Půlnoc v Paříži

Reklama na Paříž. Tu vybájenou snílky a nenapravitelnými romantiky; tedy pravý opak skutečné Paříže. Což vem čert, když Woody dokáže opojit právě touto skoro až melancholickou atmosférou "města lásky" tak, že máte chuť se tam z fleku vypravit... K tomu si přičtěte výtečného Owena Wilsona (který hraje Woodyho lépe než Woody sám), opětovně roztomilou (a opětovně zcela jiným způsobem) Marion Cotillard, veškeré scény se smetánkou surrealismu "nosorožec-Buñuel-Dálí-Man Ray-nosorožec", hravost (ano, Allen vykrádá sebe sama; a co?) a celkově zdařilou uvolněnou atmosféru "všichni jsme se bavili", kterou se navíc daří přenést i na diváka. Což zdaleka ne vždy jde nutně ruku v ruce. (27.09.2011)

Woody Allen si zaslouží poklonu, myslím, že kdyby prohlásil, že jde do důchodu, všichni by mu zatleskali za jeho kariéru a přáli mu už nějaký ten odpočinek. Jenže on je stále nejproduktivnějším tvůrcem a nutno podotknout, že ty filmy jsou stále dobré. Půlnoc v Paříži je příjemný a pohodový film, u kterého jsem se dobře bavila. Vynikající nápad, vlastně Woody tento žánr romantická komedie pojal zase trochu jinak a ono to vážně zafungovalo. Při odchodu z kina jsem si říkala, že bych nejraději hned sbalila kufry a jela hledat tu uličku v Paříži, kam každou půlnoc chodil i Gil. Výborné herecké obsazení, Owen Wilson mi tady strašně sedl, snad jedna z jeho nejlepších rolí posledních let. Rachel McAdams si svou postavu rozmazlené snoubenky vyloženě užívala, vrcholem však byl part Adriena Brodyho. Půlnoc v Paříži můžu doporučit, je to skvělý film na útěk od reality a pokud Woody bude točit i nadále tak příjemné filmy, tak vlastně ani nechci, aby do toho důchodu šel, protože vím, že alespoň jednou ročně bude film, na který se můžu opravdu těšit. (30.09.2011)

Nerad to dělám filmu s atmosférou tak příjemnou, že by se nedala krájet, ale našli byste v ní zajíčka azuritka. Bohužel, mě celý to panoptikum slavných jmen uměleckého světa až moc připomínalo naše cimrmanovské ať nespadneš, Křižíku, Dvořáku, už doma z Nového Yorku, doktore Holube, pojedete letos zase do Afriky a to byl Kubelíkovic kluk. Možná je to vyznání lásky Paříži, ale všichni ti literáti, malíři i mazalové, kritici i muzikanti období 20. let i secese, na můj vkus to bylo spíš zoo než živelný prostředí. Chápu, že to je to, jak se Gilovi vulgo Allenovi osobně jeví genius loci, a v závěru Gil vlastně sám říká něco ve smyslu, že vždycky hledíme k tomu minulýmu jinak, když v tom skutečně nežijeme, a že stejně se zas budou z budoucna dívat na nás, ale právě proto že je to osobní pohled, já jsem z něho celkem logicky vyřazenej. Jak jsem řekl, je to moc příjemnej film na dobrou náladu, těch pár vztahovejch narážek mezi snílkem Gilem a plochou-ehm Inez (a Adrianou) je dobrejch, ale jinak mi tam chyběl život. (04.12.2011)

Ajta majta krajta! Woodyho nahradil v jeho neurotických a střelených rolích podle všeho Owen Wilson, protože zahrál stejně perfektně, jako kdysi režisér sám! Paříž je kouzelná jako kráva a do příběhu jsem nemusel být vtažen starým taxíkem, stačilo pár minut sledovat děj a orgasmus přicházel každých pět minut. (27.11.2011)

Jako všechny filmy Woodyho Allena má i Půlnoc v Paříži své nezaměnitelné kouzlo. O tom jsem se přesvědčila už u počátečního sestřihu snímků Paříže. Owen Wilson, kterému jsem nejdříve moc nevěřila, mě mile překvapil. Proplétání dnešní doby s 20. léty je fantastické a myslím, že obě doby byly vystiženy perfektně. Mám pocit, že jsem se vrátila z krásné procházky Paříží, kterou jsem v tomhle světle dosud nepoznala. Pěkné, 4*. (20.02.2012)