Slavnost v botanické zahradě

Jak v mých očích stvořit pětihvězdičkového Havettu? Vezmeme Ninu Divíškovou, klidně dvakrát, a vložíme do našeho dalšího, celkově propracovanějšího filmu. Režisérské otěže, které Elo v Ľáliích držel již dost pevně, zde prakticky pouští, a naplno, žel přírodo ovšem lehce chaoticky, nám ukazuje svoje vnímání světa. Každý den je svátek, vzbudili jsem se, dýcháme, můžeme ovlivňovat život svůj i druhých, žijeme. A přesto si každodenní svátek - Slavnost - sami ztrpčujeme. Ale naštěstí také rozveselujeme a jsou mezi námi i tací, kteří radost umí rozdávat. Vynikající absurdní výjevy (fotograf fantastickej) to mi utkvělo nejvíce. Jinak i Liška zde jen ladil a Dodo Šimončič se připomenul dost zřídka. Celkové pojetí filmu mě nutí silně srovnávat či nehodnotit stejně. Jeden ze dvou režisérovo základních počinů musí být jednoduše lepší. (16.04.2016)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů, k nimž se rád vracím. Ano, férie je to pravé slovo. Užívání života plnými doušky, radost, touha, láska, destrukce. Demolice skleníku vypadá jak z němé grotesky, kde místo šlehačkových dortů létají květináče. Rozchechtaný fotograf, potulná kapela, nenaplněné vztahy a zázrak. Zázrak života. A přes to všechno se občas celou tou taškařicí mihne temný stín tragického konce šedesátých let v Československu. Jako vždy úžasná hudba Zdeňka Lišky drží všechny ty střípky krasohledu pohromadě. Poslední třetina se nese v duchu surrealismu, nebo možná přesněji slovenského nadrealismu. Motiv křídel je jasný. I ty hloupé husy dokážou létat, proč by tedy nemohl člověk? Pokud však o křídla nepřijde... Krásné. (15.09.2021)

Jeden z naprosto nekompromisních a nedoceněných experimentů československé nové vlny a zároveň taky jeden z obrazově nejkrásnějších českých filmů vůbec. Havetta vyrobil postmoderní koláž z různých symbolických výjevů. Paradoxně v jejich interpretaci se nemá smysl rýpat a hledat nějaký komplexnější výklad. Neboť v prvé řadě je to groteska, bakchanální oslava radosti filmového pásu a jeho kouzel (jakož i lidské hravosti jako takové). Ostatně bakchanálie jako něco, co stojí mezi uměním a svátkem, je zde klíčovým slovem. Jednalo se o slavnosti erotismu, vína a zábavy, které byly z velké části velkou divadelní improvizací, z podstaty nekauzuální, nenarativní, nesměřující k vyustění. A Havettův film je na tom velmi podobně, jenom k tomu všemu přidává i fantastickou stylovou stránku v čele s Šimončičovou kamerou, perfektní hudbou a nápaditými přechody zvuku a obrazu. Moje nadšení je podobné jako kdysi po shlédnutí Jirešovy Valérie a týdne divů. (10.08.2018)

Môj inštinkt mi navrával, že sa dočkám filmu, ktorý sa mi páčiť nebude, v krajnom prípade filmu, ktorý označím za blbosť. Naozaj som ale nečakal, že sa dočkám nepochopiteľnej, psychotickej SRAČKY, oproti ktorej bledne od závisti aj záver Ružových snov a tvorba Larsa von Triera. Pointu postrádajúce a na seba nenadväzujúce scény, prelievajúce sa modro-fialovo-oranžové filtre, nápisy behajúce cez obrazovku, postavy chovajúce sa ako päťročné deti, resp. dospelí retardi... Vraj poetický film. Iste, ak je "poetický" synonymom k "prijebaný". (02.02.2012)

Opět jeden, kterému se, kdykoliv ho uvidím ve vysílání tv, vyhnu.Tato Havettova spíše osobní výpověď z vlastního světa, svých pocitů a nálad, to vše pro mě v naprosto nezáživném provedení včetně skutečně chaotického příběhu, směsice nejrůznějších stylů, euforické atmosféry, jarmarku, lidovky, titulků, jednoduchých citoslovců ap..Až na pár momentů pro běžného filmového konzumenta těžko stravitelná spíše nevšední věc, rozhodně ne odpočinková..Znovu říkám a opakuji, "Novou vlnu" a vůbec novátorství v české a slovenské kinematografii až na malé vyjímky nemusím. V té době chtěl být zajisté každý originální, měl k tomu samozřejmě větší volnost, ale výsledek se dnes po letech může jevit všelijak..Takže toto je v pořadí už "ČTVRTÝ" snímek z cyklu šedesátek, který mi nic neřekl. Předtím Mučedníci lásky, Sladké hry minulého léta a Sedmikrásky. Jakubiskův převážně zfilmovaný venkov ještě jakžtakž beru, Hanákovo město vybral bych si také, ale Havetta mě už v druhém svém filmu tak trošku zklamal, bohužel, a to, že to byl jeho debut, na mém názoru nic nemění..Jakubisko zas měl svoje Kristove roky, Hanák 322, srovnávat navzájem je nelze... (11.06.2008)