Panství Downton

První řada ___ První díl: 95% ; Druhý díl: 80% ; Třetí díl: 85% ; Čtvrtý díl: 85% ; Pátý díl: 80% ; Šestý díl: 80% ; Sedmý díl: 90% Downton Abbey je drama bez konfliktu, takřka experiment. Důležité je, že seriál je to vyprázdněný, nikoli nedějový, i tu nejnicotnější maličkost dokáže nafouknout do rozměrů životní události. Vše úspěšně zasazeno do dobového kontextu, který se nezapomene připomenout. Lituji jen nedostatečně využité postavy Batese, která se v první díle hlásila o mnohé, později ale začíná být jasné, že plní hlavně funkci Mary Sue. Snad získá silnější postavení v budoucí řadě. Druhá řada ___ První díl: 70% ; Druhý díl: 60% ; Třetí díl: 70% ; Čtvrtý díl: 50% ; Pátý díl: 50% ; Šestý díl: 45% ; Sedmý díl: 85% ; Osmý díl: 75% Osudy postav se rozbíhají do všech stran, což způsobuje obrovské problémy v účinnosti vyprávění, které bylo v celku velmi spolehlivé. Zejména se ve snaze o emocionální odezvu cosi neustále oddaluje a protahuje. Jsme vědomě seznámeni se spoustou dílčích motivů, které se úspěšně hasí, aby se následně, třeba již v příští epizodě, objevily znovu a vyvrcholily v tragickou událost. Několik dílů je navíc opravdu diletantsky sestříháno (opět z neschopnosti prolnout více než tři souběžné linie). Prohraný boj s nepřiznanou melodramatičností ve stylu moderních amerických seriálů. Christmas Special 2011: 75% (15.03.2013)

52/52 Popularita tohoto seriálu je příliš velká na to, abych nebyla skeptická. Viděla jsem už mnohé velké dobové seriály, mezi ty nejlepší počítám Salón Eliott, který se nese v podobném duchu jako Upstairs, Downstairs, samozřejmě. Pro někoho, kdo si myslí, že v Downtonu objevil cosi nového, je to poněkud frapantní, ale když si odmyslím ten všeobecný hype, zůstane vcelku sledovatelná show o tom, co se děje nad schody a pod schody. Znovu si projdeme tím vývojem v britské společnosti po roce 1912 a pokud vydržíme, prožijeme i četná dobrodružství bouřlivých 20. let, která samozřejmě nebyla tak bouřlivá, jak by člověk doufal, že. Ale od toho máme zase jiné příběhy, situované mezi střední třídu nebo uměleckou smetánku kontinentální Evropy nebo Severní Ameriky. (18.02.2019)

Ošukán na panství Daun Tonda. Byla tma, mlha, sychravo, vracel jsem se z inseminace prasat v Essexu a zabloudil jsem. Z mlhy, která by se dala mrdat, jsem zaslechl rachotivý zvuk, který se postupně přibližoval. Najednou jsem už poznal zřetelné obrysy traktoru Zetor, posledního kousku svého druhu. Zarostlý muž se zastavil a já mu lámanou angličtinou vysvětlil, že jsem zabloudil. Přeměřil si mě pohledem a po chvíli pravil: "Nedaleko odtud je panství pana Tonyho. Rád Vás uvítá." Hbitě naskočil zpět do raritního kousku zemědělského stroje a já se vydal směrem, jaký mně ukázal. A skutečně, po asi dvou kilometrech se mlha rozplynula. A já jsem před sebou spatřil krásně se tyčící panství s obrovskou sochou ztopořeného čuráka uprostřed. Sídlo to bylo honosné, leč vyhlíželo divně. Zastavil jsem a najednou zezadu slyším kroky. Jakýsi lokaj mě pobídl, abych s ním vstoupil do dveří. Snad mně poskytnou nocleh, jídlo i pití. Vlídný pán Tonda na sebe nenechal dlouho čekat. V divném županu a ulíznutém účesu na mě působil zrovna tak divně jako kamenný výtvor venku. Dostalo se mně pití i jídla, co moje hrdlo pyjem netknuté ráčilo. Hodoval jsem, blaženě se usmíval, ale za půl hodiny moje idylka skončila. Snažil jsem si nevšímat pronikavých pohledů pána domu, který se mnou měl své plány. Sotva jsem pojedl, ochotný komoří mě uvedl nahoru do komnat, z nichž v jedné jsem měl přečkat noc. A skutečně. Komnata byla nádherná, sice žádné technologické vymoženosti neskýtala, ale byl jsem rád, že zalezu do peřin. Jen mně bylo divné, že mně komoří zamkl. Pomyslel jsem si, že je to asi zdejší zvyklost zamykat hosty na noc, aby je nikdo nerušil. Jen, co jsem si lehl, rozhostilo se všude ticho. Náhle zarachotil v zámku klíč a do pokoje vešli dva statní muži. Odvedli mě k Tonymu, který ošukával zdejší turisty. Anglický venkov ve mně zanechal negativní vzpomínku. Příště dejte před panství tabulku s označením Beware of Dick, abych věděl, do čeho jdu. 0% (24.07.2015)

