Co se vlastně stalo s Baby Jane?

„Who the hell was Baby Jane Hudson?“ Život je jí divadlem. Nebude-li ve středu dění, jako kdyby nebyla. Ve své nové roli trýznitelky je přesvědčivá také díky tomu, že obětí páchaného (domácího) násilí je její vlastní sestra. Žena, která se opovážila být slavnější. Jen ony dvě, velký dům a vzpomínky, v nichž je Jane uzavřená stejně jako je Blanche uvězněná v domě (a stejně jako je její ptáče uvězněné v kleci). Vzpomínky na slávu, jež pominula. Na dobu bez televize, kdy měl obdiv obecenstva větší váhu než peníze. Na otce, jehož autorita je nově zpřítomňována samotnou Jane. Ta nepřipustí, aby se o přízeň, obzvlášť o tu mužskou, musela dělit se sestrou, na níž páchá fyzické násilí právě v momentech, kdy cítí ohrožení ze strany muže. Ať už jde Edwina, fixovaného na matku podobně jako Jane na otce, nebo o doktora s bílým pláštěm až po krk, připomínajícím zásluhou snímání z nadhledu vědce z monster hororu. ___ Jenže kdo stvořil monstrum jménem Baby Jane, není navzdory vysvětlujícímu prologu zřejmé. O hrdinkách nevíme dost, abychom pochopili neskutečnou krutost jedné a částečně dobrovolnou pasivitu druhé. (Tvrzení, že první je sadistka a druhá masochistka, dává smysl, nezakládá se však na tom, co nám sděluje film.) Vysvětlení spíše přímočaře šokující než uspokojující přichází těsně před koncem, který se oproti zbytku filmu odehrává na otevřeném prostranství, čím je na hranu únosnosti vystupňována bezmoc Blanche (svoboda na dosah a ona na ni přesto nedosáhne). ___ Nedostatky v psychologické profilaci hrdinek a zastavení dějového vývoje v poslední třetině napoprvé možná ani nezaznamenáte pro působivost Aldrichovy režie. Divadelní stylizaci (frontální snímání místností, světla umístěná v popředí, campy líčení) kombinuje s ryze filmovými výrazovými prostředky (transfokátor, netradiční úhly) a zároveň si dobře uvědomuje, že páteří jeho psychologického monster hororu (který oproti klasickým monster hororům nezatajuje, že titulním monstrem je ve skutečnosti osoba ženského pohlaví) jsou dvě hollywoodské divy. (Dle úhlu pohledu lze Baby Jane označovat také třeba za grand guignol, gotický horor nebo campovou obskurnost, marně jsem v ní ovšem hledal znaky černé komedie.) ___ Obě dámy zde do žánrových extrémů dovádějí rivalitu ze svých reálných životů. Obě přehrávají, protože je to jejich styl (v 60. letech již zastarávající) a protože můžou. Role jim to dovolují. Být samy sebou, velkými herečkami. Upřímně a bolestivě. 80% Zajímavé komentáře: Oskar, Radko (07.03.2017)

Bette a Joan. Dvě rivalky, dvě skvělé herečky, se poprvé a naposledy sešly v jednom filmu. Výsledek je více než povedený, je radost je obě sledovat. Pro mě i zajímavý pohled na psychicky nemocnou Jane, Bette ji podle mě ztvárnila hodně věrohodně. K filmu jsem se dostal díky tomu, že jsem si přečetl, že Ryan Murphy bude natáčet sérii Feud a nelituju toho. Bette je jeden z největších talentů, co kdy byl a v Baby Jane to jen potvrzuje. (22.03.2017)

Spoilery! Zásadním problémem tohoto snímku ne nesnesitelně dlouhá stopáž, která v celé své délce pojednává o tom samém a s výjimkou závěru není snímek v jediném okamžiku ani trošku zajímavý. Celé to neskutečně připomíná snímek Misery nechce zemřít. S jediným propastným rozdílem v kvalitě. Celý snímek je postavený na dialozích a odehrává se povětšinou v jediné budově. Absolutně to na mě nepůsobilo dramaticky ani zajímavě. Baby Jane byla píča od mala a sledovat tak dlouho její odporný obličej mi nebylo příjemné. Nedokázala se srovnat s tím, že už ji nikdo nezná a nikoho nezajímá, tak se dala do trýznění své nepohyblivé sestry. Strašně jsem během sledování ztrácel pozornost. To co mi bylo servírované, mě nezajímalo. Vůbec nechápu zdejších 84 %. Dobré bylo jen rozuzlení v závěru, ale za to hvězdu nedám. Prvky hororu ani thrilleru jsem nezaznamenal. Čistokrevné drama. Bohužel, převážně konverzačního charakteru. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (21.05.2017)

[vzpomínky na LFŠ]  Já často zapomínám, že filmy z roku 1962 stále ještě vypadají jak z roku 1942 a přiznávám, že jsem nikdy fanouškem těch divadelně nasvícených studiových interiérů a nonstop hrajících orchestrů v pozadí nebyl. V tomto případě trochu kouše i ten děravý scénář, který dělá z garáže u domu prakticky další postavu, která se kdykoli dostane do děje, aby mohla zmařit snahu jedné z hrdinek o vysvobození. Hele ale nechávám to bejt, protože Baby Jane je tak skvěle vymyšlená, strašidelná a stále aktuální hororová postava. V ní se tak skvěle promíchává osobní trauma s čistou hrůzou, že tahle příšerka si hrdě zaslouží stát vedle kanonických hororových postav oproti kterým má ale jednu další věc - dobře postupně rozepsaný vývoj jejího charakteru od malé rozmazlené holčičky, přes neschopnou, leč tolerovanou herečku po vychlastanou starou rachotinu čím dál tím více se ulpívající zpátky ke své dětské slávě. Když se pak snaží pětapadesátiletá Bette Davis skrze pětikilový make-up probudit v sobě naučenou dětskou roztomilost, můžete vytáčet terapeuta rovnou. PS: titulky na LFŠ k tomuhle patrně klikal Michael J. Fox. (14.08.2021)

Jestli je psychothriller What Ever Happened to Baby Jane? něčím opravdu výjimečný, tak jsou to především exkluzivní herecké výkony od všech zúčastněných. Celkově se jedná o skvělou filmařinu. Dokonce bych se nebál říct, že to je film evropských kvalit. I přesto mi po prvním zhlédnutí (někdy před pěti lety) toho z něj příliš v paměti nezůstalo, spíše jen hlavní kostra, a tak jsem si celou tu mozaiku skládal v hlavě znovu. To dílo zůstává i po tolika letech pořád nevyčpělým, řízným nervákem a fakt, že obě hlavní ženské postavy byly rivalkami i ve skutečnosti, tomu jen přidává na děsivosti. Kdo by mohl říct, že film o dvou stárnoucích sestrách nemůže být pecka. Myslím si, že se tento snímek sice nikdy nedostane mezi mé zamilované pětihvězdičkové, ale co se mu dá ve skutečnosti vytknout? Víc už z toho prostě nešlo, tohle je delikatesa. "But you are, Blanche. You are on that chair! **** (03.05.2020)