Havran

Hororová detektivka, která měla potenciál stát se buď naratologickou lahůdkou (převádění fikce v realitu a opačně), nebo brakovou ptákovinou roku (krvavé mordy, žena v ohrožení, chlastající protagonista). Nakonec jde jenom o úmorně mechanické hromadění motivů z děl E. A. Poea. Prostředkem k rozluštění záhady je samotný spisovatel, který detektivovi několikrát poradí, na co vrah tou kterou indicií naráží, aby pak pátrači společnými silami a s ohromující neomylností vydedukovali, kterým směrem pokračovat dál (zkratkovitost „logických“ vývodů v něčem připomíná Šifru mistra Leonarda). Hlavní dějová linie není náměty Poeových povídek protkána, jsou do ní jednoduše naházeny. Jedna poeovská narážka vytlačuje další, namísto toho, aby byly skládány do sebe a teprve ve výsledku vedly k dopadení vraha, čím padá potěcha z postupného odhalování pravdy. Ta se v závěru jednoduše zjeví. Každý převod Poeovy teorie do praxe je postavami nadto přiřazen ke konkrétnímu literárnímu počinu, někdy i s krátkou historickou explikací, takže se nemůžeme těšit ani z toho, že bychom sami poznávali, ze kterého zdroje tvůrci zrovna čerpají. Dynamická vazba mezi autorem a jeho dílem, kterým je zde vrah sám, nabízí přehršle nosných témat, z nichž ale scenáristé nedokázali žádné smysluplně rozpracovat. Nevytvářejí ani snahu mást nás možností, že by mohl vraždit samotný spisovatel, jehož vnitřní démoni jsou vinou křečovité, násilně implementované romantické podzápletky velmi krotké. Čím vrstevnatěji se scénář snaží Poea charakterizovat, tím méně je hrdina přesvědčivý, nejzábavnější je tudíž hned počáteční demo verze jízlivého a sebestředného alkoholika. Méně přímočarý přístup k zadání „film na motivy knih E. A. Poea“ naznačuje teprve závěrečný dialog, nastolující otázku, kdo je vlastně autor a kdo čtenář. Namísto promyšlené hry s vícero vypravěči, jejíž pravidla Poe mistrně ovládal, nám McTeigue nabízí jenom velmi neinvenční a málo temnou detektivku. S pár zbytečnými gore výpady a akčními scénami, jejichž přítomnost by omlouvala teprve mnohem výrazněji komiksová výtvarná stylizace (film chce vypadat trochu jako Ospalá díra, ale na postprodukční přibarvování obrázků už zřejmě nezůstaly peníze). 50% (23.04.2012)

Scena s kyvadlom a herci vo vedlajsich ulohach su fajn. Zvysok je tragedia. To, co tu predvadza John Cusack je nieco neskutocne (a nemyslim to pozitivne), reziser by sa mal vratit k noseniu kavy sestram wachowskim a scenaristi sa na pisanie vykaslat pre istotu uplne. Skoda totalne zabiteho vyborneho nametu 3/10 (13.07.2018)

Přehnaně kritizovaný, zatracovaný a podhodnocovaný film. Jistě, k nezapomenutelné genialitě to má hodně daleko (a že zápletka přesně takový zážitek slibovala!), ale zase tak hloupé a nepovedené to určitě také není. Navzdory délce to má celkem spád, hororově-detektivní atmosféra je vydařená (zhruba na úrovni Z PEKLA, akorát bez videoklipových hrátek), "kyvadlová" scéna je solidně gradované gore, Cusack mi nevadil a Luke Evans je dokonce výborný! Škoda, že scénář není tak sofistikovaný, jak by bylo záhodno, a že režie postrádá stylovější rukopis. Mohla vzniknout fascinující a výjimečná kombinace detektivního thrilleru a svérázného životopisného filmu, ale buďme rádi i za tu vcelku příjemnou jednorázovou žánrovku, která z toho nakonec vzešla. Byť má mizerný poslední záběr, následovaný podivnými a nevhodnými závěrečnými titulky. 60 - 70 % (09.08.2012)

Čekal jsem krá, krá kravinu a obvyklé holywoodské prznění a dostal jsem docela krá, krá krásný průřez Poeovými povídkami zaobalený do kulantního, temného napínače. Jen obsazení Honzy Hnusacka bylo krá, krá krapet neuvážené, protože je to krá, krá krajně nesympatický neherec, jenž předvádí svůj standardní výkon, jako by mu vrazili do zad krá, krá kramli a vodili ho po place. Ale krá, krá jebat. Na rozdíl od zdejších sebestředných kritiků se dokážu nad takovéto prkotiny povznést a kdo nesouhlasí s mým hodnocením, je zkrákrákrátka jako obvykle pěkný debil. Pardon, chtěl jsem říct, že si nevidí na špičku nosu. (01.08.2012)

Nevzrušivá šestáková detektivka s naprosto rutinní dějovou výstavbou vedle níž jsou i Andělé a démoni napínavou jízdou plnou překvapivých zvratů. A to už je co říct. McTeigue se při "adaptování" ambiciózního tématu, kde se má možnost prolínat fikce s realitou, vydává naprosto strnulou cestou k objasňování mysteriózní zápletky, kde se na sebe jen ledabyle vrší nahodilé motivy z Poeových knih. Vyšetřování případů de facto neexistuje, hrdinové jen mechanicky dělají to, co po nich vrah vyžaduje a poté se přesunou na další lokaci. Subjektivně nekonečné natahování divákova vedení a rezignace na jakékoliv logické vazby nezachrání ani John Cusack ve své "béčkové" variaci na drsnějšího Sherlocka (s nulovou porcí charismatu) a nudná romantická podzápletka. Scenáristická a stylistická bezradnost se také projevuje v žánrové nevyrovnanosti, kdy Havran chvílemi vypadá jako odlehčený Sherlock Holmes, poté přechází do psychologické detektivky jako Sedm a když zrovna nepřipomíná ani jedno z nich, vychrlí na diváka komiksovou stylizaci Z pekla nebo Sweeneyho Todda. Na to ovšem tvůrcům nezbyly peníze, takže kromě pár výživných gore scén, jde spíše o televizní procházení se "hallmarkovskými" lokacemi. Zkrátka zapomenutelná nuda s nulovou atmosférou, zato subjektivní tříhodinovou délkou. 3/10 (27.05.2012)