečné dny bylo tak typické. Tramvaj, která projíždí čerstvě osvobozeným městem, úlevná radost tryskající snad z každého chodníku a ulice, mrtvý sovětskoruský voják nesmyslně umírající v prvních hodinách míru, konfrontace se světem odcházející První republiky (komisní Kreuzmannův řidič tramvaje, nádherná babička jinak neznámé Marty Májové i mladý pár z úvodní povídky), to všechno činí z HVĚZD dílo plně srovnatelné s legendární Vávrovou NĚMOU BARIKÁDOU, natočenou v období bezprostředně poválečném, či skvělým a nedoceňovaným Krejčíkovým VYŠŠÍM PRINCIPEM. Patosu, snad s výjimkou úvodní a současně i uzavírající scény na dětském parkovém pískovišti, je tu jako šafránu; totéž platí i optimistických tónech; dominuje civilní vedení herců a v pozadí cítíme tíhu povědomí krutých, nezvratných ztrát, s nimiž ti, kteří přežili válečné běsnění, už musí žít napořád po zbytek svých dnů. MÁJOVÉ HVĚZDY mají - máme-li je už nějak zařadit - kvality nesporně "trezorové" svým nadčasovým přesahem, který v sobě pro vnímavého diváka skrývají i dnes. (08.07.2011)