první série --- Precizní příspěvek do žánru seriálových melodramat spojuje povrchnost kostýmních epopejí s precizně vystavěným moderním vyprávěním. Ačkoli příběhy zpravidla neobsahují žádné vyloženě dramatické konflikty či nervy drásající zvraty, vyprávění proměňuje nekonečné dialogové pasáže do série důmyslně gradujících sekvencí. Scénář přejímá postupy soudobých thrillerů s mnohočetnými deadliny a souběžně se vyvíjejícími liniemi, ale aplikuje je na v zásadě bezstarostný a titěrnými třenicemi prodchnutý život nižší šlechty a služebnictva. "Downton Abbey" představuje ideální průnik moderní aktualizace a tradičních postupů - na jednu stranu přichází se sofistikovaným vyprávěním, ale současně se drží osvědčených charakterových vzorců. Nicméně z ideologického hlediska se jedná o v zásadě proradně konzervativní dílo, které pohled na aristokracii zdánlivě zlehčuje a místy až zesměšňuje, ale současně idealizuje tvrdý třídní systém a prezentuje ho jako oporu společnosti - jakási sociální nerovnost s lidskou tváří. Prostě všichni kromě zavilého gaye a staropanenské megery se můžou přetrhnout, aby svým svatouškovským lordům a dámám udělali první poslední. A jak se mají všichni rádi a táhnou za jeden provat napříč sociální propastí. Prostě stejně jako si Východoevropané zpětně se slzou v oku idealizují komunismus ostalgickými projekty jako "Vyprávěj", tak i Angličané s kombinací klapek na oči a růžových brýlí oslavují život v systému sociální nerovnosti. ----- První série měla novum ve spojení kostýmního melodramatu s dobovým historickým kontextem, který dával konfliktům postav zdání naléhavosti. V druhé sérii přišla válka, která konečně do světa panského sídla vnesla osudovější problémy. Třetí série představuje návrat do zajetých kolejí, jenže mechanismy maskující precizní vykonstruovanost dialogů a dramaturgie už tentokrát nefungují. Líbezná fasáda je pryč a zůstává jen jedna velká habaďůra, která si sama svou vycizelovaností podráží nohy. S čtvrtou sérií již padá i veškerá předchozí midcultová noblesa a ke všem neduhům předchozí série se navíc přidává přímočaré soapoperové citové vydírání, když scénárista nechává hned několik postav (v čele s Annou, z níž se definitivně stala až sadisticky trýzněná figura) drasticky trpět, aby tím vytvořil zcela vágní zdání dramatičnosti, a babrá se v tom napříč všemi díly. ----- 1. série - 7/10, 2. série - 8/10, 3. série - 5/10, 4. série - 3/10, 5. série - 3/10, 6. série - 3/10 (02.12.2011)

Ve své podstatě je to klasická komorní britská záležitost odehrávající se v dobách velkých společenských událostí a změn, která je do značné míry postavena na vynikajícím herectví, krásném prostředí a typickém ostrovním humoru a jež dovoluje nahlédnout do spletitostí života členů jednoho šlechtického rodu a jejich služebnictva, do jejich zcela společných, ale také naprosto odlšných, starostí a radostí. A že je to vhled skutečně velice zajímavý a poutavý, poměrně věrohodně vykreslující propracované osudy obyvatel starého světa se všemi jejich klady, chybami, úspěchy a omyly, který se zdařile snaží ukázat, že i aristokraté byli a jsou jen pouhými lidmi jako jejich poddaní, kteří naopak mohli respektive mohou být často ještě více úzkoprsí než jejich páni nebo paní. Takto si představuji opravdovou historickou fresku, oživující svými barvami slávu epoch dávno minulých a umožňující v jejich atmosféře strávit alespoň chvilku svého drahoceného času. 100% (21.11.2013)