Pan Wolodyjowski

Byla by to docela dobrá adaptace skvělého Sienkiewiczova románu, jenže to, co sráží film na kolena, jsou velmi špatně natočené a zahrané bojové scény, a šermířské souboje působí vyloženě trapně. Z filmu musely zmizet některé postavy (zejména mi chyběl můj oblíbenec pan Piwo), ale s tím už se tak nějak musí při adaptacích počítat. Největším kladem filmu je pan Zagloba Mieczyslawa Pawlikowskiho, který jakoby přešel z románu přímo do filmu. Jinak jsou herecké výkony celku ucházející. (08.05.2009)

Připouštím, že už v době, kdy jsem Sienkiewiczovu trilogii četla, jsem si pana Wolodyjowského nejvíce oblíbila. Navíc jsem v polské televizi zhlédla seriál, který jeho postavu více rozvíjí (asi mi pan Michal trošku evokuje Cyrana, ale to přišlo až později), každopádně, má oblíbená literární postava ožila. Polákům se vždy vytýká patriocismus a patos (za který mimochodem zaplatili za poslední války víc než bylo třeba), ale možná i díky tomu, že ve mně koluje, díky mé babičce Terezce, i polská krev, jsem na to hrdá. (05.05.2014)

Ač se jedná o třetí díl historické trilogie, Hoffman jej natočil jako první a je to poznat, jedná se o nejslabší článek. Lze jej srovnávat s Potopou, protože ta je k němu rokem vzniku nejblíže (první díl Ohněm a mečem vznikl až o 30 let později, samozřejmě s jinými technickými možnostmi natáčení). A v tomto srovnání je poznat, jak Hoffman postupně zraje. Zatímco Pan Wolodyjowski, který trvá 2,5 hodiny, obsahuje dost hluchých míst a občas jsem se opravdu neubránil sledování časomíry, pětihodinovou Potopu jsem absolvoval v napětí a "na jeden vrz" (a to jsem se začal dívat ve 21:30). Oproti Potopě se také nepříliš povedl scénář a finále filmu. Ukončení Wolodyjowského kariéry proběhne tak nějak mimochodem (za opravdové vyvrcholení se dá spíše považovat narážení na kůl ve dvou třetinách děje) a kdo nečetl Sienkiewiczowu trilogii (já naštěstí ano), nebude mu u některých postav moc jasná motivace k jejich činům (naproti tomu Potopa je dílem samostatně životným a vychutnají si ji i předlohou nepoznamenaní čtenáři). Po zhlédnutí celé trilogie bilancuji: Potopa*****, Ohněm a mečem****, Pan Wolodyjowski*** (07.08.2009)

Polské historické filmy mám rád. Je na nich vidět, jak moc mají Poláci rádi svou bohatou historii. I takový je Pan Wolodyjowski. Krásně natočený, výborné masové scény, dojem kazí jen některé okatě špatné souboje. Dolů s hodnocením jdu proto, že po celé dvě a půl hodiny se nepodařilo udržet nastolené tempo. Ze zfilmovaných Sienkiewiczových děl tak u mne vítězí Křižáci. Celkově lepší 3*. (08.10.2009)

Vlastenecký patos, teatrální herecké projevy, rytířská láska, masové scény, krásné kostýmy, špičkové šermířské souboje a dvě krásné Polky. I po těch letech si Pan Wolodyjowski uchovává jisté kouzlo a je to i díky atributům, které polský vlastenecký film zdobí dodnes. Ostatně pokud si pustíte Pana Wolodyjowskiho a Ohněm a mečem, nepřijde vám, že oba filmy dělí 30 let. Film o první šavli Polska mě sice nechytil za srdce tolik, jako když jsem ho před x lety viděl poprvé, avšak díky jisté dávce nostalgie jsem se bavil i dnes. 80% (18.11.2014)