Jak jsem strávil tohle léto

Filmom z meteostanice na Čukotke nikdy nehovorím nie! Ostáva len dúfať, že keď sa už podarilo automatizovať všetky majáky, u meteorologických staníc sa to nestane nikdy! Inak by sme prišli o takéto príbehy, kde sa ukazuje dôležitosť komunikácie, empatie či schopnosti odhadnúť charakter blížneho svojho. Pravdou je, že mladíkovo správanie je také, že svedomitý vedúci by mu nezveril ani obsluhu automatického výťahu. A jeho sociálne schopnosti sú na úrovni vlkmi odchovaného dieťaťa. Bohužiaľ. (07.12.2020)

Prekvapenie, aj keď už samotný námet sluboval dosť. 3/4 filmu ide ako po masle, skvelé vykreslenie prostredia a celkom aj postáv. Iba "celkom" preto, pretože mladík je v poslednej 1/4 filmu dost divný a jeho správanie nie je ani v náznakoch vykreslené a teda predchádzalo mu. Menším mínusom je absencia hudby, ktorá by mi do toho dramatična velmi pasovala. Scenáristicky je film celkom zmáknutý, teda až na ten záver, režijne je to iba priemer (statická kamera, opakovanie sa tých istých uhlov záberov a pod). Každopádne odporúčam, už len kvôli originálnemu námetu a prostrediu. Hodnotenie: 80% (12.08.2013)

Pustina je vždycky těžká na psychiku, ať už ve dvou nebo ve skupině, po čase přijde ponorková nemoc, lidi si začnou lést na nervy. Jak říct nepříjemnou zprávu člověku, se kterými mám napjaté vztahy a který se začíná chovat podivně? Na ostrově, ze kterého se bez pomoci z venku není možné dostat? Jak zareaguje? (10.02.2015)

Opuštěný arktický ostrov je dějištěm malé psychologické války mez dvěma meteorology, na jejímž počátku je celkem banální strach z reakce na tragickou zprávu z pevniny. Poetická kamera Pavla Kostomarova rámuje roztržku záběry netečné severské přírody, které zesilují nepochopení a míjení obou aktérů. Lyrická složka kontrastuje s výbušnými zvraty v chování postav neschopných komunikace ve vyhrocené životní situaci. Popogrebského snímek svou pitoreskností, morbiditou i psychologickou propracovaností rozhodně patřil k nejlepším zážitkům letošního festivalu. [MFF KV 2010] (12.07.2010)

Dej do ruky flintu dvěma magorům a nech je, ať si hrají na druhou světovou. :-)) Film začíná hodně pomalu, dokonce až tak pomalu, že jsem měla chuť ho vypnout, nicméně nakonec jsem vydržela a dočkala se mikrodramatu dvou opuštěných osamělých chlapů. Nejdřív se chová jako blbec jenom mladý Paša, ale nakonec se ukáže, že je to nakažlivé a tak se k němu zmateně přidá i rozvážný Sergej. Nejspíš jim jdou ty širé pochmurné arktické pláně na hlavu. Film to snad není úplně špatný, co nám chtěl autor říct, jsem nakonec kupodivu pochopila, ale podruhé bych to už nedala. Je to zbytečně dlouhé a příběh sám je zpola vykonstuovaný, takže nejvíc zaujme kamera a pochmurné záběry na šedivou polární přírodu. To je ale málo, tohle vidíme v každém druhém neamerickém filmu. (06.05.2015)